Dějiny šachové hry: Porovnání verzí

Tento článek popisuje vývoj [[šachy|šachu]] od [[čaturanga|čaturangy]] až do současnosti.

 

Za kolébku šachů se prohlašuje několik různých zemí. V současnosti se prapůvod šachové hry nejčastěji klade do [[Indie]],<ref>{{citace knihy | jméno=Harold James Ruthven | příjmení=Murray | titul=A History of Chess |vydavatel=Benjamin Press (původně Oxford University Press)| místo=Northampton, MA | rok=1985 (původně 1913) | isbn=0-936317-01-9| jazyk =anglicky}}</ref> protože arabské, perské i turecké označení šachů je odvozeno ze [[sanskrt]]ského [[čaturanga]], tj. „čtyři součásti vojska,“ pěchota, jízda, sloni a válečné vozy, předobrazy dnešních šachových pěšců, jezdců, střelců a věží.

 

Jiná teorie klade vznik šachu do Číny 2. stol. př. n. l. a tvrdí, že západní šach se vyvinul ze siang-čchi nebo nějakého předchůdce této hry.<ref>{{citace knihy | jméno=David H<!--. doplní šablona--> | příjmení=Li | titul=The Genealogy of Chess |vydavatel=Premier Pub. Co |místo = Bethesda, MD | rok=1998 | isbn= 0-9637852-2-2| jazyk =anglicky}}</ref>

 

 

Některé kameny v šatrandži měly mnohem omezenější možnosti pohybu, než mají jejich moderní nástupci. ''Alfil'', předchůdce střelce, skákal pouze o dvě pole po diagonále a předchůdce dámy ''vezír'' se pohyboval o jedno pole diagonálně. Pěšci neměli právo dvojkroku z výchozího postavení a na poslední řadě se směli proměnit pouze ve vezíry, tedy velice slabé figury. Byly i jiné odlišnosti, například neexistovala rošáda.<ref>{{citace knihy

Během [[19. století]] se rychle rozvíjela organizace šachového života. Vzniklo množství šachových klubů, knih a časopisů. Konaly se korespondenční zápasy mezi jednotlivými kluby, například roku [[1824]] hrál londýnský šachový klub proti [[Edinburgh|edinburskému]].<ref> [http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=80740 London Chess Club.] ''Chessgames.com'' Staženo 30. prosince [[2006]]</ref> Šachové problémy se staly pravidelnou součástí periodik 19. století; mezi jejich významné tvůrce se v té době počítali například [[Bernhard Horwitz]], [[Josef Kling]] a [[Sam Loyd]]. Roku [[1843]] vyšlo první z mnoha vydání nejstaršího souhrnného manuálu šachové teorie, ''{{cizojazyčně|de|Handbuch des Schachspiels}}'' (''Příručka hry šachové''), který vytvořili němečtí šachoví mistři [[Paul Rudolf von Bilguer]] a [[Tassilo von Heydebrand und der Lasa]].

 

 

[[Soubor:Immortal game animation.gif|frame|left|„[[Nesmrtelná partie]]“, Anderssen-Kieseritzky, 1851]]

[[Soubor:Capablanca-Lasker 1925.jpg|thumb|upright=1.5|left|[[José Raúl Capablanca]] (vlevo) a [[Emanuel Lasker]] roku 1925]]

 

 

Po smrti Aljechina určil nového mistra světa roku [[1948]] [[turnaj]] elitních šachistů organizovaný mezinárodní šachovou federací FIDE, která od té doby zápolení o titul mistra světa řídila. Vítěz [[Michail Botvinnik]] zahájil éru [[Sovětský svaz|sovětské]] převahy v šachovém světě. Až do zániku Sovětského svazu se mistrem světa stal pouze jediný nesovětský šachista, Američan [[Robert J. Fischer]] (v letech 1972–1975).

Ke sjednocení obou titulů došlo roku 2006, kdy Kramnik v zápase konaném pod záštitou FIDE porazil tehdejšího mistra světa FIDE [[Veselin Topalov|Veselina Topalova]] a stal se jediným a nezpochybňovaným mistrem světa v šachu.<ref>[http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=12295 Kramnik na ChessGames.com]. Staženo 13. prosince [[2006]]</ref> V září roku 2007 se jeho nástupcem stal Ind [[Viswanathan Anand]], vítěz turnaje osmi hráčů v Mexiku.<ref>[http://in.reuters.com/article/sportsNews/idINIndia-29785520070930 Viswanathan Anand regains world chess title], staženo 30. září 2007.</ref>

 

 

První zmínka o šachu na [[české země|českém území]] je v [[latina|latinsky]] psané ''svatovojtěšské legendě'' z poloviny 12. stol., prvním česky psaným dílem o šachu jsou [[Tomáš Štítný ze Štítného|Štítného]] ''Kniežky o šašiech'', které zachycují tehdejší znalosti o dějinách šachu a vysvětlují tahy jednotlivých figur a jejich symboliku.