Wikipedie

Klášter svatého Viktora (Paříž): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Stránka Svatý Viktor přemístěna na stránku Opatství svatého Viktora: Svatý viktor je osoba
Dinybot (diskuse | příspěvky)
42 548 editací
m typobot: typografické korekce podle specifikace
Řádek 20:
 
Pokusíme se nyní shrnout základní prvky exegetické (či teologické) školy Svatého Viktora a určit, jaké místo jí náleží v dějinách [[teologie]]. Naše tvrzení se zakládají na hodnocení De Lubaca.
[[Exegeze]], neboli ''pagina sacra'', bylo synonymem pro teologii. Po celé první, "mnišské"„mnišské“ období středověké exegeze se teologie nedělila na různé sektory a obory, jak tomu bylo v následujících staletích. Bible spolu s církevními otci představovala ideálně jediný pramen teologického poznání. Ne nadarmo, když Hugo ze Svatého Viktora rozděluje Bibli, dělí [[Nový zákon]] na [[evangelium|evangelia]], apoštolské spisy a spisy Otců, což tuto pravdu příkladně ozřejmuje. Tato skutečnost se promítá i do teologické metodologie: každý teologický spis je více či méně založený na nějakém biblickém úryvku či knize. Zatímco tato forma přetrvává, obsah teologie se rozšiřuje a rozčleňuje a klasická forma mu začíná být těsná. Často tak nastává situace, kdy spekulativní teologie, o které autor pojednává, není dost dobře aplikovatelná na nějaký konkrétní text, a dochází k absurdním situacím, kdy alegorie (spekulativní teologie) nebo duchovní a morální aspekty (tropologie) nemají s "vykládaným"„vykládaným“ textem nic společného. Ozývají se proti tomu první ohlasy, které se snaží jak o možnost hovořit otevřeněji a příměji o teologických pravdách, tak o zachování vážnosti a srozumitelnosti biblického textu, což vede k rozlišení exegeze od spekulativní a spirituální teologie.
 
A právě zde se nachází škola Svatého Viktora. Hugonova teorie není snahou o zavedení něčeho nového ani úsilím o větší důraz na doslovný význam textu, nýbrž je konzervativním pokusem zastavit nezadržitelný vývoj. Hugo si uvědomuje zmatek a chaos, který v exegezi/teologii vládne, a snaží se do ní ve svém ''Didascalicu'' vnést řád. To, co píše, není nic jiného, než co můžeme najít v tradici, z níž čerpá: u svatého [[Řehoř Veliký|Řehoře]], Rabana Maura a jiných. Sám Hugo však není s to se svými vlastními pokyny řídit, a jen některé svatoviktorské spisy odpovídají jeho kritériím.
Řádek 26:
[[Ondřej ze Svatého Viktora]] staví na Hugonově požadavku většího a serióznějšího důrazu na biblický text, ale přitom vykládá Písmo přesně tím způsobem, proti kterému Hugo brojil. Na druhé straně Hugo sám, ale i Richard se vyžívají alegorii, často bez patřičného respektu k biblickému textu. Hugonovo mohutné dílo ''De sacramentis christianae fidei'' je spíš než exegezí jakýmsi prvním zárodkem teologické sumy, jak ji později bude znát [[scholastika]].
 
Vývoj teologie však půjde dál a během několika málo generací dojde k rozdělení teologických disciplín. [[Alegorie]] přejde ve spekulativní teologii, z [[tropologie]] se stane spirituální (a morální) teologie, exegeze se "osvobodí"„osvobodí“ od alegorické "zátěže"„zátěže“ spekulativních a spirituálních témat a může se věnovat zkoumání bezprostředního významu biblických textů. Za několik desítek let po Richardovi a Hugonovi vzniknou obsáhlé teologické sumy, které budou postaveny na logickém rozlišení a ne již na biblickém podkladu.
 
Toto scholastické oddělení a osamostatnění teologických disciplín nepřineslo však jen kladné plody. Exegeze i spekulativní teologie se vydaly každá svou cestou a přestaly na sobě být navzájem závislé, což vedlo k jejich značnému odcizení, které se odrazí například na Reformaci.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Klášter_svatého_Viktora_(Paříž)“