Wikipedie

Galové: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
SilvonenBot (diskuse | příspěvky)
16 422 editací
m robot přidal: fi:Gallialaiset
kompletní přepracování, předělání úvodu, doplnění seznamu kmenů
Řádek 1:
[[Soubor:RomanSilverDenariusWithHeadOfCaptiveGaul48BCE.JPG|thumb|Římský stříbrný denár s hlavou zajatého Gala, polovina 1. století př. n. l.]]
{{Dějiny Francie}}
'''Galové''' byli příslušníci [[Keltové|keltských]] kmenů obývajících [[Galie|Galii]], území zhruba zahrnující dnešní [[Francie|Francii]], [[Belgie|Belgii]], [[Švýcarsko]] a severní [[Itálie|Itálii]], kteří hovořili [[Galština|galským jazykem]]. Z hlediska [[Archeologie|archeologických]] nálezů jsou Galové spojeni s [[Laténská kultura|laténskou kulturou]], jež dominovala západní a střední [[Evropa|Evropě]] od [[5. století př. n. l.|5.]] až do [[1. století př. n. l.]] Na počátku [[3. století př. n. l.]] podnikla část Galů invazi na [[Balkán]] a do [[Řecko|Řecka]]. Poté se přeplavili do [[Anatolie]], kde se usadili jako [[Galatové]]. V padesátých letech 1. století př. n. l. Galové podlehli [[Julius Caesar|Juliu Caesarovi]], jemuž neúspěšně vzdorovali v [[Galské války|galských válkách]]. Během následné [[Starověký Řím|římské]] nadvlády byli pozvolna [[Asimilace|asimilováni]], čímž vznikla [[Galorománi|galorománská kultura]]. V důsledku [[romanizace]] byla galština v průběhu dalších staletí nahrazena [[Vulgární latina|vulgární latinou]], z níž se postupně vyvinula [[francouzština]].
'''Galové''' bylo [[Starověký Řím|římské]] pojmenování užívané ve [[starověk]]u pro některé příslušníky [[Keltové|keltských kmenů]] (latinsky ''Galli''). V uzším slova smyslu tak Římané označovali ty Kelty, kteří žili na území mezi [[Pyreneje]]mi, [[Alpy|Alpami]] a [[Rýn]]em, tedy na území [[Galie]]. Tehdejší Galie víceméně odpovídala území dnešní [[Francie]], [[Belgie]] a západní části [[Švýcarsko|Švýcarska]] (přičemž až do [[1. století př. n. l.]] bylo ke Galii přiřazováno i údolí řeky [[Pád (řeka)|Pádu]]). Původ slova Galové není doposud jasný. Poprvé jej římští autoři začínají používat kolem roku [[250 př. n. l.]]
 
Keltové sídlili původně ve střední Evropě, ve (východní) Francii se objevili již na konci doby bronzové (kolem roku 1500 př. n. l.), ke skutečnému osídlení ale došlo až v [[doba železná|době železné]] s rozvojem [[halštatská kultura|halštatské]] (8. — 7. století př. n. l.) a později [[laténská kultura|laténské kultury]] ([[6. století př. n. l.|6.]] — [[1. století př. n. l.]]). Zatímco halštatská kultura však zasahovala pouze do východní části dnešní Francie a její středisko bylo spíše ve střední Evropě, v době laténské kultury se středisko keltské civilizace posunulo více na západ a keltské kmeny osídlily již celé území dnešní Francie.
 
