Maximilien Robespierre: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m revert, neodstraňujte text |
|||
Řádek 22:
Ze všech mužů v čele revoluce byl Robespierre jediný, který s ní prošel celou její cestu až do konce. Z tří jakobínských vůdců byl [[Jean Paul Marat|Marat]] probodnut nepřátelskou dýkou hned v prvních dnech jakobínské vlády, [[Georges Danton|Danton]] skončil pod gilotinou z rozsudku revolučního tribunálu na jaře roku [[1794]], jedině Robespierre se udržel na hřebeni revoluční vlny.
Hned druhý den po jeho smrti začaly vznikat kolem jeho jména legendy. Jeho nepřátelé ze všech politických táborů a skupin bojujících proti revoluci i jeho včerejší přátelé, kteří se ze strachu distancovali od poraženého, všichni byli proti němu.
Stačí připomenout proslulého malíře [[Louis David|Louise Davida]], člena Výboru pro veřejnou bezpečnost a Robespierrova přítele. Po řeči Neúplatného v klubu jakobínů 8. thermidoru s vřelým nadšením slíbil, že s ním vypije číši do dna, ale po Robespierrově pádu se ospravedlňoval tvrzením, že jím byl
Proti Robespierrovi stálo nesčíslně různých skupinek, ale i ''[[Enragéti|zběsilí]]'', ''[[hébertisté]]'', ''dantonisté'', všechny různorodé elementy, z nichž se později vytvořil thermidoriánský blok. Po pádu jakobínské diktatury se všichni Robespierrovi protivníci zprava i zleva shodli na několika označeních, která se běžně užívala. „Tyran, diktátor, despota, vrah, krvežíznivec“, to byly přezdívky, jimiž ho častoval „levicový“ ''Collot d’Herbois'' stejně jako pravicový ''Boissy d’Anglas''. Robespierre byl vylíčen jako výlupek zkaženosti a nelidskosti, jako krvežíznivý tyran a vrah.
| |||