Nařízení: Porovnání verzí

'''Nařízení''' ve užším smyslu státněprávní terminologie je druhem podzákonného [[právní předpis|právního předpisu]].

V obecném významu slova je nařízení jakýkoliv pokyn, jímž někdo z pozice moci jinému ukládá něco učinit. Takové nařízení může být v rámci soukromoprávního nebo pracovněprávního vztahu závazné. Státní právo neomezuje užívání slova „nařízení“ v obecném významu. Další text článku se zabývá pouze prvním významem slova.

Nařízení je vždy prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (nařízení musí normovat ''secundum et intra legem'', tzn. podle zákona a v souladu s ním). Podle některých výkladů jsou právní normy obsažené v prováděcích předpisech v rozporu s článkem 2 Ústavy ČR i s článkem 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž jsou závazné pouze povinnosti a omezení uložené přímo zákonem. Prováděcí předpis podle tohoto výkladu může pouze upřesňovat obsah [[právní norma|právních norem]] obsažených v zákoně, nikoliv přidávat byť sebemenší samostatné právní normy. Vládní nařízení například vymezuje, které látky se považují za návykové, ale nestanoví žádné právní důsledky takového zařazení.

V případě obcí a krajů upravuje nařízení záležitosti v [[přenesená působnost|přenesené působnosti]] obce nebo kraje, čímž se liší od [[vyhláška|vyhlášky]], která se týká [[samostatná působnost|samostatné působnosti]] obce. Liší se také tím, že vyhlášky schvaluje zastupitelstvo samosprávné jednotky, zatímco nařízení schvaluje rada.

Vládní nařízení se svou právní povahou podobají [[vyhláška|vyhláškám]] ústředních správních úřadů, rozdíl je pouze v tom, že k jejich vydávání je zmocněna vláda. Taková zmocnění dává zákon zejména ve věcech týkajících se více resortů.

==OdkazyReference==