Pojmenování „Galové“ je vlastně umělé. Římané jím neoznačovali všechny Kelty, a ty keltské kmeny, jimž tak říkali, nejspíš stejně nebyli příslušníky jediného národa ani kmene a sami toto označení nepoužívali<ref>FERRO, Marc: ''Dějiny Francie''. Praha, NLN, 2006. ISBN 80-7106-888-8. (str. 15-17)</ref>. Přesto je toto pojmenování nejen dnešními historiky často užíváno. Především proto, že Galové jako jediná část Keltů byli od [[1. století př. n. l.]] postupně [[romanizace|romanizováni]]. Následkem romanizace se tito Galové již začali výrazně odlišovat od ostatních Keltů, přestože předtím mezi nimi a ostatními Kelty nebyly příliš velké civilizační rozdíly (jednalo se v podstatě o stejnou civilizaci a kulturu)<ref>MAUROIS, André: ''Dějiny Francie'', Praha, NLN, 1994. ISBN 80-7106-098-4. (str. 10)</ref>. (Ani po romanizaci ale Galové — či spíše již [[Galorománi]] — samozřejmě nebyli jednotným etnikem.)
 
Z toho vyplývá, že ozačení „Galové“ by se nemělo používat pro všechny Kelty osidlující v průběhu věku území Galie, ale stává se případným vlastně až od rozšíření laténské kultury po celé Galii, tedy od [[6. století př. n. l.]], kdy v Galii vznikla galská kultura tak, jak ji známe a jak ji poznali Římané, kteří tamní obyvatele za Galy označili.
 
 
== Dějiny Galie ==
{{Viz též|Galie}}
 
== Společnost ==
 
Galská společnost se dělila do třech tříd. Nejnižší postavení zaujímal prostý lid, zatímco privilegovaná pozice náležela [[druid]]ům a válečnické šlechtě. Příslušníci první třídy tvořili bezprávnou a utlačovanou masu, přičemž mnozí z nich se nechávali najímat do služeb mocných jedinců z řad šlechty. Počet válečníků a sloužících byl hlavním kritériem při určování významu jednotlivých šlechticů. Ovšem jestliže šlechtic nedokázal ochránit zájmy svých stoupenců, mohl snadno pozbýt jejich důvěru. Před Caesarovou invazí prý docházelo téměř rok co rok ke střetům mezi ambiciózními vůdci těchto vojenských družin. Galové nacházeli obživu výhradně v zemědělství a žili v drobných rolnických usedlostech nebo vesnicích. Až do příchodu Římanů Galové nestavěli města a v případě nebezpečí se uchylovali do hrazených pevností, nazývaných oppida (singulár [[oppidum]]), jež byly budovány na vhodných kopcích. Okolo oppid byl vyhlouben příkop, přičemž byla obehnána dřevěnou palisádou či kamennou hradbou.
[[Soubor:Dying gaul.jpg|left|thumb|250px|''[[Umírající Gal]]'', starověká římská mramorová kopie ztracené řecké sochy, vytvořené někdy mezi léty 230 až 220 př. n. l. na počest vítězství pergamského krále Attala I. nad Galaty.]]
Galové nacházeli obživu výhradně v zemědělství a žili tedy v drobných rolnických usedlostech nebo vesnicích. Prakticky až do příchodu Římanů Galové nestavěli města. Pouze v případě nebezpečí se uchylovali do hrazených pevností, nazývaných oppida (singulár [[oppidum]]), jež byly budovány na vhodných kopcích, kolem nichž byl vyhlouben příkop. Oppida byla rovněž obehnána dřevěnou palisádou či kamennou hradbou.
 
