Unam sanctam: Porovnání verzí

'''Unam Sanctam''' je [[Papežská bula|Bulabula]] vydaná [[18. listopad|18. listopadu]] [[1302]] [[papež]]em [[Bonifác VIII.|Bonifácem VIII.]]. Po [[Dictatus Papae]] [[Řehoř VII.|Řehoře VII.]] to je druhý nejvýznamnější papežský dokument definující církev jako nezávislou

V osobě [[Bonifác VIII.|Bonifáce VIII.]] získala [[římskokatolická církev|římská církev]] "posledního„posledního středověkého univerzalistického papeže"papeže“. Jeho velmocenské tendence se brzy střetly s absolutismem francouzského krále [[Filip IV. Sličný|Filipa IV.]] a jejich konflikt, započatý na přelomu let [[1295]] -– [[1296]], vyvrcholil roku [[1302]]. Bonifác, který měl v konfliktu s králem až do té doby slabší pozici, využil komplikované situace, která ve Francii nastala po [[bitva u Courtrai|porážce králova vojska ve Flandrech]] a dne 18. listopadu [[1302]] vydal svou nejznámější [[Papežská bula|bulu]] '''Unam sanctam''', jež byla shrnujcím právnickým vysvětlením poměru duchovní a světské moci a mimo jakoukoli pochybnost byla adresována právě [[Filip IV. Sličný|Filipu IV.]].

V úvodu [[papežská bula|buly]] se [[Bonifác VIII.|papež]] zaměřil na představu '''maximálně jednotného''' a jediného křesťanského společenství vedeného svatou autoritou římského úřadu. Dále zopakoval známé učení o dvou mečích a z něho vyvodil skutečnost, že "„''oba jsou tedy v moci církve'' (...) ''Ale tento'' (meč světský) ''je k užívání pro církev, onen'' (meč duchovní) ''pak církví. Onen duchovním, tento rukou králů a rytířů, avšak k užitku a zachování duchovního.''"“ Meč moci duchovní přirozeně stojí nad světským vládnutím, a proto ''"duchovní„duchovní moc má předcházet moc pozemskou a soudit, pokud nečiní dobře.''"“ [[Bonifác VIII.]] zde pomocí morální argumentace dovozoval, že [[papež]]ská moc zasahuje i [[světská moc|temporální sféru]], protože ''"jestliže„jestliže se zpronevěří pozemská moc, bude sozena mocí duchovní, avšak zpronevěří-li se duchovní nižšího stupně, může být souzena vyšší; nejvyšší pak jedině Bohem -– a nikoliv člověkem.''"“ Ačkoliv je totiž tato moc vykonávána člověkem, má přesto božský původ a podstatu, a proto ''"dále„dále prohlašujeme říkáme, stanovujeme a oznamujeme, že všechna lidská stvořenízcelastvoření zcela pro neztnstnezbytnost spásy podléhají Římskému veleknězi,''"“ uzavírá poslední věta [[papežská bula|buly]].