Diagnóza (medicína): Porovnání verzí

'''Diagnóza''' (z [[řečtina|řec.]] διαγνώσις ''dia-gnósis'', rozpoznání, rozlišení, vyšetření) znamená v [[lékařství]] postup, jehož výsledkem je pojmenování [[nemoc]]i pacienta. Správná diagnóza umožňuje dobře zvolit vhodnou terapii, tato diagnóza však nemusí být úplná. Je eticky nepřípustné zatěžovat pacienta dalšími vyšetřeními pro zpřesnění diagnózy tam, kde je zřejmé, že to již nijak neovlivní ani [[terapie|terapii]] ani informace o [[prognóza|prognóze]] nemocného.

 

{{main|Anamnéza}}

Anamnéza, neboli předchorobí, je základním diagnostickým nástrojem prakticky ve všech oborech, ve kterých se [[lékař]] setkává s nemocným. Hlavní význam hraje anamnéza ve [[Vnitřní lékařství|vnitřním lékařství]], kde je obvykle prováděna poměrně podrobně a do velkých detailů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, např. v [[Traumatologie|traumatologii]], se anamnéza omezuje na nezbytné minimum. V případě, že není anamnézu možné odebrat přímo od nemocného, používá se ''nepřímá anamnéza'' odebraná např. od doprovodu. Nepřímou anamnézu odebírají především [[Pediatrie|pediatři]] a [[Veterinární lékař|veterináři]].

Podle charakteru nemocných představuje dobře odebraná anamnéza polovinu až tři čtvrtinu informací potřebných pro dobrou diagnózu. V to se ale obvykle počítá i to, že dobrý lékař při hodnocení anamnézy jen nesleduje text, ale pozoruje a hodnotí i způsob, jakým se pacient vyjadřuje a jak vypadá.

 

[[Image:Newborn Examination 1967.jpg|thumb|Poslech (auskultace) novorozence]]

{{main|Fyzikální vyšetření}}

Součástí fyzikálního vyšetření je i stanovení výšky a váhy nemocného a výpočet [[Index tělesné hmotnosti|BMI]]. Nezbytné je i [[měření krevního tlaku]].

 

V případě, že lékař se s pomocí anamnézy a fyzikálního vyšetření nedostane k dostatečně přesné diagnóze, doporučuje nemocnému podstoupit celou řadu dalších obvykle přístrojových vyšetření, někdy shrnovaných pod název pomocná nebo také komplementární vyšetření. Může jít o celkem snadná vyšeření, např. stanovení cukru v moči, ale může se jednat i o komplikovaná vyšetření.

 

[[Image:Esrrack 350px.jpg|thumb|Klasické vyšetření [[sedimentace]]]]

Vzorky biologického materiálu od pacienta lze dále studovat v laboratoři a hledat chorobné změny. Vyšetřuje se především [[krev]], [[moč]], [[stolice]] a vzorky [[Tkáň|tkání]], ve speciálních případech se vyšetřuje např. i [[kostní dřeň]], [[mozkomíšní mok]], [[sputum]] nebo [[pot]].

* [[hematologie]] zajišťuje hodnocení parametrů krvetvorby a krevní srážlivosti z krve a z kostní dřeně

* [[imunologie]] zajišťuje stanovení parametrů [[imunitní systém|imunitního systému]], obvykle z krve

* [[patologie|patologická anatomie]] zajišťuje hodocení vzorků tkání

* [[cytologie]] zajišťuje hodocení buněk nepocházejících z krve přítomných v biologických tekutinách a ve stěrech ze sliznic

* [[molekulární biologie]] se uplatňuje především v diagnostice dědičných chorob

 

[[Image:X-Ray Skull.jpg|thumb|Rentgenový snímek zacílený na vedlejší nosní dutiny]]

Zobrazovací metody (angl. ''medical imaging'') představují celou škálu metod umožňujících získat pohled do těla nemocného. Patří sem především:

* diagnostická [[Endoskopický nástroj|endoskopie]]

 

Elektrofyziologické metody využívají studia změn [[elektrické pole|elektrického pole]] v okolí vzrušivých tkání. Používá se především:

