Hlavní řecké termíny v problematice sporů o christologii představují: podstata (řec: οὐσία), přirozenost (φύσις), hypostaze (ὑπόστασις) a osoba (πρόσωπον) a v řečtině se tyto pojmy mohou dokonce částečně překrývat. Potíže se začaly objevovat ve chvílychvíli, kdy bylo potřeba tyto [[terminus technicus|termíny]] překládat do jiných jazyků.
„Podstata“ (fýsis) se do [[syrština|syrštiny]] překládá jako kjánâ (ܟܝܢܐ) hypostaze jako qnômâ (ܩܢܘܡܐ). Avšak perskáv perské nebo východosyrskávýchodosyrské křesťanskákřesťanské tradicetradici byl pojem qnômâ vztažen na přirozenost, což pojmosloví ještě dále zkomplikovalo. Významové odstíny jsou dokonce ještě nejasnější mezi těmito slovy navzájem a nemohou tak být užita jako v takovém filosofickém kontextu, v jakém jej užívají řecké texty. Vedle řečtiny syrština představovala významný jazyk miafyzitismu; v syrských překladech je zachována většina spisů výzamnéhovýznamného obránce miafyzitismu [[Severus z Antiochie|Severa z Antiochie]].<ref name="evans217"/> Hlavní jazyk miafyzitů však představovala řečtina.<ref name="! jméno refu !">{{Citace monografie
