Therese Brunetti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{wikifikovat}}
m základní úpravy, kat.
Řádek 1:
{{wikifikovat}}
'''Therese Brunetti''' rozená '''Frey''' (*[[24.12 prosinec|24. prosince]] [[1782]] [[Vídeň,]] – †15[[15.5 květen|15. května]] [[1864]] [[Praha]])''' byla dlouholetou přední herečkou [[Stavovské divadlo|Stavovského divadla]] v Praze. Debutovala ve Stavovském divadle v roce 1798.<br /><br />
 
Prvním manželem Therese Brunetti byl Ital Giacomo Brunetti (někdy uváděný též Joachim)(*1773 (také někdy 1771) Florencie, †16.3. 1823 Praha), který působil ve Vídni jako groteskní tanečník. V roce 1798 přišel do Stavovského divadla jako tanečník a později zde působil až do roku 1806 jako baletní mistr. Odešel při změně vedení divadla, kdy došlo k posunu zaměření z italské operní tvorby na německou. V tomto roce byl Guardasoni (před ním byl Bondini) nahrazen Liebichem. Zemřel na vodnatelnost plic.<br /><br />
 
Giacomo Brunetti si vzala 10.1. 1799 v Praze u sv. Havla. Prvního syna Johanna Brunetti (* 1800 Praha, † ??) měli Brunettiové v roce 1800. Byl žákem svého otce. Pracoval jako tanečník, mim a učitel společenského tance. Jejich další dva synové se jmenovali Franz Karl Brunetti (*28.12. 1809, †27.5. 1894) a Friedrich (Bedřich) Brunetti (*18.3. 1815, † ??) a alespoň v mládí také účinkovali v baletních představeních (uvádění jako mimové). Jejich dcera Theresie Barbara Brunetti (* 28.1. 1803 Praha, Staré Město čp. 204 – nároží Anenské a Karoliny Světlé, †28.3. 1892 Karlsruhe, pohřbena v Karlsruhe se svým manželem) studovala herectví na nově vytvořené pražské konzervatoři (založena 1810) od roku 1817. Těsně před ukončením studií v roce 1821 byla vyloučena, protože přes výslovný zákaz hrála v operním představení Kouzelná flétna. Zpívala také ve Stavovském divadle. Provdala se na podzim roku 1822 u sv. Havla za hudebního skladatele [[Jan Křtitel Václav Kalivoda|Jana Křtitele Václava Kalivodu (Johann Wenzel Kaliwoda * 1801, † 1866)]], který studoval na konzervatoři hru na housle. Od roku 1822 až do své smrti byl skladatelem a kapelníkem orchestru a opery u knížete Karla Egona Fürstenberga v Donaueschingen. Jejich posledním potomkem byl August Brunetti (*1818, † ??), který měl občanské povolání.<br /><br />
 
Do krásné koketní plavovlasé modrooké ohnivě temperamentní Therese Brunetti se zamiloval geniální [[Carl Maria von Weber|Karl Maria von Weber (* 18.11. 1786 Euten, † 5.6. 1826 Londýn)]] ihned po svém příchodu do Stavovského divadla, kde byl pověřen vést operu. Jeho intenzivní vztah k Therese trval zřejmě od října 1813 do února 1814. Ta si s ním zahrávala a současně se věnovala i jiným nápadníkům (Kalina). Weber byl celkově rozervaný a zmiňuje ve svém deníku Therese jako první ženu, kterou opravdu a hluboce miluje. Složil pro ni řadu skladeb, dával jí dárky. Všemožně se snažil ji předcházet a setkávat se s ní. Dokonce začal tajně učit její dceru Terezu hrát na klavír a zpívat. A to jen proto, aby mohl matku překvapit a sblížit se s ní. Therese ovšem jeho vztah nikdy opravdově neopětovala. Weber se po svém hořkém zklamání zamiloval do zpěvačky Karoliny Brandtové (* 1794, † 1852), kterou do Stavovského divadla angažoval z Německa. Debutovala zde 1.1. 1814. Údajně mu připomínala mladší Theresu. Weber uvedl během svého ředitelování ve Stavovském divadle v letech 1813 až 1816 řadu oper. Jako první Mozartovu operu Don Giovanni, která zde měla světovou premiéru 29.10. 1787. Do Prahy se pak vrátil na svou svatbu s Karolinou Brandtovou dne 4.11. 1817. Přijíždí pak ještě jako těžce nemocný 13.2. 1822, aby dirigoval svého Čarostřelce.<br /><br />
 
Druhým manželem Therese Brunetti byl český skladatel a hudebník [[František Max Kníže]].<br /><br />
 
O Therese Brunetti se píše, že když ve svém pokročilém věku přijímala návštěvy, tak ukazovala na olejomalbu, kde byla zobrazena ve své největší kráse jako Silvana ze stejnojmenné Weberovy opery, a říkala s lítostí: „Můžete uvěřit, že tato nádherná paní a já, stará stařenka, jsme jedna a ta samá osoba?“ Chtěla zůstat navždy mladá a žádoucí žena a věnovala proto každý den alespoň jednu hodinu péči o svou krásu. V roce 1834 odešla do penze. Patrně pobírala také penzi od penzijního ústavu Stavovského divadla, který v roce 1806 založil Liebich. Jako penzistka bydlela v Jindřišské ulici č. 19 a pak na Františkánském náměstí. Její nejoblíbenější role byly Elisabeth v Marii Stuartovně a Marie v Clavigo.<br />
 
O Therese Brunetti se píše, že když ve svém pokročilém věku přijímala návštěvy, tak ukazovala na olejomalbu, kde byla zobrazena ve své největší kráse jako Silvana ze stejnojmenné Weberovy opery, a říkala s lítostí: „Můžete uvěřit, že tato nádherná paní a já, stará stařenka, jsme jedna a ta samá osoba?“ Chtěla zůstat navždy mladá a žádoucí žena a věnovala proto každý den alespoň jednu hodinu péči o svou krásu. V roce 1834 odešla do penze. Patrně pobírala také penzi od penzijního ústavu Stavovského divadla, který v roce 1806 založil Liebich. Jako penzistka bydlela v Jindřišské ulici č. 19 a pak na Františkánském náměstí. Její nejoblíbenější role byly Elisabeth v Marii Stuartovně a Marie v Clavigo.<br />
 
== Literatura ==
Řádek 17 ⟶ 16:
'''- Němec, Zdeněk: Weberova pražská léta. Nakladatelství L. Mazáč, Praha, 1944.'''<br />
'''- Teuber, Oscar: Geschichte des Prager Theaters. Praha 1888. (3. díl)'''<br />
 
{{DEFAULTSORT:Brunetti, Therese}}
[[Kategorie:Narození 1782]]
[[Kategorie:Úmrtí 1864]]
[[Kategorie:Rakouské herečky]]