Nynější průběh polsko-německé státní hranice byl ustaven po skončení [[druhá světová válka|druhé světové války]] rozhodnutím [[Postupimská konference|Postupimské konference]]. Následně byly provedeny drobné úpravy hranice ještě v roce [[1945]] a poté v roce [[1951]]. Úplná delimitace hranic (včetně [[teritoriální vody|teritoriálních vod]]) byla dokončena v roce [[1989]].
Před druhou světovou válkou se táhla hranice východněji, vzhledem k předchozí meziválečné poloze Polska; začínala v oblasti dnešní uhelné pánve nedaleko [[KatowiceKatovice|KatowicKatovic]] a [[Gliwice|Gliwic]] a pokračovala zhruba souběžně s hranicí polsko-československou k oblasti dnešní [[Lodž]]e, aby se později stočila opět na východ až k městu [[GdyniaGdyně]], kde měla [[druhá polská republika|polská meziválečná republika]] svůj hlavní přístav. Navíc je nutné také brát v ohledu i oblast Východního Pruska, která byla po druhé světové válce rozdělena mezi Polsko a [[Sovětský svaz]]. Německá hranice s Polskem byla proto v předválečné době mnohem delší než dnes. Navíc byla také místem sporů, neboť polská republika s odůvodněním existence národních menšin žádala části německého území za touto hranicí.
Po druhé světové válce, když byla ustanovena linie Odra-Nisa, nastalo v Německu mezi mnohými silné znepokojení, hlavně ze strany [[Západní Německo|západní části státu]], kde se začalo vytvářet prostředí demokratické diskuze (narozdílna rozdíl od sovětské zóny, kde se moci začala chopit [[SED|komunistická strana]]). Dlouholetá německá území se stala součásti Polska a neměckéněmecké obyvatelstvo bylo odsunuto. O celé oblasti se mluvilo jako o "německém„německém území pod polskou správou"správou“ a celý problém byl vnímaný víceméně palčivě. Uznání linie Odra-Nisa ze strany Západního Německa za jeho východní hranici bylo hlavní podmínkou [[SSSR]] pod vedením [[Michail Gorbačov|Michaila Gorbačova]] pro přimluvení se za [[znovusjednocení Německa]].
