Verze z 2. 6. 2010, 11:15 editovat ZbynekSkvor (diskuse \| příspěvky) 162 editací →‎Věty pro rozhraní dvou prostředí ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 6. 2010, 14:01 editovat zrušit editaci Petr Karel (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 11 538 editací →‎Věty pro rozhraní dvou prostředí: opraveny chybné úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 143: V elektrostatice se dokazují následující věty o elektrostatickém poli u rozhraní dvou prostředí: * ''Elektrický potenciál v celém objemu vodiče je konstantní – jeho povrch je proto ekvipotenciální plocha''. V každém vnitřním bodě vodiče je tedy výsledná intenzita elektrického pole (tj. od vnějších zdrojů a od indukovaných nábojů na povrchu) nulová. Je tomu tak proto, že náboje ve vodiči se v případě nenulové intenzity pohybují tak dlouho, než vytvoří pole, které uvnitř vodiče jakoukoli vnější intenzitu vykompenzuje. * Coulombova věta: ''Tečná složka vektoru intenzity elektrostatického pole je na povrchu vodiče nulová (vektor intenzity je kolmý k povrchu vodiče). Normálová (tj. kolmá) složka vektoru intenzity elektrostatického pole v bezprostřední blízkosti povrchu vodiče je rovna podílu plošné hustoty celkového elektrického náboje (volného i vázaného) a permitivity ~~okolního prostředí~~vakua''. (Pro lineární dielektrikum je elektrická indukce v bezprostřední blízkosti povrchu vodiče rovna plošné hustotě volného náboje.) * ''Elektrický potenciál je všude [[spojitá funkce\|spojitý]] (včetně povrchu vodičů a rozhraní dielektrik) s výjimkou nábojové dvojvrstvy'' (plošné rozložení bodových [[elektrický dipól\|elektrických dipólů]] s orientací dipólového momentu kolmou k dané ploše). * ''Na hranici dvou dielektrik je spojitá tečná složka vektoru intenzity elektrického pole '''E'''. a V případě lineárních dielektrik je spojitá i normálová složka vektoru elektrické indukce '''D''' ''. ===Věty o multipólovém rozvoji===

Elektrostatika: Porovnání verzí