Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská: Porovnání verzí

'''Marie Anunciáta Bourbonsko-Sicilská''', * ([[24. března]] [[1843]] na zámku [[Caserta]], [[Itálie]], †– [[4. května]] [[1871]] ve [[Vídeň|Vídni]], [[Rakousko-Uhersko]]) jako Maria Annunziata Borbone-Due Sicile, princezna [[Království obojí Sicílie]], později [[|arcivévoda|arcivévodkyně rakouská]], byla čtvrtým potomkem [[Ferdinand II. Bourbonský|Ferdinanda II. Bourbonského]] a [[Marie Terezie Izabela Rakouská|Marie Terezie Izabely Habsbursko-Lotrinské]].

Její tchyně Žofie, která brzy rozpoznala, že její snacha je vážně nemocná (měla tuberkulózu), doporučila mladému páru dlouhý pobyt v mírném podnebí a k tomu účelu vybrala [[Kronland Görz]]. Karel Ludvík se jako obvykle připojil a jeho křehká žena tudíž také souhlasila. Ovšem život na vzdáleném venkově dlouho nesnesla a chtěla změnit prostředí, čemuž její povolný manžel vyhověl. Nové místo však vybírala opět Žofie a ta se rozhodla pro klidný [[Štýrský Hradec]], město úředníků a vojáků ve výslužbě. Mladá jižanka se v takovém městě nemohla cítit dobře, stranila se styku s lidmi, byla neklidná a neorientovala se. Lépe se začala cítit teprve, když poprvé otěhotněla. Přesně půl roku po narození [[František Ferdinand d´Este|Františka Ferdinanda]] otěhotněla znovu, nad čímž její osobní lékař vzhledem ke křehké tělesné konstituci mladé paní potřásl hlavou. Lékař Karlu Ludvíkovi naznačil, že jeho žena potřebuje pobýt na jihu. O tom však Marie Anunciáta nechtěla ani slyšet. <br />

Na jaře [[1865]] přivedla na svět slabého, neduživého synka [[Ota František Josef|Otu Františka Josefa]]. Mladá matka stále častěji propadala nepochopitelným náladám a vrtochům, období slkíčenosti střídala období hektické radosti ze života. Nakonec se nabažila Hradce a její choť souhlasil s jejím přáním okamžitého přestěhování. Byl připraven přijmout protesty své přísné matky Žofie. Ta však viděla, že její nemocná, a opět těhotná snacha je na tom zdravotně špatně. <br />

Arcivévoda koupil palác ve Favoritenstraße, nechal jej přestavět a domácky zařídit. Na Vánoce [[1868]] se narodil třetí syn a v důsledku Mariiny zdravotní situace bylo nepravděpodobné, že by se mohla ještě někdy zcela uzdravit. Přesto však díky své vůli žít překonávala svou nemoc, navštěvovala [[vídeň]]ské bály, [[Burgtheater]] a operu. Jako preventivní opatření se držela stranou od svých synů, ovšem zcela zbytečně, neboť jim svoji nemoc předala dědičně.<br />