Základní organizační jednotkou společnosti byl rod nebo klan (''cenedl''). Několik těchto klanů tvořilo kmen, v jehož čele stála rada starších a náčelník. Třebaže kmeny představovaly poměrně stabilní politické útvary, Galie jako celek setrvávala ve stavu permanentní vnitřní roztříštěnosti, neboť povědomí vlastní etnické spřízněnosti bylo mezi jejími obyvateli velice nízké. Některým mocným náčelníkům se občas podařilo zajistit si oddanost předáků několika kmenů, i přesto se však Galové nedokázali nikdy plně sjednotit (s výjimkou krátké etapy na samém sklonku galské nezávislosti) a byli tudíž jen jakýmsi etnickým společenstvím. Dokonce i samotné vymezení Galie jako celistvého kulturního prostoru lze připsat spíše Římanům a Řekům, kteří tohoto pojmu užívali k označení území obývaného galskými kmeny. Nejednotnost Galů byla rozhodujícím faktorem, jenž nahrál podrobení země cizinci.
Galská společnost se dělila do třech tříd. Nejnižší postavení zaujímal prostý lid, zatímco privilegovaná pozice náležela [[druid]]ům a válečnické šlechtě. Příslušníci první třídy tvořili bezprávnou a utlačovanou masu, přičemž mnozí z nich se nechávali najímat do služeb mocných jedinců z řad šlechty. Počet válečníků a sloužících byl hlavním kritériem při určování významu jednotlivých šlechticů. Jestliže ovšem šlechtic nedokázal ochránit zájmy svých stoupenců, mohl snadno pozbýt jejich důvěru. Před Caesarovou invazí prý docházelo téměř rok co rok ke střetům mezi ambiciózními vůdci těchto vojenských družin.
 
Někdy mezi léty [[120 př. n. l.|120]] až [[60 př. n. l.]] se mnoho regionů v centrální Galii začalo politicky organizovat v určité předstátní útvary, nepochybně v důsledku působení římské civilizace. V každé z těchto ''[[Civitas|civitates]]'' (jak je nazval Caesar) se každoročně volil nejvyšší představitel. [[Haeduové]] užívali pro jedince obdařeného tímto postavením titul ''vergobret''. Ten měl podobnou pozici jako náčelník, avšak musel se podřizovat rozhodnutím rady. Římští a řečtí autoři udávají, že těchto civitates (v podstatě kmenových svazů) bylo v Galii šestnáct. Civitates se dále členily v menší jednotky – ''pagi'' – jejichž centrem byla oppida. Řada z těchto pevností se proměnila v obchodní střediska, která začala prosperovat díky rozvíjejícímu se obchodu s Římany v Narbonensis. Mnohé galské civitates započaly rovněž s ražbou vlastních mincí.
Základní organizační jednotkou společnosti byl rod nebo klan (''cenedl''). Několik těchto klanů tvořilo kmen, v jehož čele stála rada starších a náčelník. Třebaže kmeny představovaly poměrně stabilní politické útvary, Galie jako celek setrvávala ve stavu permanentní vnitřní roztříštěnosti, neboť povědomí vlastní etnické spřízněnosti bylo mezi Galy velice nízké. Některým mocným náčelníkům se občas podařilo zajistit si oddanost předáků několika kmenů, i přesto se však Galové nedokázali nikdy plně sjednotit (s výjimkou krátké etapy na samém sklonku galské nezávislosti) a byli tudíž jen jakýmsi etnickým společenstvím. Dokonce i samotné vymezení Galie jako celistvého kulturního prostoru lze připsat spíše Římanům a Řekům, kteří tohoto pojmu užívali k označení území obývaného galskými kmeny. Nejednotnost Galů otevřela prostor pro podrobení země cizinci.
 
Někdy mezi léty [[120 př. n. l.|120]] až [[60 př. n. l.]] se mnoho regionů v centrální Galii začalo politicky organizovat v určité předstátní útvary, nepochybně v důsledku působení římské civilizace. V každé z těchto ''[[civitates]]'' (jak je nazval Caesar) se každoročně volil nejvyšší představitel. [[Haeduové]] užívali pro jedince obdařeného tímto postavením titul ''vergobret''. Ten měl podobnou pozici jako náčelník, avšak musel se podřizovat rozhodnutím rady. Římští a řečtí autoři udávají, že těchto civitates (v podstatě kmenových svazů) bylo v Galii šestnáct. Civitates se dále členily v menší jednotky – ''pagi'' – jejichž centrem byla oppida. Řada z těchto pevností se proměnila v obchodní střediska, která začala prosperovat díky rozvíjejícímu se obchodu s Římany v Narbonensis. Mnohé galské civitates započaly rovněž s ražbou vlastních mincí. Civitates byly později zahrnuty do římského administrativního členění galských provincií a v podobě rozdělení [[Diecéze|diecézí]] francouzských biskupů se zachovaly až do počátku [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]].
 
