Verze z 28. 12. 2009, 15:27 editovat Elm (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 64 458 editací revert mazání zdrojů atd za promo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 29. 12. 2009, 19:35 editovat zrušit editaci Sokoljan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 31 124 editací Náhrada problematického textu, když se ho nikdo neujal. Odstr. Upravit Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Intuice''' (z [[latina\|lat.]] ''in-tueor'', ''in-tuitum'') znamená vhled nebo náhled a v současném užití obvykle označuje schopnost rychlého chápání, odhadu a rozhodování, které není zprostředkováno žádným uvažováním a ačkoli bývá provázeno pocitem jasnosti a jistoty, není podloženo žádnými důvody. Intuice může být podmíněna [[zkušenost]]í a hraje významnou úlohu jak pro rychlé rozhodování pod časovým tlakem, tak také v [[umění]] a v každé tvořivé činnosti vůbec. Odtud také '''intuitivní''' – dosažený intuicí či odhadem, nezdůvodněný, předběžný. == Intuice ve filosofii == Zkušenost „bleskového“ náhledu, pochopení nebo nápadu zmiňuje už [[Platón]] v "Sedmém listu", kde je ovšem důsledkem velkého myšlenkového úsilí. Jinak je Platón k nepodloženým odhadům a „pouhému mínění“ kritický a vyžaduje, aby se takové mínění vždy podrobilo rozumovému zkoumání. Taprve tak může dojít ke skutečnému [[poznání]], jež je člověk schopen také předávat jiným. Podle [[Immanuel Kant\|I. Kanta]] je intuitivní poznání protikladem poznání diskurzivního, vznikajícího rozumovou úvahou a zkoumáním. Význam intuice jako prvotního zdroje poznání i rozhodování, které teprve následně můžeme podrobit racionální reflexi a kritice, zdůraznil [[Edmund Husserl]] i [[Henri Bergson]]. Ve snaze dopátrat se samého počátku například smyslového [[vnímání]] si Husserl všiml, že ještě než vnímaný předmět rozpoznáme jako něco (stůl, zvíře, hora), musel nás něčím zaujmout a upoutat. [[Hermeneutika]] německého filosofa [[Hans-Georg Gadamer\|H.-G. Gadamera]] hovoří o nezbytném předporozumění (''Vorverständnis''), s nímž člověk k určitému textu přistupuje ještě dřív, než jej mohl číst. Nové, neznámé věci by člověk zřejmě bez jisté intuice nemohl poznávat, stejně jako by nemohl tvořit. == Intuice v psychologii == ~~{{celkově zpochybněno}}~~ Z [[etologie\|etologického]] hlediska je intuitivní poznávání dobře pochopitelné: v běžném životě se člověk musí často rozhodovat a jednat velmi rychle a své znalosti i zkušenosti sbírá právě kvůli tomu. Tak už velmi mladí šimpanzi prudce reagují na obrázek hada, i když se ještě s žádným nesetkali, malé dítě rychle rozpoznává lidskou tvář a podobně. '''Intuice''' je duchovní schopnost, která nevysvětluje proč, ale jen ukazuje výslednou odpověď. Intuice člověku sděluje, co má udělat, nikdy mu ale neříká, proč tak má jednat. Používá k zhodnocení, pro [[vědomí]], neznámé [[veličina\|veličiny]] a je závislá na duchovní čistotě, či přirozeném nadání [[subjekt]]u a vlivu dalších [[podvědomí\|podvědomých]] „hlasů“, jejichž rozeznání je zas závislé na subjektu a jeho zkušenostech s touto oblastí. Je tu určitá podobnost s vědomými a [[reflex]]ními [[nevědomí\|nevědomými]] pohyby. Je možné vést pohyb vědomě a nebo jako reflexi na podnět. Intuice je druhem reflexe, neboli zpětné [[reakce]] na podnět. Tento podnět může být životní situace, otázka položená do nitra, nebo podnět z vnějšího zdroje. Při představě myšlenky jako určité [[indukce\|vyindukované]] [[energie]], je celý proces možno chápat jako vyslání energie o určitém [[kvantum\|kvantu]], zpracované pravděpodobně [[mozek\|mozkem]] (pokud je chápán se všemi [[potenciál\|potencionálními]] schopnostmi, neomezenými pouze na představu [[tkáň\|tkáně]] a pro něj zatím známými [[parametr]]y a vlastnostmi) [[energie\|energeticky]] spolupracujícím s okolím a přijmutí výsledné odpovědi, jež je nazývána intuicí. Naproti tomu [[dedukce]] vyvozuje ze známých skutečností, je rovněž závislá na subjektu a jeho schopnostech užití dedukce, ale je v souvislosti s výchozími skutečnostmi přesná. Problém je šíře a množství skutečností zahrnutých do [[proces]]u dedukce. Čím vice [[parametr]]ů tím přesnější dedukce. Zvláště ve složitějších záležitostech je třeba počítat s veličinami skrytými, které mohou být vlivem vadných výchozích veličin, nebo nepředpokládaným vstupem veličin vyskytujících se velmi zřídka, v neposledním řadě veličinami se zanedbanými [[odchylka]]mi, zvláště je li jich takových použito více. Výchozí dedukce může být pak sice velmi přesná, ale s nepřesným výsledkem. Podobné je úskalí [[statistika\|statistik]]. Švýcarský psycholog [[Carl Gustav Jung]] vytvořil klasifikaci lidských typů, kde na jedné ose leží proti sobě funkce racionální (usuzovací), totiž rozum a cítění, na druhé ose funkce iracionální, to jest intuice a vnímání. V kombinaci s další dvojicí, [[extrovert]]ního a [[introvert]]ního, tak vzniká celkem osm „čistých“ typů. Jung byl přesvědčen, že i když se různé typy mohou kombinovat, každého člověka charakterizuje právě jedna převládající schopnost, jejíž protějšek je vůči ní potlačen. Sloučením intuitivních a deduktivních [[metoda\|metod]] je dosaženo jednak [[korekce]] a zjemnění intuice a [[revize]] dedukce. Dá se říci, že použití obou metod [[paralelní\|paralelně]], či zpětně zajišťuje přesnější výsledky a zdokonalování obou nástrojů, jež jsou nástroji [[orientace]] člověka v životě a tudíž pro něj velmi významné. ==Odkazy== Řádek 20 ⟶ 22: * [http://www.intuition-sciences.com/introduction A scientific research group on intuition] ===Literatura=== * N. Claremon, ''Zen a lukostřelba: lekce mistra lukostřelby o dechu, držení těla a cestě intuice''. Bratislava: CAD press, 1994 - 150 s. ISBN 80-85349-42-6 * ''Filosofický slovník''. Olomouc: Fin 1998. Heslo Intuice * ''Ottův slovník naučný nové doby'', heslo Intuice. Sv. 4, str. 1491 * J. Stachová – J. Nosek (vyd.), ''Intuice ve vědě a filozofii: sborník příspěvků''. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993 - 308 s. ISBN 80-7007-043-9 <!-- Článek není překlad, proto prosím nenahrazovat šablonou Překlad. --> * ''Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie. ''

Intuice: Porovnání verzí