Verze z 8. 1. 2010, 13:10 editovat 195.113.39.149 (diskuse) styl ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 1. 2010, 13:43 editovat zrušit editaci Chmee2 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 43 274 editací rv Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Sonory''' (~~'''~~sonoranty~~'''~~) jsou [[souhláska\|souhlásky]], které ~~mají~~se ~~vedle~~kromě šumu mají i složku [[tón]]ovou. Mezi sonory řadíme [[nazální souhláska\|nazály]], [[vibrantní souhláska\|vibranty]], [[verberantní souhláska\|verberanty]] a [[aproximantní souhláska\|aproximanty]]. Sonory jsou [[znělost\|znělé]] hlásky, které obvykle nemají neznělé protějšky. Jejich základní tón F0 vzniká v [[hlasivky\|hlasivkách]]. Jsou relativně otevřené, proto nemají výrazný šum. Zato se na celkovém sluchovém dojmu podílí [[rezonance]] dutin, která dává vzniknout dalším [[formant]]ům (vyšším [[frekvence\|frekvencím]]) jako u [[samohláska\|samohlásek]]. == Sonorita == Sonorita (tónovost) [[hláska\|hlásek]] souvisí s jejich otevřeností. Nejvyšší míru sonority mají samohlásky, které jsou nejvíce otevřené. Nejnižší míru sonority mají [[obstruent]]y ([[frikativní souhláska\|frikativy]], [[afrikátní souhláska\|afrikáty]] a [[plozivní souhláska\|~~explozivy~~plozivy]]), kde je přiblížení artikulátorů největší (jsou nejvíce zavřené), v jejich charakteristice převládá šum. Pod sonoranty se podle některých definic řadí všechny hlásky otevřenější než frikativy, tedy i samohlásky. V tomto pojetí je tedy pojem „sonorant“ širší než „sonora“. Mnohdy jsou však tyto dva pojmy užívány [[synonymum\|synonymně]]. {{Portál Jazyk}}

Sonora (lingvistika): Porovnání verzí