Historie esperanta: Porovnání verzí

Zamenhof se narodil se v [[Bialystok]]u, v městě národnostně[[národnost]]ně velmi smíšeném. Obyvatelstvo žilo ve stálém nepřátelství, společenské a národnostní rozbroje byly na denním pořádku. To přivedlo Zamenhofa na myšlenku, že kdyby si lidé rozuměli, stýkali by se přátelsky a v míru. Již jako [[gymnázium|gymnazista]] se začal zabývat myšlenkou vytvořit mezinárodní [[jazyk]] pro dobro lidstva a ke konci jeho studií v r. [[1878]] byl jeho projekt ''Lingwe uniwersala'' víceméně hotov. Otec Zamenhofa, který byl učitelem jazyků, považoval tuto práci za marnou a [[utopie|utopistickou]] a tak rukopis, který mu byl svěřen, zničil. Zamenhof studoval lékařství[[lékař]]ství v [[Moskva|Moskvě]] a [[Varšava|Varšavě]] v letech [[1879]]-[[1885]]. V té době začal opět pracovat na mezinárodním jazyce, po šest let jej opravoval a zlepšoval a v roce [[1887]] vydal pod pseudonymem dr. Esperanto.

Přišly stovky nadšených a souhlasných dopisů a také rady, návrhy na úpravu apod. Zamenhof si všechny tyto návrhy zaznamenával a začal je uveřejňovat v roce [[1894]] v prvním [[esperanto|esperantském]] časopise [[Esperantisto]], který začal vycházet v r. [[1889]] v [[Norimberk]]u. Vydávání časopisu umožnil L. Einstein, [[německo|německý]] [[novinář]], jeden z nejoddanějších a [[idealismus|idealistických]] spolupracovníků dr. Zamenhofa, který svými brožurami a články položil základy esperantského hnutí v [[německo|Německu]]. Z dalších [[finance|finančních]] nesnází zachránil časopis H. Trompeter, Němec, zeměměřič, který vzal na sebe všechny výlohy s vydáváním časopisu. Jeho pomocí vyšlo v esperantu také několik významných děl. V tomto časopise dal dr. Zamenhof dvakrát hlasovat o návrzích na změny v jazyce, ale většina hlasovala proti a přála si, aby jazyk zůstal beze změny. Po hlasování skončily všechny jazykové debaty, skončila neplodná doba a začala doba volného rozvoje. Časopis měl nejvíce odběratelů v carském[[car]]ském [[Rusko|Rusku]]. Proto bylo velkou ranou, když ruská [[cenzura]] nepovolila časopis do Ruska pro článek L. N. Tolstého, velkého přítele esperanta, který byl také čestným členem několika esperantských spolků. Časopis proto zanikl v roce [[1895]], ale po několika měsících začal vycházet v Upsale nový časopis pod názvem ''[[Lingvo Internacia]]''. Časopis vycházel ve [[Švědsko|Švédsku]] až do roku [[1899]], v letech [[1900]] - [[1906]] jej tiskl a redigoval P. Lengyel v [[MaĎarsko|Maďarsku]]. P. Lengyel se později přestěhoval i s časopisem do [[Paříž]]e a tam se stal redaktorem časopisu P. Fruictier a později [[Théophile Cart]] až do [[první světová válka|první světové války]], kdy časopis přestal vycházet.

V roce [[1912]] trvalo esperantské hnutí již 25 let, v [[Krakov]]ě se konal toho roku osmý světový sjezd esperanta a Zamenhof se ve slavnostním projevu vzdal své oficiální role v hnutí. Desátý sjezd se měl konat v roce [[1914]] v Paříži, přihlásilo se na něj téměř 4000 lidí, ale začínající válka jej znemožnila a Zamenhof se mohl vrátit do své vlasti jen přes skandinávské státy.