== Náboženství ==
{{Viz též|Keltská mytologie}}
 
[[Soubor:Cratère de Vix 0023.jpg|thumb|upright=0.95|Bronzový [[krátér]] z Vieux, departement [[Côte-d'Or]]]]
[[Soubor:RomanSilverDenariusWithHeadOfCaptiveGaul48BCE.JPG|thumb|Římský stříbrný denár s hlavou zajatého Gala z roku 48 př. n. l., krátce po skončení Caesarových tažení.]]
[[Keltská mytologie|Galské náboženství]] bylo [[Polyteismus|polyteistické]]. Vyznačovalo se však i určitými prvky [[Animismus|animismu]], který připisoval lidské vlastnosti jezerům, vodním tokům, pramenům a posvátným hájům, v nichž Galové vykonávali své náboženské obřady. S výjimkou několika málo obzvláště významných míst Galové nestavěli žádné chrámy ani svatyně. Neobvyklé nebylo ani uctívání zvířat. Nejposvátnějším galským zvířetem byl kanec, kterého lze nalézt jako symbol na mnoha galských vojenských standartách a plnil tak podobnou funkci jako orel u Římanů.
 
Galové nedisponovali tak propracovaným systémem božstev, jaký měli Řekové nebo Římané, avšak existovali bohové, jež uctíval každý Gal, včetně kmenových či domácích bůžků. Jednotliví bohové byli víceméně převzati z primitivních božstev [[IndoevropanéIndoevropské jazyky|indoevropského]] původu. V dobách Caesarova příchodu prokazovali Galové největší úctu [[Toutatis]]ovi („bůh kmene“), galskému ekvivalentu [[Merkur (mytologie)|Merkura]]. Nejvyšší bůh galského náboženství se v latině nazýval [[Dis Pater]] („nebeský otec“), jenž byl ztotožňován s římským [[Jupiter (mytologie)|Jovem]], případně [[Pluto (mytologie)|Plutem]]. Kromě nich uctívali Galové další božstva, jako byla bohyně koní a úrody [[Epona]], bůh války [[Esus]], bůh světla [[Lugh]], bůh hromu [[Taranis]], bůh života a řadasmrti jiných[[Cernunnos]] méněa významnýchřada jiných bohů. V době římské nadvlády byla keltská božstva ztotožněna s římskými bohy, takže postrádáme úplnou představu o jejich charakteru a vlastnostech. Symbolickým ba přímo magickým znakem keltského resp. galského náboženství byla číslice tři. Galští bohové proto často vystupovali v trojicíchtriádách (například [[Toutatis]]-Teutates, [[Taranis]], [[Esus]]).
 
Specifický rys galského náboženství reprezentovali kněží zvaní [[druid]]ové (''druides''). O jejich původu panují značné nejasnosti. Jisté je, že druidové pečlivě střežili tajemství svých rituálů a v galské společnosti jim náleželo význačné postavení. Druidové dohlíželi na řádné provádění náboženských úkonů a poskytovali vzdělání synům galské šlechty. Rovněž směli uplatňovat jistou formu vyloučení či exkomunikace jednotlivců ze shromáždění věřících, což se ve starověké Galii rovnalo prakticky vyobcování ze společnosti. Dále si nárokovali právo rozhodovat o otázkách války a míru, čímž si zajišťovali i určitý politický vliv. Druidové věřili, že duše člověka nikdy nezemře, přičemž duch muže, jenž padl ve válce, přejde do jiného těla. Caesar se domníval, že právě tato víra byla příčinou nezměrné odvahy Galů v boji. Řekové a Římané se shodovali v tom, že součástí druidských obřadností bylo i [[obětování lidí]], to ovšem není zcela prokázáno. Existují sice doklady o lidských obětech, nezdá se však, že by se jednalo o běžnou praxi.
Druidové věřili, že duše člověka nikdy nezemře, přičemž duch muže, jenž padl ve válce, přejde do jiného těla. Caesar se domníval, že právě tato víra byla příčinou nezměrné odvahy Galů v boji. Řekové a Římané se shodovali v tom, že součástí druidských obřadností bylo i [[obětování lidí]], to ovšem není zcela prokázáno. Existují sice doklady o lidských obětech, nezdá se však, že by se jednalo o běžnou praxi.
 
