:Plstěné[[Plst]]ěné (filcové; filc, hobl) - náleží dnes už také mezi historickou zednickou klasiku, dodnes ho ještě používají památkářský zedníci a štukatéři. Používá se už mnoho století na jemnou vápennou maltu, která se u nás asi až do roku 1995 míchala postaru přímo na stavbách. Postupně se pak ale rozšířila a dnes zcela převládla už hotová jemná malta v pytlích, neboť práce je s ní pohodlnější a rychlejší. Současně s ní se začala používat hladítka z pěnové gumy. Na klasickou vápennou maltu je ale filcové hladítko lepší. Filcových hladítek je mnoho druhů, šířek a tvarů a zedníci si zhotovovali i svoje vlastní dle potřeby. Každý měl doma desku tvrdé plsti-filcu, uřízl potřebný kus a nalepil ho. Pak se musely chlupy nad ohněm opálit. Koupit se dalo jen základní provedení o rozměrech 125 x 265 mm.
=== Gumové pěnové ===
Řádek 24:
=== Ocelové ===
:Ocelové - gleťák. Z německého slova die Glätte-hladkost,uhlazenost. Je to hladítko,které vzniklo současně s [[cement]]em a s jeho zpracováním. Je tedy už přes 100 let staré. Je to tabulka pružného ocelového[[ocel]]ového [[plech]]u o tloušťce 0,8 až 1 mm. Na jednom konci je hranaté, pravoúhlé, šíře 120 mm, pak se podélně zužuje a na druhém konci přechází do půlkulatého zakončení o poloměru 45 mm. Délku má 250 mm. Nejlevnější povrch betonové podlahy byl povrch zagletovaný, byl mnohem levnější než dlažba.(Dnes se tento způsob téměř nepoužívá,dříve zcela převládal).Po vytvoření betonové podlahy dřevěným hladítkem se ještě za syrova beton poprášil cementem. Dělalo se to kovovým kuchyňským sítkem a připomínalo to posypávání koláčů cukrem. Naprášený cement zvlhnul a zedník hranou ocelového hladítka -zešikma-ho začal přejíždět a zatlačovat do betonu. Přejížděl tak v různých směrech,až vytvořil sklovitě lesklý a hladký povrch. Po vyzrání byl velmi tvrdý a trvanlivý. Podobně bylo možné zagletovat i omítku. Použití:prádelny, kotelny, [[Dílna|dílny]]. Protože beton byl nevzhledný, šedočerné barvy, natíral se pak olejovou nebo syntetickou barvou a nátěr se musel časem obnovovat.
