Řeholní slib: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 4:
V řeholi [[Benedikt z Nursie|svatého Benedikta]] od [[6. století]] [[Křesťanské mnišství|mniši]] a [[mniška|mnišky]] skládali tzv. benediktinské sliby, jejichž obsahem byla poslušnost, stálost (život v jednom konkrétním řeholním společenství), odmítnutí osobního majetku a život v [[celibát]]u.
 
Během 12. a 13. století žebravé řády jako [[Řád bratří kazatelů|dominikáni]] či [[Řád menších bratří|františkáni]], jejichž poslání vyžadovalo větší pohyblivost a flexibilitu, upustily od slibu setrvání v jednom klášteře a držely se slibů čistoty, chudoby a poslušnosti, stejně jako členové mnoha dalších řádů či kongregací založených ve stejné době. Sliby těchto tří tzv. [[evangelijníEvangelní rady|evangelijníchevangelních rad]] jsou v dnešní církvi podmínkou, kterou stanovuje [[církevní právo]].
 
Církevní řády 16. století a dalších jako [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] či [[Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele|redemptoristé]] následovaly tento obecný koncept. Někteří pak k němu ještě přidávali nějaký „čtvrtý slib“, který se vztahoval k jejich specifickému zaměření.