== KmenyJazyk ==
{{Viz též|Seznam galských kmenůGalština}}
 
[[Galština]] je termín označující [[Keltské jazyky|keltský jazyk]], kterým mluvili obyvatelé Galie. Julius Caesar se ve svém díle Zápisky o válce galské zmiňuje o galštině jako o jednom ze tří jazyků užívaných galskou populací. Kromě galštiny se v Galii hovořilo ještě [[Akvitánština|akvitánštinou]], jež byla příbuzná s dnešní [[Baskičtina|baskičtinou]], a [[Germánské jazyky|germánskými jazyky]]. Galština patřila společně s [[Keltiberština|keltiberštinou]], [[Lepontština|lepontštinou]] a [[Galatština|galatštinou]] mezi tzv. [[pevninské keltské jazyky]]. Lepontština je často považována za dialekt galštiny. Během římské nadvlády byla galština postupně nahrazena [[Vulgární latina|vulgární latinou]], pročež následně zcela vymizela.
[[Soubor:Gaul, 1st century BC.gif|thumb|left|250px|Mapa Galie z 1. století př. n. l., znázorňující přibližné rozmístění keltských kmenů.]]
Nejpůvodnější informace o galských kmenech jsou obsaženy v Caesarových [[Zápisky o válce galské|Zápiscích o válce galské]]. Podle Caesara byla celá Galie rozdělena do tří částí (''„Gallia est omnis divisa in partes tres”'') obývaných [[Belgové|Belgy]], [[Akvitáni|Akvitány]] a Galy. Belgové sídlili na severu a řeky ''Sequana'' ([[Seina]]) a ''Matrona'' ([[Marna]]) tvořily jižní hranici jejich země. Akvitáni žili v kraji mezi řekou ''Garumna'' ([[Garonne]]) a pohořím Pyreneje. Galové, kteří se ve vlastním jazyce nazývali Keltové, kontrolovali rozlehlou centrální oblast mezi Belgy a Akvitány. Tyto tři národy se podle Caesara lišily v řeči, zvycích i zákonech. Caesarovy údaje jsou v zásadě správné, nicméně v některých drobnostech neodpovídají zcela skutečnosti. Akvitáni se sice etnicky odlišovali od ostatních dvou národů (zřejmě se řadili k [[Vasconi|Vasconům]], předkům [[Baskové|Basků]]), avšak Galové a Belgové vykazovali mnoho společných rysů: měli světlou kůži, byli vysokého vzrůstu a velice družní. Boje se účastnili ve velkém počtu a mluvili stejným jazykem. Podle mínění některých vědců byli Belgové smíšeného keltského a [[Germáni|germánského]] původu, avšak jejich etnická příslušnost dosud zůstává předmětem zkoumání. Akvitáni byli naproti tomu snědšího vzhledu a zdrženlivější jak v běžném životě, tak i ve válce.
 