* [[EKG]] - elektrokardiografie, hodnotí činnost [[srdce]]

* '''Elektrokochleografie''' - hodnotí činnost [[vnitřní ucho|vnitřního ucha]]

Ke stanovení některých parametrů se používají i některé další metody, např.:

* [[spirometrie]] se používá k hodnocení funkce [[dýchací soustava|dýchací soustavy]]

* [[provokační test]]y - slouží ke sledování reakce organizmu na [[alergen]]

 

[[Image:Bundesarchiv Bild 183-J0603-0007-001, Rostock, Südstadt-Krankenhaus, Abteilung HNO.jpg|thumb]]

V případě nejasností, zda vyšetřovaný nemá chorobu spadající do mimo odbornost lékaře, nebo v případě, že je postižen i systém spadající do kompetence jiného specialisty a je třeba posoudit míru poškození, může být součástí diagnostického procesu i vyšetření specialistou.

Mezi vyšetření specialistou patří i zhodnocení pacienta kompretentním nelékařem. Např. v [[psychiatrie|psychiatrii]] je mnohdy požadováno vyšetření klinickým [[psycholog]]em pro určení osobnostních charakteristik nemocného.

 

[[Image:Four colors of pills.jpg|thumb]]

Terapeutický pokus je takový způsob diagnostiky, kdy lékař již po základním vyšetření předpokládá, že jde o jistou konkrétní chorobu. Jeho hlavními argumenty jsou především běžnost takového stavu, nehrozící nebezpečí z prodlení a dostupný snadný a nerizikový terapeutický postup předpokládaného stavu. Jako potvrzení správnosti úvahy slouží zlepšení stavu nemocného po nasazené terapii.

Variantou terapeutického pokusu je empirická terapie [[antibiotikum|antibiotiky]], kdy se po zjištění infekce podává antibiotikum na základě epidemiologických údajů bez dlouhého čekání na ověření původce infekce nebo dokonce až na ověření jeho citlivosti na zvolenou terapii.

 

Diferenciální diagnostikou (diferenciálně diagnostickou rozvahou) se nazývá postup, kterým se lékař rozhoduje, do které nosologické jednotky (choroby) jím zjištěný klinický obraz spadá. Při hodnocení se nepoužívá jen profil [[příznak]]ů a jejich vývoj u nemocného, velkou roli hraje i [[epidemiologie|epidemiologické]] hledisko. Prakticky jde o triviální fakt, že častěji budou k lékaři chodit pacienti s běžně se vyskytující chorobou, než pacienti se vzácnými chorobami. Tento postup na jedné straně šetří téměř všechny před zbytečnými vyšetřeními, na druhé straně však může vést k nespráné diagnostice v případě [[Vzácné choroby|vzácných chorob]].

 

Diferenciálně diagnostická rozvaha začíná stanovením ''pracovní diagnózy'', tedy nejpravděpodobnější choroby, kterou pacient trpí. Jako ''diferenciální diagnózy'' se potom označují všechny další choroby, které by mohly odpovídat stavu nemocného. Lékař posuzuje, zda má již dostatečně spolehlivé důkazy pro potvrzení pracovní diagnózy, nebo zda je pracovní diagnóza nejistá. Obvykle se lékař snaží indikovat takové vyšetření, které by vyvrátilo některou diferenciální diagnózu.

 

Diagnóza ''per exclusionem'' je zvláštní forma diagnózy, kdy pro konkrétní diagnózu nejsou žádné přímo nepotvrzující údaje, ale byly vyloučeny se všechny ostatní diferenciální diagnózy. ''Per exclusionem'' se obvykle diagnostikují vzácné choroby nebo choroby, u kterých není známá příčina a specifický test (obvykle se v označení takové choroby používá přídavné jméno ''idiopatický'' nebo ''primární'').

 

{{Portál Medicína}}

* [[Anamnéza]]

* [[Terapie]]

 

| příjmení = Chrobák

| jméno = Ladislav

| jazyk = cs

}}

| příjmení = Siegenhalter

| jméno = Walter