Wikipedie

Pascendi Dominici gregis: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m související články
typografické úpravy, přeformulování imho ne zcela jasných vět. Změna citací dle vydání dokumentů I. Vaticana v Krystal OP.
Řádek 2:
'''Pascendi Dominici gregis''' (česky '''Pásti stádo Boží''') je encyklika [[papež]]e [[Pius X.|Pia X.]] vydaná dne [[8. září]] [[1907]]. Encyklika se zabývá [[modernismus|modernismem]]. Papež v této encyklice odsoudil omezení moderní filosofie [[nihilismus|nihilismem]] a [[relativismus|relativismem]].
 
Papež Pius X. (1903–1914) reagoval na [[modernismus]] a [[agnosticismus]] tím, že jej odsoudil jako herezi v této encyklice a jí předcházejícím [[dekret|dekretu]] [[Lamentabili sane exitu]]. Kněz [[Umberto Benigni]] navíc zorganizoval skupinu katolických intelektuálů [[Sodalitium Pianum]] (Solidarita s Piem) tzv. [[integrista|integristů]], která odhalovalase asnažila částečněmodernisty úspěšněv bojovalacírkvi odhalovat a bojovat proti [[modernista|modernistům]]nim a jejich praktikám. Encyklika žádala rozlišovat komentáře teologů, které odstraňují vnitřní rozpory v dogmatech a uvádějí je v soulad s vědou od samotných dogmat. Dále kritizuje [[evolucionismus]] víry a tzv. nauku o nezbytnostech, která hlásá, že pokrok je veden sporem mezi progresivním a konzervativním (schopnost uchovávat). Tato nauka o nezbytnostech byla v rozporu se závěry [[První vatikánský koncil|1. vatikánského koncilu]] ohledně neměnnosti vyhlášených dogmat. Encyklika reaguje obviněním z agnosticismu, imanentismu a evolucionismu historicko-kritické zkoumání [[Bible]], především [[Tóra|Pentateuchu]] a prvních tři evangelií: „''...oni (modernisté) ji dokonce píší, a to s takovou jistotou, jako by na vlastní oči viděli jednotlivé spisovatele, kteríkteří během věků rozšířili obsah posvátných knih“''; ''„...příčinou je nesmírná drzost, s níž všichni do nebe vynášejí a za úžasný pokrok vědy prohlašují každý žvást, který někdo z nich uveřejní“'').
 
==Obsah==
Encyklika je zaměřena do vlastních řad církve (klér i laici), protože na rozdíl od otevřených nepřátel církve jsou nebezpečnější tím, že církev dobře znají, tj. jsou skrytí „zakuklenci" [[racionalismus|racionalismu]], „zchytralí" a v tomto směru pracovití. Encyklika uvádí, ženapř. tyto jejich omyly:<ref>Viz text encykliky v externích odkazech.</ref>
 
1. Věda se dle modernistů zabývá jevy, při kterých víra nemá místa; víra naopak zabývá se věcmi božskými, jež jsou vědě naprosto neznámy. Postoj odpoutání vědy od čehokoliv nadpřirozeného se pak uplatňuje především ve zkoumání historie. Bůh je dle nich předmětem pouze víry. Proti tomu se staví některé závěry 1. vatikánského koncilu: „''Jestliže někdo říká, že jeden a pravý Bůh, náš Stvořitel a Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným světlem lidského rozumu, skrze to, co bylo učiněno: anathema sit.“''<ref>Překlad řeckého ''anathema'' je problematický, nepřekládají ho ani latinské texty, podobně postupují např. i anglické překlady. Obvyklé české překlady „budiž proklet“, „budiž exkomunikován“ apod. nejsou zcela přesné. Termínu se užívá v dokumentech katolické církve při definování učení, která jsou v rozporu s pravověrností.</ref><ref name="Dei Filius">1. vatikánský koncil: Dei Filius</ref> ''„Jestliže někdo řekne, že božské zjevení nemůže být učiněno věrohodným vnějšími znameními, a proto musí být lidé k víře pohnuti pouze vnitřní zkušeností jednoho každého nebo soukromým vnuknutím: anathema sit.“''<ref name="Dei Filius"></ref>
1. Bůh nemůže být předmětem [[věda|vědy]] ani [[historie]]: „''Kdo by řekl, že jediný a pravý Bůh, Stvořitel a náš Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným lidským rozumem z toho, co bylo stvořeno, budiž proklet" ''(De Revel., can. I. Denz. 1653) a „''Kdo by řekl, že není možné, aby se boží zjevení stalo věrohodným z vnějších známek a tedy, že jen jakousi vnitřní zkušeností nebo soukromým vnuknutím může být člověk přiveden k víře, budiž proklet.“'' (De Fide, can. III., Denz. 1659)
 
2. Modernisté se mylně domnívají, že [[věda]] a [[historie]] jsou omezeny dvěma hranicemi: navenek smyslovým světem a uvnitř vědomím.
 
