Nejpřesnější definice tohoto procesu zní: Zánik suverenity některého ze světských říšských stavů za současné anexe jeho území.<ref>''[http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=393954&title=mediatizace Heslo „mediatizace“ v internetové encyklopedii Co je co.]''</ref> Mírem v Lunéville roku [[1801]] získala Francie veškerá říšská území na levém břehu [[Rýn|Rýna]]a. Roku [[1803]] bylo mediatizováno 41 říšských měst (suverenitu si uchovalo pouze šest, mezi nimi [[Hamburk]] a [[Brémy]]) a v souladu s francouzskou protiklerikální politikou většina duchovních panství (3 kurfiřtství, 19 biskupství a 44 opatství). Po zániku [[Svatá říše římská|Svaté říše římské národa německého]] roku [[1806]] a vznikem [[Rýnský spolek|Rýnského spolku]] mediatizace vyvrcholila zánikem většiny zbylých svobodných říšských panství (zanikly všechny državy říšských rytířů), která [[Napoleon Bonaparte|Napoleon I.]] připojil ke svým satelitům ([[Bavorsko]], [[Würtembersko]]). Na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] se představitelé mediatizovaných území spojili do Spolku mediatizovaných, ovšem s výjimkou Hesenska-Homburku nedosáhli úspěchu. Mediatizovaným knížecím rodům bylo ovšem přiznáno jejich důstojenství. I nadále byly považovány za rovny ostatním panovnickým rodům, členům rodu kromě [[kníže|knížete]]te byl ponechán titul [[princ|prince]]e a princezny, byly osvobozeny od daňových a vojenských povinností a mnohé měly do roku [[1848]] soudní pravomoc. [[Vídeňský kongres]] zachoval značně zredukovaný počet německých států a státečků, který před mediatizací překročil číslo 300. Aniž to tušil, napomohl [[Napoleon Bonaparte|Napoleon I.]] pozdějšímu [[sjednocení Německa]].
