Verze z 21. 1. 2010, 16:40 editovat Ioannes Pragensis (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 39 798 editací →‎Průběh a následky: Salazar byl v té době už pod drnem ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 21. 1. 2010, 18:53 editovat zrušit editaci Elm (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 64 458 editací m typos Přejít na další porovnání →
Řádek 5: Pro revoluci bylo charakteristické neužívání násilí k dosažení cílů. Tisíce Portugalců vycházeli do ulic měst, kde se tak mísili s vojenskými složkami. Revoluce však probíhala poklidně, a až na 4 oběti státní [[tajná policie]] ''PIDE'' (''Polícia Internacional e de Defesa do Estado'', [[Čeština\|česky]] ''Mezinárodní a státní obranná policie'') nebyl při revoluci nikdo zabit. Lidé vycházeli do ulic a pokládali po ulicích a na zbraně vojáků červené [[Karafiát (Dianthus)\|karafiáty]]. Červená barva je též barvou [[Socialismus\|socialismu]] a [[Komunismus\|komunismu]], což byly hlavní ideologické směry této revoluce, jelikož se jednalo o směry ideologicky opačné k režimu ''Estado Novo''. Celé toto období změn trvalo dva roky a bylo doprovázeno též celkovým zmatkem ve společnosti a spory mezi levicovými a ~~pravcovými~~pravicovými stranami politického spektra. Tyto změny znamenaly též ukončení ne příliš kladně vnímané [[Portugalská koloniální válka\|Portugalské koloniální války]]. Revoluce ukončila tehdejší autoritářský režim ''Estado Novo'', založený [[António de Oliveira Salazar\|Antóniem Salazarem]], který v zemi vlád od roku [[1933]] a uplatňoval represi politických svobod a [[Lidská práva\|občanských práv]]. Po revoluci byla sepsána nová ústava, zrušena [[cenzura]], obnovena [[svoboda projevu]], došlo k propuštění [[Politický vězeň\|politických vězňů]] a [[portugalské kolonie]] získaly nezávislost. Řádek 12: Za počátek revoluce je považován protest levicově orientovaných důstojníků nižších hodností z ''Portugalských ozbrojených sil'' proti výnosu ''Dec. Lei nº 353/73'' z roku [[1973]]. Tito byli sdruženi v tzv. ''Hnutí armádních sil'' (''Movimento das Forças Armadas'', ''MFA''). Na jejich stranu se později přidaly i [[Partyzánská válka\|guerillové složky]] bojující za nezávislost [[Portugalské kolonie\|portugalských kolonií]] v Africe. ''Hnutí armádních sil'' dosadilo do vedení státu [[Vojenská junta\|vojenskou juntu]] vystupující pod názvem ''Junta národní spásy'' (Junta de Salvação Nacional). Ta zemi následně vládla v letech [[1974]]-[[1976]]. Funkci prezidenta junty, plnící de facto funkci prezidenta a předsedy vlády [[Portugalsko\|~~Porugalska~~Portugalska]] zastával od [[25. duben\|25. dubna]] [[1974]] [[António de Spínola]]. [[30. září]] ho ve vedení junty vystřídal [[Francisco da Costa Gomes]], který též působil jako prezident Portugalska a v úřadu působil až do [[13. červenec\|13. července]] [[1976]]. == Kolonie == Řádek 18: Na konci roku 1974 byli portugalští vojáci nuceni se stáhnout z [[Portugalská Guinea\|Portugalské Guiney]], čemuž následovalo v roce [[1975]] vyhlášení nezávislostí [[Kapverdy\|Kapverd]], [[Svatý Tomáš a Princův ostrov\|Svatého Tomáše a Princova ostrova]], a [[Portugalská východní Afrika\|Portugalské východní]] a [[Portugalská západní Afrika\|Portugalské západní Afriky]]. Došlo též ke stažení vojáků z [[Portugalský Timor\|Portugalského Timoru]]. Tyto události zapříčinily masový exodus portugalských občanů z bývalých afrických kolonií, ~~předevěším~~především z Portugalské východní a Portugalské západní Afriky, což mělo za následek příliv uprchílků, zvaných ''retornados'' (z portugalského ''retornar'' - vrátit se), do Portugalska. Zdroje hovoří o půl až jednom milionu uprchlíků. Po jejich příchodu projevovali nesouhlas s politickými ~~změmani~~změnami. Byla založena [[António de Oliveira Salazar\|salazaristická]] a [[Francisco Franco\|frankistická]] hnutí, ~~ktera~~která měla též za následky bombové útoky v létě 1975 převážně v severním Portugalsku. == Odkazy ==

Karafiátová revoluce: Porovnání verzí