Příčestí: Porovnání verzí

'''Příčestí''' ('''participium''', z [[latina|lat]]. ''participare'' – „mít účast“; české označení je částečný [[kalk]], vytvořený podle [[ruština|rus]]. ''pričastije'') je neurčitý, jmenný tvar [[sloveso|slovesa]], který má v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]] různourůzné funkcifunkce:

Počet druhů příčestí se v jazycíchrůzných sejazycích liší. Existují např. příčestí minulé, trpné (pasivní), [[supinum]], [[gerundivum]], [[gerundium]], [[přechodník]]y (transgresivy) aj.

[[Čeština]] má příčestí činné a trpné. Obě se formálně [[morfologie (lingvistika)|morfologicky]] shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž historicky souvisejí. Ze slovesných kategorií vyjadřují [[slovesný rod]] (diatezi) a [[slovesný vid|vid]] (aspekt), dědí [[slovesná valence|slovesnou valenci]] ([[vazebnost]]). S adjektivy mají společné [[číslo]] a [[jmenný rod]] (genus) a v jeho rámci i [[životnost]] jakožto výraz [[mluvnická shoda|mluvnické shody]].

Můžeme se setkat také s přechodníky – přítomným a minulým – které jsou však vvyjadřují současné doběnebo považoványpředčasné zaděje. zastaralé, mohouMohou se požívat místo vedlejších vět., Vyjadřujív současné nebočeštině předčasnéjsou dějevšak považovány za zastaralé. V [[Historický vývoj češtiny|pračeštině]] se též po slovesech pohybu používalo [[supinum]], které však bylo nahrazeno [[infinitiv]]em. Jeho pozůstatkem v současné češtině je infinitivní zakončení ''–t'', které prakticky vytlačilo původní ''–ti''.