== Galské kmeny ==
Vůdčím kmenem mezi Belgy byli [[Remové]] (''Remi''), kteří obývali kraj okolo oppida ''Durocortorum'' (dnešní [[Remeš]]). Dalšími mocnými kmeny byli v dnešní střední [[Belgie|Belgii]] sídlící [[Nerviové]] (''Nervi''), dále [[Treverové]] (''Treveri'') na západním břehu [[Rýn]]a, Menapiové (''Menapii'') a Bellovakové (''Bellovaci'').
{{Viz též|Seznam keltských kmenů}}
 
Po završení podrobení Galie začlenili Římané většinu galských kmenů do civitates, jejichž prostřednictvím je zapojili do své [[Římské provincie|provinciální]] administrativy. Toto uspořádání bylo později převzato ranou [[Církev|církvi]], jejíž geografické členění tudíž kopírovalo správní rozdělení pozdně římské Galie. V podobě [[Diecéze|diecézí]] francouzských [[biskup]]ů přetrvaly civitates až do začátku [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]].
Mezi řekami Seinou a [[Loira|Loirou]] (''Liger'') žili [[Senonové]] (''Senoni'') a Carnutové (''Carnutes''), jimž náleželo ''Cenabum'' ([[Orléans|Orleáns]]). Na jih od nich poblíž oppida ''Avaricum'' ([[Bourges]]) měli svá sídla Biturigové (''Bituriges''). V [[Armorica|Armorice]] (nynější [[Bretaň]]) sídlili Venetové (''Veneti''), kteří patřili mezi nejzdatnější námořníky v Galii. V oblasti kolem dnešního [[Dijon]]u se nacházelo teritorium Lingonů (''Lingones''). Východněji se pak rozkládalo území [[Sekvánové|Sekvánů]] (''Sequani''), jejichž hlavním střediskem bylo ''Vesontio'' ([[Besançon]]). Střední Galii obývaly dva nejvýznačnější galské kmeny Caesarovy doby – [[Haeduové]] (''Aedui''), obývající kraj okolo ''Bibracte'' ([[Autun]]), a [[Arvernové]] (''Arverni''). Nejvýznamnější pevností Arvernů byla ''Gergovie''.
[[Soubor:Map Gallia Tribes Towns.png|thumb|upright=1.3|Mapa galských kmenů z poloviny 1. století př. n. l.]]
{| class="wikitable"
|-
! Kmen
! Sídlo
|-
| [[Aeduové]] (''Aedui'')
| ''Bibracte''
|-
| [[Allobrogové]] (''Allobroges'')
| [[Vienne]] (''Vienna'')
|-
| ''Ambarri''
| departement [[Ain (departement)|Ain]]
|-
| ''Ambiani''
| [[Amiens]] (''Samarobriva'')
|-
| ''Andecavi''
| [[Angers]] (''Juliomagus'')
|-
| [[Akvitáni]] (''Aquitani'')
| [[Bordeaux]] (''Burdigala'')
|-
| [[Atrebati]] (''Atrebates'')
| [[Arras]] (''Nemetacum'')
|-
| [[Arvernové]] (''Arverni'')
| ''Gergovia''
|-
| Atuatukové (''Atuatuci'')
| mezi řekami [[Šelda|Šeldou]] a [[Mása|Maasou]]
|-
| ''Baiocasses''
| [[Bayeux]] (''Civitas Baiocassium'')
|-
| [[Boiové]] (''Boii'')
| řada různých míst
|-
| Bellovakové (''Bellovaci'')
| [[Beauvais]] (''Bratuspantium Caesaromagus'')
|-
| [[Biturigové]] (''Bituriges'')
| [[Bourges]] (''Avaricum'')
|-
| ''Brannovices''
| zřejmě poblíž [[Mâcon]]u (''Matisco'')
|-
| ''Cadurci''
| [[Cahors]] (''Divona Cadureorum'')
|-
| Carnuti (''Carnutes'')
| [[Chartres]] (''Autricum''), Orléans (''Cenabum'')
|-
| ''Catalauni''
| [[Châlons-en-Champagne]] (''Catalaunum'')
|-
| [[Cenomani]] (''Cenomani'')
| [[Brescia]] (''Brixia''), [[Le Mans]] (''Vindinium'')
