Československo-polský spor o Oravu a Spiš: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava odkazu |
|||
Řádek 25:
Na situaci měla vliv i [[Polsko-sovětská válka|Rusko-polská válka]], probíhající od února [[1919]]. V době obsazení [[Kyjev]]a polskými vojsky sice nadhodil polský diplomat E. Pilz v Paříži možnost řešení sporu arbitráží a [[Edvard Beneš]] souhlasil, ale polská strana jako celek se toto řešení zdráhala přijmout. Jak se ale měnila situace na frontě v polský neprospěch, územní spory s Československem ztrácely v Polsku na důležitosti. Pomoc Polsku ve válce byla navíc vázána na jeho souhlas s přijetím arbitráže ve všech dosud nevyřešených otázkách polských hranic.
Velvyslanecká konference vydala rozhodnutí o československo-polských hranicích, včetně Oravy a Spiše, [[28. červenec|28. července]] [[1920]]. Na Slovensku byly požadavky Polska zohledněny v omezené míře. Polsko získalo 20 % území Oravy s obcemi Srnie, Podvlk, Harkabúz, Nižná Zubrica, Vyšná Zubrica, Oravka, Bukovina-Podsklie, Pekelník, Jablonka, Chyžné, Hladovka, Suchá Hora, Vyšná Lipnica a část Nižné Lipnice, a 4,2 % území Spiše (nyní tzv. [[
Arbitrážní rozhodnutí se setkalo s projevy nesouhlasu v obou státech. V Československu byl [[Edvard Beneš]] tvrdě kritizován za opuštění historické hranice a slovenští autonomisté využívali odstoupení části Oravy a Spiše k protičeské agitaci.<ref name="BŽ14">Borák, Žáček (1993), str. 14.</ref>
|