Francesco della Penna: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Alexbot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: nl:Francesco della Penna
mezisave
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
'''Francesco Orazio Olivieri della Penna''' ([[1680]] [[Pennabilli]], [[Itálie]] – [[20. července]] [[1745]] [[Pátan (Bhágmatí)|Pátan]], [[Nepál]]) byl italský [[kapucíni|kapucínský]] [[misionář]] na územív [[Tibet]]u, prefekt tibetské misie. Je autorem prvního ručně psaného [[tibetština|tibetsko]]-[[latina|latinského]] slovníku (vydanývydán v rokuroce 1723).<ref name="Kolmaš16">{{Citace monografie
| příjmení = Kolmaš
| jméno = Josef
Řádek 11:
}}</ref>
 
Narodil se v italské [[Pennabilli]]. Ve dvaceti letech vstoupil do kapucínského kláštera v [[Pietrarubbia|Pietrarubbii]]. Během Oraziova pobytu v tomto klášteře vznikla z nařízení [[Svatá kongregace pro šíření víry|Svaté kongregace pro šíření víry]] tibetská misie (1703), mezi jejíž členy byl zařazen i Orazio. Jelikož toho nebylo o oblastech Tibetu a střední Asie vůbec příliš známo, byla zakládající listina v definování geografického rozsahu tibetské misie poměrně vágní; její účastníci majíměli působit „směrem k pramenu [[Ganga|Gangy]] až k Tibetskému království“.<ref name="StoryOfPenna">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Marini
| jméno = Elio
Řádek 22:
| jazyk = anglicky
}}</ref>
 
Skupina misionářů dorazila do [[Lhasa|Lhasy]], hlavního tibetského města, 12. června 1707. O čtyři roky později se misionáři z důvodu špatného hmotného zabezpečení rozhodli vrátit do [[Řím]]a. Po reorganizaci misie se kapucíni pokusili o štěstí znovu a na podzim roku 1716 byli opět ve Lhase. Francesco della Penna začal studovat [[tibetština|tibetštinu]] a [[tibetská kultura|tibetskou kulturu]] v klášteře [[Sera]], jednom ze tří velkých [[gelugpa|gelugpovských]] klášterů v Tibetu. Již v této době započal se sestavováním tibetsko-latinského slovníku, který v roce 1732 obsahoval až 32&nbsp;000 slov. Začal překládat do tibetštiny některé křesťansky zaměřené texty.
 
Roku 1736 byl Francesco della Penna opět nucen navrátit se do Říma, kde hledal podporu a pomoc pro další misii. Oporu našel ve španělském kardinálovi [[Luis Antonio Belluga y Moncada|Luisovi Antoniovi Belluga y Moncadovi]], který poskytl hmotné zabezpečení pro další misii. Francesco se 6. ledna 1741 vrátil do Lhasy. Spolu s dalšími kapucíny byl přijat nejdříve tibetským [[regent]]em a poté i samotným [[dalajláma|dalajlámou]] [[Lozang Kalzang Gjamccho|Lozang Kalzang Gjamcchem]], přičemž jak regent, tak dalajláma udělili kapucínům povolení k šíření jejich misie. S tímto povolením začali kapucíni s šířením své víry doufaje, že se jim podaří konečně získat alespoň nějaké stoupence (až dosud se na křesťanství neobrátil jediný [[Tibeťan]]). Za nedlouho ke křesťanství konvertovalo okolo dvaceti Tibeťanů.<ref name="StoryOfPenna"/>
 
Tibetská kultura i její lid je velmi úzce spjat s [[tibetský buddhismus|tibetským buddhismem]], proto se skupina konvertuvších Tibeťanů jen velmi těžko vyrovnávala se svým novým postavením a změnou života a skupina stála jaksi v opozici vůči drtivé většině ostatních obyvatel Lhasy. Když skupina nových křesťanů odmítla přijmout dalajlámovo požehnání i účast na buddhistických modlitbách, celá značně zpolitizovaná událost se dostala před soud. Ten se protáhl až do 22. května 1742 a jeho výsledkem bylo pět zbičovaných Tibeťanů. Francescovi della Pennovi se i přesto podařilo znovu získat audienci u dalajlámy, pochopil však, že další misie by neměla smysl. Tímto skončily kapucínské pokusy o tibetskou misii. Misionáři proto začali postupně opouštět Tibet. Francesco della Penna zemřel [[20. července]] [[1745]] v [[nepál]]ském [[Pátan (Bhágmatí)|Pátanu]].<ref name="StoryOfPenna"/>
 
== Reference ==