Jaroslav Bidlo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Dílo: +šablona odkazující na seznam děl v databázi Národní knihovny ČR |
kat a sort kam patří, fmt |
||
Řádek 1:
'''Jaroslav Bidlo''' ([[11. listopad]]u [[1868]], [[Záboří nad Labem|Záboří]] - [[1. prosinec|1. prosince]] [[1937]], [[Praha]]) byl český historik, profesor východoevropských dějin na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]].
{{DEFAULTSORT:Bidlo, Jaroslav}}▼
[[kategorie:Narození 1868]]▼
[[kategorie:úmrtí 1937]]▼
[[kategorie:Čeští historikové]]▼
== Život ==
Narodil se v rodině východočeského učitele. Po předčasném ukončení kněžského semináře odešel studovat, a sice na pražskou univerzitu ke studiu katolické dogmatiky a historie na filozofické fakultě. Tyto dva obory mu umožnily orientaci ve středověku ve všech jeho církevně-politických intencích. Během svého působení v Praze byl i starostou Historického klubu.
Původně učil krátce na střední škole, ale po odchodu prof. [[Konstantin Jireček|Jirečka]] (v roce 1893 do Vídně na katedru slovanské filologie) byl určen jako jeho nástupce v oboru historické [[Slavistika|slavistiky]].
=== Studium dějin jednoty bratrské ===
Pod vlivem [[Jaroslav Goll|Jaroslava Golla]], v jehož semináři byl zapsán poprvé v roce 1890, se začal zabývat studiem dějin [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]], zaměřil se zejména na její polskou větev. Po studijním pobytu v letech 1892 a 1893 v Krakově, Petrohradě a Moskvě jakoby objevil východní Evropu a její dějiny.
V roce 1897 vydává první dílo o [[Jednota bratrská|Jednotě bratrské]] „''Nekrologia polské větve Jednoty bratrské''“ (článek vyšel v Časopisu [[Národní muzeum|Českého muzea]]). V následujících letech na něj navázal čtyřdílnými dějinami polské jednoty. Vycházel přitom z pramenů, s nimiž se seznámil v Polsku, Vídni, Vatikánu a ve Švýcarsku. Jednota bratrská v prvním vyhnanství, jeho habilitační práce, pokrývá druhou polovinu 16. století s důrazem na teologickou stránku exilového života, včetně vlivu na polskou i českou společnost.
Goll ohledně Bidlovy habilitace psal [[Antonín Rezek|Rezkovi]]: „''Jsou tu další habilitace, které bych rád viděl. Nejbližší je Bidlo. Dál pilně pracoval a končí svůj spis Jednota bratrská v Polsku (v 16. století). Na tom základě by se mohl habilitovat pro všeobecný dějepis se zvláštním zřetelem k slovanským dějinám (á la Jiroušek).''“<br />▼
▲Goll ohledně Bidlovy habilitace psal [[Antonín Rezek|Rezkovi]]: „''Jsou tu další habilitace, které bych rád viděl. Nejbližší je Bidlo. Dál pilně pracoval a končí svůj spis Jednota bratrská v Polsku (v 16. století). Na tom základě by se mohl habilitovat pro všeobecný dějepis se zvláštním zřetelem k slovanským dějinám (á la Jiroušek).''“
Jednotlivé díly vyšly v letech 1900, 1903, 1909 a 1932. V pauze mezi třetím a čtvrtým dílem vyšly ještě kratší statě o dějinách bratrské enklávy v Polsku (psané česky i německy):
*1903, Bratr Jan Rokyta u cara [[Ivan IV.|Ivana Hrozného]] (teologická disputace)
*1917, Vzájemný poměr české a polské větve jednoty bratrské v době od r. 1587 - 1609
*1930, Jednota bratrská za mezivládí po smrti Štěpána Bathoryho
(Německy psané články jsou o poměru Jednoty bratrské k luteránství a o školství.)
Při studiu archivních pramenů Bidlo dospěl k vydávání edice ''Akty jednoty bratrské'' (dva svazky z let 1915 a 1923, pokryl léta 1437 - 1524).
=== Studium dějin východní Evropy ===
Druhým zájmovým okruhem pro Bidla byly dějiny východoevropských (dalo by se říci obecně slovanských) států, které prezentoval zpočátku v převzaté formě v podobě ''Přehledu dějin polských'' od Michala Bobrzyńského (1895). O pár let později přešel k vlastnímu pojetí a vydal dvoudílné [[Dějiny Ruska]] v XIX. století (1907).
Před válkou vydal ještě knihu ''O historii Slovanstva'' jako celku, kde nadnesl téma jednoty [[Slované|slovanských]] dějin a jejich průběhu, zatímco v protikladu stojí slovanská kulturní rozpolcenost na římsko-germánský okruh a řecko-slovanskou oblast. Poprvé se zde objevuje zárodek [[Komparace historická|komparativní metody]].
