Chirurgie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
SieBot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: fa:جراحی
kapitalisace
Řádek 13:
'''Susrutha''' (kolem 400 př. n. l.), také přepisován jako ''Susruta'' nebo ''Sushrutha'', představuje významnou postavu v dějinách chirurgie. Žil, vyučoval a praktikoval chirurgii na březích Gangy v místech dnešního Benaresu v severozápadní [[Indie|Indii]]. Pro své četné a zásadní příspěvky k chirurgické vědě bývá také označován za ''otce chirurgie''. Pozatky o tomto chirurgovi jsou založeny především na jeho pracích, obsažených ve svazcích zvaných souhrnně ''Susrutha Samhita''.
 
I když chirurgové jsou nyní považováni za [[lékař]]e - specialisty, profese chirurga a lékaře má různé historické kořeny. Klíč k tomuto dočasnému oddělení chirurgie od ostatní medicíny je třeba hledat již ve [[Starověkstarověk]]u v starořecké a římské medicíně. Např. [[Hippokratova přísaha]] varuje lékaře před praktizováním chirurgie (zvlášť chirurgie na odlehčení od [[ledvinový kámen|ledvinových kamenů]]), což měli dělat specializovaní řemeslníci. V období středověku byla praktická (tj. manuální, instrumentální) medicína provozována především [[lazebník]]y
(lázeňskými, holiči) a ranhojiči, tedy profesemi řemeslnými, a to i v době, kdy lékaři již získávali univerzitní vzdělání. Tito lékaři však byli zaměřeni pouze na snahu o diagnostikování chorob podle tehdejšího stupně poznání a předpis příslušných léků, praktickou chirurgii považovali tehdejší lékaři za práci podřadnou.
 
Prvními opravdovými chirurgy se stávali ranhojiči z četných válek, které se odehrávali v tehdejší Evropě. Mezi nimi vyčnívá jméno [[Ambrois Paré|Ambroise Parého]] ([[1510]]-[[1590]]), muže který se stal jakýmsi znovuobnovitelem slávy chirurgie z dob [[Starověkstarověk]]u. Tento ranhojič, který se stal posléze královským ranhojičem francouzských králů [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]] a [[Jindřich III. (francouzský král)|Jindřicha III.]], si získal proslulost především znovuobjevením staroegyptské metody podvazování krvácejících cév u amputovaných končetin, kterou nahradil nesmírně bolestivé vypalování rány žhavým olejem či plamenem, způsobujícího často větší bolest a šok u poraněných, než vlastní zranění. Paré rozpracoval také léčbu řady dalších poranění, o svých zkušenostech napsal několik svazků, které ve své době vzbudily pohoršení mezi lékaři, dotčených odvahou tohoto ranhojiče prezentovat své zkušenosti vědeckou metodou i v oblastech, kterou tehdejší lékaři považovali za své výsostné území.
[[Soubor:Operating theatre.jpg|thumb|Operační sál]]