Ratifikace: Porovnání verzí

Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Velká Británie|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president, <ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref> v [[Česká republika|České republice]] parlament, případně i lidové hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.