Bitva u Leukter: Porovnání verzí

| místo= LeuktryLeuktra, [[Boiótie]]

| síla1= 6 0006000 až 77000 [[hoplít]]ů, <br/>1500 000[[Jezdectvo|jezdců]]

| síla2= 10 000 až 11 000 [[hoplít]]ů, <br/>1000 [[Jezdectvo|jezdců]]

| ztráty2= kolem 2 0002000

'''Bitva u Leukter''' byla svedena v roce [[371 př. n. l.]] mezi [[Boiótie|boiótským]] vojskem, v jehož čele stáli [[Théby|Thébané]], a vojskem [[Peloponéský spolek|peloponéského spolku]] vedeným [[Sparta|Spartou]]. Vybojována byla v období konfliktů, následujícím po skončení [[Korintská válka|korintské války]]. Místem konání bitvy se stala boiótská vesnice Leuktry,Leuktra ležící na území obce [[Thespie]].

Na počátku [[4. století př. n. l.]] probíhal mezi [[Starověké Řecko|řeckými městskými státy]] (''[[Polis|poleis]]'') – Spartou a Thébami – dlouhotrvající politický zápas, jenž vyúsťovalvedl vk pravidelně se opakujícíopakujícím válečnéválečným konfliktykonfliktům. Sparťané usilovali o udržení svého postavení dominantní řecké obce, zatímco Thébané se snažili rozšířit sféru svého vlastního vlivu. Klíčovým předmětemPředmětem sváru mezi těmito dvěma státy byla Boiótie, v níž si Théby nárokovaly pozici vůdčí obce. Vzájemná roztržkanepřátelství vyvrcholilavyvrcholilo v okamžiku, kdy koalice boiótských městských států vyzvala Spartu, aby je osvobodila z moci Thébanů a poskytla jim [[Autonomie|autonomii]]. Sparťané požadovali po Thébanech rozpuštění [[Boiótie|boiótského spolku]], který zajišťoval Thébám jejich převahu v oblasti. Thébané to přirozeně odmítliodmítali, načež [[Seznam spartských králů|spartský král]] [[Kleombrotos I.]] proniklvpadl z [[Fókis|Fókidy]] do Boiótie. Na místo obvyklé invazní trasy vstoupiloproniklo spartské vojsko do Boiótie přes pohraniční pohoří a následným překvapivým útokem, dříve než si Thébané stačili uvědomit přítomnost nepřátel, obsadilo pevnost ''Kreusis'', kde kotvilo dvanáct thébských válečných lodí. Armáda [[Peloponés]]anů čítala zhruba 10 &nbsp;000 až 11 &nbsp;000 mužů, naproti tomu thébský vojevůdce Epameinóndás velel vojsku, které disponovalo pouze asi 6 0006000 až 7 0007000 mužů. Navzdory značné početní nevýhodě a pochybné loajalitě některých boiótských spojenců se Epameinóndás rozhodl svést bitvu na planině u vesniceosady LeuktryLeuktra.

[[Soubor:Battle of Leuctra, 371 BC - Opening moves.gif|right|thumb|300px|Počátek bitvy u Leukter – thébská jízda zahání spartskou, pěchota vyráží kupředu.]]

[[Soubor:Battle of Leuctra, 371 BC - Decisive action.gif|right|thumb|300px|ZávěrečnáRozhodující fáze bitvy u Leukter – průlom ve spartském pravém křídle.]]

Boj byl zahájen útokem na straně Sparty bojujících [[žoldnéř]]ských [[peltast]]ů (prakovníci a oštěpaři), kteří zahnali na útěk méně odvážné vojáky a doprovod. Následoval střet jezdectva, v němž ovšem Thébané přinutili peloponéskou jízdu k opuštění bitevního pole. Současně byla do bitevní vřavy vyslána spartská pěchota, avšak úprk vlastní jízdy zmařil Kleombrotův pokus o obchvat thébské [[Falanga|falangy]], takže spartský nápor byl zachycen [[Pelopidás|Pelopidovým]] „[[Svatý oddíl|svatým oddílem]]“. Rozhodnutí mělo proto padnout ve vlastním střetnutí thébských a spartských [[hoplít]]ů.