3. Modernisté mylně zaměňují pojem [[zjevení]] a [[vědomí]], které vede k úvahám o [[transfigurace|transfiguraci]] a [[defigurace|defiguraci]]. Důsledkem transfigurace je vyloučení ze života Ježíše Krista vše božské a důsledkem [[defigurace]] je naopak proměna historického života Ježíše Krista vírou: „''KdoJestliže byněkdo řeklříká, že člověk nemůže být odřízením BohaBožím povznesenpozdvižen k poznání a dokonalosti, které přesahujípřevyšují jeho přirozenostpřirozené, ale že sám ze sebe neustálýmsamého pokrokempřece může a mámusí dosáhnoutstálým drženípokrokem veškerédosahovat pravdyvšeho, aco dobra,je budiždobré proklet-"''a (Desprávné: Revel.,anathema cansit.“''<ref III.,name="Dei Denz. 1655)Filius"></ref>
 
4. Modernisté mylně tvrdí, že náboženský člověk musí svou víru „promyslit"„promyslit“. NejdeTato tedyvíra ose vtotiž případězprvu věroukyna užrozumu opravdunezakládá, ale ozakládá náboženskýse citna avnitřním prožívánínáboženském citu.
 
5. Podle modernistů, kteří zastávají princip životní [[imanence]], se dogma vyvíjí a mění. Náboženské tvrzení jako takové je totiž něčím životním a ne pouhé rozumovým výkladem, a proto musejí žít životem náboženského citu. Důsledkem tohoto vývoje dogmat má být snadnější přijetí srdcem věřícího: „''Zavádějí„Jestliže novouněkdo soustavuřekne, v nížže se z bezuzdné touhy po novotách nehledá pravdamůže tamstát, kdeže vskutkudogmatům je,přeloženým odvrhujíCírkví sebude posvátnéjednou apodle apoštolsképokroku tradicevědy apřisuzován zavádějí sejiný jinésmysl, liché, vratké a nespolehlivénež naukyten, jimižkterý oni marniví lidé chtějí podpíratrozuměla a zachraňovatrozumí samotnouCírkev: pravdu"''anathema (Řehoř XVIsit., Encyklika [[Singulari nos]],“''<ref Denz.name="Dei 1476)Filius"></ref>
 
6. Modernista věřící si je jistý, že Bůh existuje sám o sobě. aToto žetvrzení tedyvšak není závislýzakládá na věřícímsoukromé zkušenosti jednotlivce, čímž se liší od [[racionalismus|racionalistů]] a tatozařazuje jistotaho vyplývá ze soukromé zkušenosti každého člověka, což je zařazujeto mezi [[Protestantství|protestanty]] a pseudomystiky.
 
7. Modernisté mylně tvrdí, že [[církev]] a svátosti nebyly ustanoveny od [[Kristus|Krista]]. Brání tomu [[agnosticismus]], který spatřuje v Kristu pouhého člověka, jehož náboženské vědomí se pozvolna vyvinulo, jako u každého jiného.
 
8. Podle modernistů je kult motivován nutnostinutností dát náboženství smyslovou podobu. Svátosti jsou pro modernisty pouhá znamení, nebo symboly. Byť nepostrádají jisté účinnosti. cit.„''Kurzíva''“''Kdo by řekl, že svátosti byly ustanoveny jen proto, aby živily víru, budižanathema prokletsit." (Denz. 730).''
 
9. Modernisté v hodnocení [[Bible|Písma]] připouštějí inspiraci jako takovou , ale popírají inspiraci ve smyslu katolické nauky.
10. [[Církev]] je podle modernistů výtvorem kolektivního vědomí, která se v důsledku [[životní permanence]] odvozují od prvního věřícího, u katolíků tedy od [[Kristus|Krista]]. Církev by měla být podřízena státu.
 
Encyklika nařizovala [[biskup|biskupům]] čelit [[modernismus|modernistům]] jejich zařazováním na menší pozice v církvi, aby se minimalizovali jimi napáchané škody, dále lepší formací budoucích [[kněz|kněžích]] v [[noviciát|noviciátech]]. Doporučovala proti modernistům podporovat [[scholastika|scholastiku]], [[Tradice|Tradici]] církve a závěry učitelského úřadu Církve (cit. ''.. konečně, což si musí každý poctivý člověk hnusit, jednomyslně vychvalují ty, kteří byli církví odsouzeni a uctívají je jako mučedníky pro pravdu. Tímto povykem chvály a hany matou mysl mladých, kteří se bojí, aby nebyli pokládáni za nevědomce a chtějíce vypadat moudře, podléhají modernismu, zvlášť když jsou ještě k němu puzeni všetečností a pýchou.'')
 
V roce 1910 navíc Pius X. zavedl ještě tzv. [[protimodernistická přísaha|protimodernistickou přísahu]], kterou museli skládat všichni kněží a i další osoby činné v církvi či katolické teologii.
 
==Odkazy==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Pascendi_Dominici_gregis“