|-
| ''Ceutrones''
| Moûtiers (''Darantasia'')
|-
| ''Curiosolitae''
| severní pobřeží [[Bretaň|Bretaně]]
|-
| ''Diablintes''
| Jublains (''Noviodunum'')
|-
| [[Eburoni]] (''Eburones'')
| [[Tongeren]] (''Atuatuca Tungrorum'')
|-
| ''Eburovices''
| [[Évreux]] (''Mediolanum Aulercorum'')
|-
| ''Graioceles''
| [[Grajské Alpy]]
|-
| [[Helvétové]] (''Helvetii'')
| Marin-Epagnier, západní [[Švýcarsko]]
|-
| [[Insubrové]] (''Insubres'')
| [[Milán]] (''Mediolanum'')
|-
| Lemovikové (''Lemovici'')
| [[Limoges]] (''Augustoritum'')
|-
| ''Lexovii''
| [[Lisieux]] (Noviomagus Lexoviorum)
|-
| [[Lingonové]] (''Lingones'')
| [[Langres]] (''Andematunnum'')
|-
| Mandubiové (''Mandubii'')
| [[Alise-Sainte-Reine]] (''Alesia'')
|-
| Mediomatrikové (''Mediomatrici'')
| [[Mety]] (''Divodurum'')
|-
| ''Medulli''
| oblast [[Médoc]] (''Meduli litus''), [[Vienne]] (''Vienna'')
|-
| ''Meldii''
| [[Meaux]] (''Meldos'')
|-
| [[Menapiové]] (''Menapii'')
| Cassel (''Castellum Menapiorum'')
|-
| ''Morini''
| [[Boulogne sur Mer]] (''Gesoriacum'')
|-
| ''Namnetes''
| [[Nantes]] (''Portus Namnetus'')
|-
| [[Nerviové]] (''Nervii'')
| Bavay (''Bagacum'')
|-
| ''Orobii''
| [[Bergamo]] (''Bergomum'')
|-
| ''Osismii''
| Carhaix-Plouguer (''Vorgium'')
|-
| Parisiové (''Parisii'')
| [[Paříž]] (''Lutetia Parisiorum'')
|-
| ''Petrocorii''
| [[Périgueux]] (''Civitas Petrucoriorum'')
|-
| Piktoni (''Pictones'')
| [[Poitiers]] (''Lemonum'')
|-
| ''Raurici''
| Kaiseraugst (''Augusta Raurica'')
|-
| ''Redones''
| [[Rennes]] (''Condate Riedonum'')
|-
| ''Remi''
| [[Remeš]] (''Durocortorum'')
|-
| ''Ruteni''
| [[Rodez]] (''Segodunum'')
|-
| ''Salassi''
| [[Aosta]] (''Augusta Praetoria'')
|-
| ''Santones''
| [[Saintes]] (''Mediolanum Santonum'')
|-
| [[Senonové]] (''Senones'')
| [[Sens]] (''Agendicum'')
|-
| [[Sekváni]] (''Sequani'')
| [[Besançon]] (''Vesontio'')
|-
| ''Suessiones''
| [[Soissons]] (''Noviodunum'')
|-
| ''Tarbelli''
| Dax (''Aquae Tarbellicae'')
|-
| ''Taurini''
| [[Turín]] (''Castra Taurinorum'')
|-
| ''Tigurini''
| [[Yverdon-les-Bains]] (''Eburodunum'')
|-
| ''Tolosates''
| [[Toulouse]] (''Tolosa'')
|-
| [[Treverové]] (''Treveri'')
| [[Trevír]] (''Augusta Treverorum'')
|-
| ''Tricasses''
| [[Troyes]] (''Augustobona'')
|-
| ''Tricastini''
| ''Senomagus''
|-
| Tungrové (''Tungri'')
| [[Tongeren]] (''Atuatuca Tungrorum'')
|-
| ''Turones''
| [[Tours]] (''Caesarodunum'')
|-
| ''Unelli''
| [[Coutances]] (''Constantia'')
|-
| Vangioni (''Vangiones'')
| [[Worms]] (''Borbetomagus'')
|-
| ''Veliocassi''
| [[Rouen]] (''Rotomagus'')
|-
| ''Vellavi''
| [[Le Puy-en-Velay]] (''Ruessium'')
|-
| [[Venetové (Galové)|Venetové]] (''Veneti'')
| [[Vannes]] (''Darioritum'')
|-
| ''Vertamocori''
| [[Novara]] (''Novaria'')
|-
| ''Viducasses''
| Vieux (''Aregenua'')
|-
| ''Vocontii''
| [[Vaison-la-Romaine]] (''Vasio Vocontiorum'')
|-
| [[Volkové]] (''Volcae'')
| [[Nîmes]] (''Nemaussus''), [[Toulouse]] (''Tolosa'')
|}
 