Sparťané shromáždili svoji těžkou pěchotu do jednolitého zástupu vojáků hlubokého osm až dvacetdvanáct řad. Toto rozestavení bylo považováno za optimální způsob dosažení vyváženosti hloubky (jež poskytovala průbojnou sílu) a délky bitevní linie (prostorem, na němž byla falanga rozmístěna). Pěchota postupovala kompaktně v jednom šiku, čímž bylo docíleno efektu soustředěného úderu proti nepřátelské armádě. Na pravé křídlo – nejzranitelnější a zároveň i nejčestnější a nejriskantnější místo bojové sestavy – umisťovali řečtí velitelé tradičně své nejzkušenější bojovníky. Naproti tomu slabší nebo méně zdatné vojáky stavěli často na křídlo levé.

V rozporu s běžným postupem ponechal Epameinóndás svoji jízdu pohromadě a na své levé křídlo umístil thébskou pěchotu v zástupu o hloubce padesáti řad. Toto nezvykle silné těleso pak vysunul vpřed proti spartskému pravému křídlu. Své slabší a méně početné pravé křídlo a střed ponechal poněkud stažené směrem k týlu a k pravé straně, čímž thébské vojsko zaujalo stupňovitou formaci kosého šiku (''[[Kosý šik|loxé falanx]]''). Jakmile se obě vojska srazila, spartské pravé křídlo o hloubce dvacetidvanácti řad nedokázalo odolat tvrdému nárazu nepřátel uspořádaných ve falanze, hluboké 50padesát řad. Následoval krátký boj, během něhož se spartská elita marně snažila zadržet ohromnou masu Thébanů v čele se „svatým oddílem“, načež byla enormním množstvím svých protivníků doslova přejeta. Spartské pravé křídlo bylo vrženo vzad, přičemž ztratilo kolem 1000 mužů, z nichž 400 tvořili plnoprávní [[Spartiaté|plnoprávní spartští občané]], včetně samotného krále Kleombrota. V okamžiku, kdy thébský střed a pravá strana teprve napadla proti nim stojící nepřátele, bylo již spartské pravé křídlo úplně rozdrceno. Pohled na vlastní přemožené pravé křídlo přesvědčil ostatní Peloponésany, kteří byli víceméně nedobrovolnými účastníky bitvy, k ústupu a vyklizení bojiště vítězným Thébanům. Příchod [[Thesálie|thesálských]] spojenců Théb, vedených [[Iásón z Fer|Iásónem z Fer]], přiměl ke stažení taktéž zbývající Sparťany. Thébané nato upustili od pokračování vdalších útocíchútoků proti přeživším Sparťanům.

Tato bitva měla jedinečný význam pro dějiny [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]] a jejich prostřednictvím nich i pro [[Dějiny Evropy|dějiny evropské dějiny]]. Epameinóndás nejenže převrátil naruby všechny dosavadní taktické koncepce, nýbrž zahájil revoluci ve [[Vojenská taktika|vojenské taktice]], neboť jako první uplatnil stupňovité rozmístění pěchoty a zároveň uskutečnil jeden z prvních koncentrovaných útoku proti klíčové části nepřátelské linie. Tato nová taktická aplikace falangy, zavedená Epameinóndem, využila poprvé v historii válek moderního principu lokální převahy nad nepřátelskými silami. Epameinóndovo použití této doktríny bylo přímým důsledkem uplatnění podobného manévru thébským vojevůdcem [[Pagondás|Pagondou]] v [[Bitva u Delia|bitvě u Delia]]. [[Filip II. Makedonský]], který tehdy pobýval jako [[rukojmí]] v Thébách, byl touto bitvou bezpochyby silně ovlivněn při rozvoji vlastní, vysoce efektivní taktické koncepce. Jeho syn [[Alexandr Veliký]] dovedl pak Filipovy teorie k takřka úplné dokonalosti.