Scipio Africanus: Porovnání verzí

V dalším roce ([[205 př. n. l.]]) byl Scipio ve věku pouhých jednatřiceti let jednomyslně zvolen [[Římský konzul|konzulem]]. V této době byl již [[Hannibal]] stále více svírán v jihozápadní Itálii. Scipio toužil přenést válku do Afriky, avšak političtí oponenti v římském senátu vedení [[Fabius Maximus|Quintem Fabiem Maximem]] a [[Cato starší|Marcem Porciem Catonem starším]] žárlili na jeho úspěchy, pročež mu dovolili postoupit nejdále na [[Sicílie|Sicílii]] a navíc mu odmítli přidělit vojsko. Scipio, jehož sláva k němu přitahovala dobrodruhy a nadšence ze všech koutů Itálie, zde nicméně sám shromáždil a vycvičil armádu složenou výhradně z dobrovolníků a veteránů jeho předchozích bojů. Mezi těmito muži bylo mnoho těch, kteří přežili hanebnou porážku v [[Bitva u Kann|bitvě u Kann]] a chovali ve svých srdcích upřímnou touhu odčinit tuto svoji potupu, jelikož podle usnesení senátu jim bylo zakázáno vstoupit až do konce války na půdu Itálie. Scipio si tak ze Sicílie vytvořil vlastní výcvikový tábor a odrazový můstek pro zamýšlenou invazi do severní Afriky. Stejně jako jeho otec a strýc i Scipio dobře poznal ničivou účinnost kartáginské a především numidské jízdajízdy v boji proti římské pěchotě. V tomto směru byli Římané v nevýhodě také proto, že velkou část jejich jízdy tvořili spojenci pochybné loajality anebo jezdci (''[[equites]]''), kterým se nedostávalo odvahy a udatnosti římských legionářů. Jedna příhoda popisuje jak Scipio nutil několik stovek sicilských [[Aristokracie|aristokratů]] sloužit v jeho jízdním oddílu. Sicilští Řekové se vehementně bránili službě cizím okupantům (Sicílie byla [[Římské provincie|římskou provincií]] od konce [[První punská válka|první punské války]]) a proto důrazně protestovali. Scipio nakonec souhlasil s jejich vynětím z vojenské povinnosti, ovšem za podmínky, že budou platit koně, vybavení a náhradního jezdce. Tímto způsobem vytvořil skvěle vycvičené jádro své jízdy pro africké tažení.