Hepatitida: Porovnání verzí

'''Hepatitida''' (hepatitis) je [[zánět]]ivé onemocnění [[játra|jater]] převážně virového původu. [[Prevalence]] v české populaci je zhruba 2,5 %. Někdy je chybně označována jako [[žloutenka]], což je ovšem jen [[symptom]], který hepatitidu může a nemusí doprovázet a zároveň může doprovázet řadu jiných onemocnění, zejm. [[játra|jater]], [[žlučník|žlučníku]] a [[pankreas|slinivky břišní]].

Infekcí napadajících játra je celá řada. Pouze některé z nich však mají patologický vliv na organismus. Jako první byly izolovány viry hepatitidy A a B. Poté se objevily i hepatitidy, u kterých se nepodařilo prokázat ani [[vir]] hepatitidy A ani [[vir]] hepatitidy B; nazvaly se nonA-nonB hepatitidy. Tato skupina byla dále klasifikována. V současné době je obecně uznáváno 5 druhů infekčních hepatitid: A, B, C, D, a E. Někdy se mluví i o hepatitidě G, ta je však neškodná lidskému organismu a ačkoli je člověk viru hostitelem, nedochází k zánětu jaterní tkáně. Zajímavostí je, že virus hepatitidy G brzdí rozvoj infekce [[HIV]], neboť snáze obsazuje v tkáních místa vhodná pro další rozvoj těchto virů. Hepatitida G byla objevena v roce [[1996]] a virus patří do skupiny [[FLAVIVIRIDAE]].

'''Hepatitida B''' je další z infekčních hepatitid. Je způsoben DNA virem hepatitidy  B ('''HBV''') z rodiny Hepadnaviridae. Může být jak akutní, tak chronická. Je velmi snadno přenosná tělesnými tekutinami ([[sliny]], [[krev]], [[Spermie|sperma]], [[poševní sekret]]). Nebezpečí nákazy představují také nekvalitní [[tetování|tetovací]] a [[piercing]]ová studia. Hepatitidou B bylo nebo je infikováno přes 2 miliardy lidí. Proti hepatitidě B lze očkovat, od roku [[2000]] se proti ní v České republice očkují děti plošně.

'''Hepatitida C''' je přenosná především krví. V literatuře jsou jako alternativní formy přenosu popsány pohlavní styk a přenos z matky na plod. Často se však ve skutečnosti jedná zase o přenos krví, neboť k přenosu dochází pouze v případech, kdy během sexu resp. porodu dochází ke krvavým poraněním na obou stranách a krev obou lidí se mísí. K epidemickému rozšíření hepatitidy C došlo v [[Egypt]]ě, kde se nakazilo obrovské množství lidí (až 20 % populace) při plošném očkování lidí proti [[schizmatosomiáza|schistosomiáze]] nesterilními jehlami.

Hepatitida C se v 70 – 85 % případů stává chronickou. Virus patří do skupiny RNA virů Flaviviridae a obecně se označuje jako virus hepatitidy C ('''HCV'''). Hepatitidou C trpí asi 170 miliónů lidí po celém světě.

Céčko není jen další obyčejná "žloutenka". Pozornost věnovaná viru HIV a jím vyvolanému onemocnění AIDS ne zcela právem odsunula hepatitidu C na okraj zájmu veřejnosti. Hepatitida C se však stává velkým zdravotním problémem dneška. Její chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě – to jsou přibližně 3 procenta % světové populace!.

Jen ve Spojených státech žijí odhadem 4 miliony nemocných hepatitidou C. To představuje téměř 2 procenta % tamní populace. Svým výskytem je tak céčko v USA rozšířenější než infekce virem HIV. Každým rokem přibývá 35 tisíc nových případů akutní hepatitidy typu C.

Česká republika patří mezi státy s relativně nízkým výskytem hepatitidy C. Ze statistik vyplývá, že virem hepatitidy C (HCV) jsou infikovány přibližně 0,2 procenta naší populace. V praxi to znamená, že nemocí trpí každý pětistý občan naší republiky. V budoucnu se však očekává strmý nárůst. V roce 1993 bylo hlášeno 158 nových případů hepatitidy C, v roce 2003 jich bylo 846 a v roce 2006 už 1012 (.<ref>zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR).</ref> Kolik nakažených se pohybuje po světě bez diagnózy, však lze jen těžko odhadnout. Hepatitida C se nejčastěji vyskytuje v rizikových skupinách, jejichž členové z naprosté většiny nejsou vyšetřeni.

*nedostatečná hygiena (A, E)

*intravenózní užívání drog (B, C, D)

*promiskuitní praktikování análního sexu (A, B, C, D, E)

*promiskuita (B, C, D)

*další pohlavní choroby (B, C, D)

*práce ve zdravotnictví (A, B, C, D)