Po smrti Karla VI. vystoupil se svým nárokem na český trůn bavorský kurfiřt [[Karel VII. Bavorský|Karel Albrecht]], kterému Haimhausen holdoval jak v Praze, tak ve Frankfurtu při císařské korunovaci. Na mnichovském dvoře se Haimhausen plně uplatnil až za jeho nástupce Maxmiliána[[Maxmilián JosefaIII. Josef Bavorský|Maxmiliána III. Josefa]], který ho jmenoval v roce 1751 do čela nově zřízeného mincovního a horního kolegia. Mincování vylepšil povoláním známého mincmistra Jiřího Jastera z Mohuče, příležitost poskytl nadanému samoukovi Franzi Schegovi, který se z puškaře vypracoval na rytce mincovních razidel a vyhledávaného medailéra. Později Haimhausen prosadil zřízení porcelánky v Nymphenburgu. Stal se zakládajícím presidentem bavorské akademie věd; ta vznikla díky úsilí dvorního rady Jana Jiřího Loriho, zaměstnaného na Haimhausenově mincovním a horním kolegiu. Kurfiřt podepsal zakládací listinu na své narozeniny 28. března 1759.
