Environmentalismus: Porovnání verzí

==Kritika z pozic konzervatismuneokonzervatismu a liberalismusneoliberalismu==

Podle [[Neoliberalismus|neoliberálů]] a [[Konzervatismus|neokonzervatistů]] ([[Hayek]] a [[Milton Friedman|Friedman]]) a také [[Václav Klaus|Václava Klause]] environmentalismus stejně jako [[socialismus]], [[komunismus]] nebo [[fašismus]] ohrožuje svobodu {{Fakt/dne|20090926133920}}trhu (s pracovní silou) a soukromé vlastnictví výrobních prostředků, protože je chce omezovat ohledy na přírodu a prostředí.

Příznivci se naopak domnívají, že se tento názor nedá považovat za správný, protože volný trh se nedokáže regulovat sám a jako takový se vyvíjí v cyklech, a ohrožuje nejen přírodu a prostředí, ale i sociální svobodu většiny lidí. Z tohoto hlediska by byl environmentalismus, socialismus i komunismus na místě, zatímco neoliberalismus a [[Konzervatismus|konzervativismus]] se svou někdy přílišnou ochranou soukromého vlastnictví nikoli.{{Fakt/dne|20090926133920}}

V první řadě kritizuje liberalismus{{Fakt/dne|20090926133920}}, konzervatismus{{Fakt/dne|20090926133920}} a marxismus{{Fakt/dne|20090926133920}} pro jejich ideál industrializované společnosti a bezohlednost vůči přírodě. Co se týče státní moci, preferuje decentralismus (vyžaduje zodpovědnost i na nejnižších úrovních – jak kolektivní, tak individuální- umírněný environmentalismus) nebo návrat k feudálnímu systému (kdy moc drží skupina „osvícených“- radikální environmentalismus). Z oblasti ekologie se snaží prosadit určité názory a jejich následné podpoření praxí: životní i přírodní prostředí mají hodnotu samy o sobě, proto si zaslouží respekt a ochranu, přičemž veškeré živočišné druhy žijící na zemi (včetně člověka) mají vzájemné vazby, a proto má lidská činnost v biosféře své následky. Tyto ideje často berou za své různá protestní ekologická hnutí a organizace.

Za zakladatele moderního environmentalismu je považován Aldo Leopold (ekolog a jeden ze zakladatelů etiky životního prostředí vůbec, 1887 – 1948){{Fakt/dne|20090926133920}}. O environmentalismu se však jako o politické teorii začínáme bavit počátkem 60. let minulého století. V tomto období se mnozí ekologové začali věnovat problematice životního prostředí, především nevyhnutelnému populačnímu růstu a někteří se snažili nabídnout řešení a pracovali např. s myšlenkou zapojení některých východních filosofií do běžného života. Vyšlo relativně hodně publikací a i díky tomu se ekologie dostala do podvědomí mnoha lidí a začalo se o ní diskutovat. Mezi nejznámější představitele environmentalismu patří manželé Meadowsovi{{Fakt/dne|20090926133920}}, kteří k této problematice také vydali několik knih. Zároveň se zakládají různé ekologické nátlakové skupiny – např. Greenpeace, Friends of the Earth… a v průběhu 80. let vznikají v evropských zemích strany zelených, které se alespoň trochu dokážou prosadit i ve vládách. Nyní patří environmentalismus k tématům proslovů mnoha odborníků i politiků. Největším problémem však je to, že každý má své pojetí a názory jednotlivců se dosti liší.

Tuto ideologii lze zároveň rozdělit do skupin na základě jejich přístupu na radikální environmentalismus (do nějž patří ekoterorismus, ekoanarchismus a ostatní „antisystémové“ proudy), umírněný environmentalismus (který se dá rozčlenit na nátlaková hnutí) a participující skupiny{{Fakt/dne|20090926133920}}. Samozřejmě v rámci environmentalismu existují nejrůznější autentické proudy, podle kterých se může dále dělit. Například lze odlišit koncepci trvale udržitelného rozvoje, což je ale spíše soubor určitých technologických obnovení nastavených tak, aby se příroda alespoň stihla přizpůsobit civilizačnímu tlaku.

V České republice má environmentalismus své zástupce v některých členech [[Strany zelených]], [[Strany pro otevřenou společnost]] a skupiny v rámci pokusů o vytvoření ekoplatformy [[ČSSD]] (Zelená platforma, Platan, Zvonečník) a další{{Fakt/dne|20090926133920}}.