Stud: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot změnil: pl:Wstyd (emocja) |
Podstatně rozšířené a doplněné heslo, odstr. Pahýl |
||
Řádek 1:
'''Stud''' je obrana vlastní intimity, varování před tím, co by ji mohlo narušit, a také aktuální pocit zahanbení před sebou samým, nad vlastní nedostatečností. Stud je psychofyzický a často mimovolný jev, který se může projevit zrudnutím ve tváři a podobně; české „stud“ naopak naznačuje souvislost s pocitem chladu a zimy. <ref>V. Machek, ''Etymologický slovník''. Praha 1971, heslo „studený“. </ref> Jako takový není stud důsledkem mravní výchovy, nýbrž spíše předpokladem každé mravnosti. Výchova může ovlivnit rozsah a způsoby projevování studu, může je usměrňovat, podporovat nebo potlačovat, stud sám však není produktem výchovy.<ref name="jedna"> M. Scheler, ''O studu''. Praha 1993.</ref>
==
Stud je velmi složitý jev, který se zatím nepodařilo definovat. V něčem se podobá například [[ostych]]u, [[hanba|hanbě]], [[vina|vině]], [[ostuda|ostudě]], trapnosti a [[tréma|trémě]], s nimiž se někdy v běžné řeči zaměňuje. Bližší rozbor však ukáže, že se od nich také významně liší.
* [http://www.naturista.cz/drupal/?q=stud_nahota Lukavec Jan: Jak dlouho se lidé stydí]▼
Zatímco vina je lítost a přijetí odpovědnosti za nějaké jednání (nebo nečinnost), předmětem studu je vlastní osoba sama. Člověk cítí vinu za něco, co udělal, ale stydí se za to, jaký je. Zatímco míra viny se měří velikostí poškození druhých, stud indikuje míru „poškození“ sebe sama. Na rozdíl od viny a hanby, které se vztahují k minulému jednání, stud je také preventivní: člověk se stydí něco udělat, a tudíž to neudělá („to bych se musel stydět“). Na rozdíl od ostudy, trapnosti a ztrapnění, jež předpokládá svědky a společnost, stydět se člověk může i za věci, které nikdo neviděl a o nichž nikdo neví. Může se stydět dávat najevo své dobré stránky, může se stydět veřejně vystupovat ([[tréma]]) nebo příliš vynikat (například ve škole). Proto se musí někdy omezovat („nestyď se!“), jindy naopak povzbuzovat nebo probouzet („styďte se!“).<ref name="jedna"/>
== Oblasti studu ==
Člověk se typicky stydí:
* Jako malé dítě před cizími lidmi. Dítě v určitém věku „se stydí“, když navázalo oční kontakt s cizím dospělým člověkem, zarazí se a schovává za maminku. Ne proto, že by udělalo něco špatného, ale protože se obává narušení své intimity.
* Jako dospělý za nechtěné odhalení své nahoty, případně když se odhalí něco, co si chtěl uchovat sám pro sebe. Ne proto, že by to bylo nečestné, ale protože to nechce vystavit např. posměchu a pohrdání.<ref name="jedna"/>
* Člověk se stydí nebo hanbí za zbabělost, podlost, nízkost v jednání nebo i v myšlení.
* Může se však stydět i za veřejnou chválu, poctu nebo úspěch, který si nezaslouží.
* Může se stydět za hanebné jednání někoho blízkého, na němž mu záleží („stydím se za tebe“). Psychologové hovoří o „zástupném studu“.
== Pohlavní stud ==
Filosof [[Arthur Schopenhauer]] si všiml, že zatímco rozmnožovací orgány (květy) rostlin jsou ozdobné, nápadné a vystavené na odiv, tělesné uspořádání živočichů je spíše skrývá. Člověk je kromě toho zakrývá i kulturně: „oděv“ některých domorodců v tropech tvoří jen mužské pouzdro na [[penis]]. Není to proto, že by své [[genitálie]] pokládal za něco špatného, ale protože je cítí jako intimní a nechce je vystavovat pohledům každého. Člověk se tak brání zvěcnění své [[sexualita|sexuality]], která je rezervována pro soukromí a důvěrnost „ve dvou“.
Z nepochopení této skutečnosti vzniká [[prudérie]], mylný dojem, jako kdyby sexualita sama o sobě byla něco nečistého. Prudérní kultura pak vede k potlačování a [[vytěsnění]] sexuality, z nichž vznikají [[neuróza|neurózy]]. Jinou reakcí na prudérii je například obscénní jednání, které stud uráží, ale nepopírá: kdyby se lidé nestyděli, ztratila by obscenita smysl.<ref name="jedna"/> Stud ovšem ruší a popírá komercializace sexu, kterou často i prostitutky cítí jako nepatřičnou a snaží se vyhradit si oblast, kam zákazníky nepustí, například polibek.
== Hodnocení a význam ==
Studem člověk projevuje:
* schopnost odstupu vůči sobě samému,
* skutečnost, že mu na něm samém záleží,
* skutečnost, že na sebe klade měřítka, jimž nemusí dostát.
Projevuje se tedy jako člověk, který je schopen posoudit sám sebe a může tedy být svobodný, aniž by tím ohrožoval ostatní. Naopak člověk, jemuž tyto rysy chybí, je nestoudný či nestydatý. Podle [[Platón]]a je schopnost studu a [[spravedlnost]]i nezbytnou podmínkou pro život v obci a sám Zeus dal lidem zákon, že
{{citát|Kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.|Platón, ''Prótagoras'' 322d }}
Filosof [[Václav Bělohradský]] mluví o "skrupulích". Také schopnost se stydět může být ovšem zneužita, pokud se lidé trestají veřejným zneuctěním, posměchem a ponížením. Zejména u dětí může posměch přivodit vážné poruchy osobnosti a charakteru.<ref>Nussbaum, ''Hiding from humanity''. [http://press.princeton.edu/chapters/i7697.html]</ref>
==Odkazy==
{{Portál Filosofie}}
===Reference===
<references/>
===Související články===
* [[ctnost]]
* [[čest]]
* [[hanba]]
===Externí odkazy===
▲*
*{{en}}
*[http://press.princeton.edu/chapters/i7697.html M. C. Nussbaum, ''Hiding from humanity: disgust, shame and the law'']
*[http://www.birchmore.org/index.html T. Birchmore, ''Shame and group therapy'']
===Literatura===
* Max Scheler, ''O studu''. Praha: Mladá fronta 1993
* J. Sokol, ''Filosofická antropologie. Člověk jako osoba''. Praha: Portál 2003
{{překlad|en|Shame}}
[[Kategorie:Emoce]]
[[Kategorie:Antropologické pojmy]]
[[Kategorie:Etické pojmy]]
[[Kategorie:Psychologické pojmy]]
[[ar:خجل]]
[[ay:Phinq'a]]
[[bg:Срам]]▼
[[br:Mezh]]
▲[[bg:Срам]]
[[ca:Vergonya]]
[[da:Skam]]
[[de:Schamgefühl]]
[[en:Shame]]
[[es:Vergüenza]]
[[
[[fr:Honte]]
[[is:Skömm]]
[[it:Vergogna]]
[[
[[lb:Schimmt]]
[[nl:Schaamte]]
[[ja:羞恥心]]
[[no:Skam]]
[[oc:Vergonha (psicologia)]]
Řádek 34 ⟶ 78:
[[simple:Shame]]
[[sk:Stud]]
[[fi:Häpeä]]
[[sv:Skam]]
[[tr:Utanç]]
| |||