K tématu slovanství se vrátil ještě několikrát: od roku 1912 spolurediguje časopis Slovanstvo (spolu s Jiřím Polívkou), v němž uveřejňuje dva články komparativního charakteru, a sice ''Historický vývoj Slovanstva'' a ''Náboženské a církevní poměry národů slovanských'', roku 1917 vydává Kulturu byzantskou (zabývá se vznikem evropské kultury a vztahem vzdělanosti jižních Slovanů a [[Byzantská říše|Byzance]]) a naposledy roku 1927, kdy vychází ''Dějiny Slovanstva''. V tomto posledním velkém díle se snaží postihnout stejnosti i rozdíly vývoje jednotlivých slovanských národů. Při hodnocení soudobého Ruska vycházel z přímých pramenů a své osobní zkušenosti.<br />▼
Co se týká Bidlova didaktického působení, je nutné zmínit jeho spoluautorství na učebnici obecných dějin ''Dějepis pro vyšší třídy středních škol'' z let 1911 a 1913, které napsal spolu s [[Josef Šusta|Josefem Šustou]].<br />▼
▲K tématu slovanství se vrátil ještě několikrát: od roku 1912 spolurediguje časopis Slovanstvo (spolu s Jiřím Polívkou), v němž uveřejňuje dva články komparativního charakteru, a sice ''Historický vývoj Slovanstva'' a ''Náboženské a církevní poměry národů slovanských'', roku 1917 vydává Kulturu byzantskou (zabývá se vznikem evropské kultury a vztahem vzdělanosti jižních Slovanů a [[Byzantská říše|Byzance]]) a naposledy roku 1927, kdy vychází ''Dějiny Slovanstva''. V tomto posledním velkém díle se snaží postihnout stejnosti i rozdíly vývoje jednotlivých slovanských národů. Při hodnocení soudobého Ruska vycházel z přímých pramenů a své osobní zkušenosti.
Když byl roku 1917 sestaven tzv. [[Manifest českých spisovatelů|májový manifest]] a podepsán 223 osobnostmi, Bidlo nepodepsal. Vedle spisovatelů zde najdeme téměř kompletní Gollovu školu, ale chybí podpisy Josefa Šusty a právě Bidla. Zatímco Šustu k odmítnutí podepsat vedla patrně funkce - byl tehdy děkanem [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filosofické fakulty]] a nechtěl ji kompromitovat, Jaroslav Bidlo svůj podpis nijak nezdůvodnil. Karel Kazbunda se domnívá, že tak učinil pro rakouské smýšlení.<br />▼
▲Co se týká Bidlova didaktického působení, je nutné zmínit jeho spoluautorství na učebnici obecných dějin ''Dějepis pro vyšší třídy středních škol'' z let 1911 a 1913, které napsal spolu s [[Josef Šusta|Josefem Šustou]].
▲Když byl roku 1917 sestaven tzv. [[Manifest českých spisovatelů|májový manifest]] a podepsán 223 osobnostmi, Bidlo nepodepsal. Vedle spisovatelů zde najdeme téměř kompletní Gollovu školu, ale chybí podpisy Josefa Šusty a právě Bidla. Zatímco Šustu k odmítnutí podepsat vedla patrně funkce - byl tehdy děkanem [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filosofické fakulty]] a nechtěl ji kompromitovat, Jaroslav Bidlo svůj podpis nijak nezdůvodnil. Karel Kazbunda se domnívá, že tak učinil pro rakouské smýšlení.
Ve vztahu k ostatním příslušníkům Gollovy školy se choval Bidlo odmítavě a z pozice soupeře. Zejména jde-li o skupiny [[Josef Pekař|Pekař]] - [[Josef Šusta|Šusta]] vs. [[Václav Novotný|Novotný]] - Friedrich. Výjimkou byl Josef Šusta, s nímž Bidla spojoval zejména profesní postup: V roce 1900 se stali oba docenty, 1905 mimořádnými profesory a 1910 řádnými profesory na filosofické fakultě pražské univerzity.
Od roku 1903/04 vede Goll spolu s Šustou a Pekařem historické semináře, od roku 1908/9 pak Golla, který seminář nevypsal, nahrazuje Bidlo.
Řádek 50 ⟶ 52:
== Zdroje ==
*JIROUŠEK, Bohumil: Jaroslav Goll, role historika v české společnosti, České Budějovice 2006.
*KAVKA, František - PETRÁŇ, Josef (edd.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348 - 1990, III 1802 - 1918, Praha 1997.
*KAZBUNDA, Karel: Stolice dějin na české univerzitě v Praze 1914 - 1918 IV - Jaroslav Goll a Josef Pekař ve víru války světové, Praha 2000.
*KUTNAR, František: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II, Praha 1978.
*ŠTAIF, Jiří: Historici, dějiny a společnost: historiografie v českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu, 1790-1900. Část 2, Praha 1997.
▲{{DEFAULTSORT:Bidlo, Jaroslav}}
▲[[kategorie:Narození 1868]]
▲[[kategorie:Čeští historikové]]
| |||