== Související články ==
Z [[Akvitánie]] je známo především jméno Tarbellů (''Tarbelli''). V [[Zaalpská Galie|Zaalpské Galii]] byli nejmocnějšími kmeny Allobrogové (''Allobroges'') a Volkové (''Volcae''). V [[Předalpská Galie|Předalpské Galii]] příslušelo dominantní postavení [[Bojové|Bojům]] (''Boii''). Část z nich se na území dnešního Švýcarska později spojila s [[Helvétové|Helvéty]] (''Helvetii'').
* [[Keltové]]
 
* [[Galština]]
 
* [[Galorománi]]
== Reference ==
* [[Galie]]
<references/>
 
== Literatura ==
* CAESAR, Gaius Julius, ''Zápisky o válce galské'', Praha : Naše vojsko, 1986
* ELLIS, Peter Berresford, ''Keltové : první tisíciletí keltských dějin : 1000 př. Kr. - 51 po Kr.'', Praha : Brána, 1996. ISBN 80-85946-46-7
* FERRO, Marc, ''Dějiny Francie'', Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-888-8
* FILIP, Jan, ''Keltská civilizace a její dědictví'', Praha : Academia, 1996. ISBN 80-200-0584-6
* MAUROIS, André, ''Dějiny Francie'', Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1994. ISBN 80-7106-098-4
* PLEINER, Radomír, ''Otázka státu ve staré Galii''. Praha : Academia, 1979
* VLČKOVÁ, Jitka, ''Encyklopedie keltské mytologie'', Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-066-7
{{Překlad
| jazyk = en
| článek = Gauls
| revize = 248327188
}}
 
[[Kategorie:Starověké národy]]
* CAESAR, Gaius Julius, ''Zápisky o válce galské'', Praha, Naše vojsko, 1986
[[Kategorie:Keltové]]
* PLEINER, Radomír, ''Otázka státu ve staré Galii''. Praha, Academia, 1979
* VLČKOVÁ, Jitka, ''Encyklopedie keltské mytologie'', Praha, Libri, 2002. ISBN 80-7277-066-7
* ČEŠKA, Josef, ''Zánik antického světa'', Praha, Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-386-8
* MAUROIS, André: ''Dějiny Francie'', Praha, NLN, 1994. ISBN 80-7106-098-4
* FERRO, Marc: ''Dějiny Francie''. Praha, NLN, 2006. ISBN 80-7106-888-8
 
[[Kategorie:Galie]]
[[Kategorie:Keltové]]
[[Kategorie:Starověké národy]]
[[Kategorie:Dějiny Francie]]
[[Kategorie:Nepřátelé a spojenci Římanů]]
Řádek 67 ⟶ 271:
[[br:Galianed]]
[[de:Gallier]]
[[en:Gauls]]
[[es:Pueblos galos]]
[[fi:Gallialaiset]]
[[fr:Peuples gaulois]]
[[gl:Galos]]
[[he:גאלים]]
[[it:Galli]]
[[la:Galli]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Galové“