Standard dvou velmocí: Porovnání verzí

[[Soubor:HMS Dreadnought 1906 H61017.jpg|right|thumb|Bitevní loď Royal Navy [[HMS Dreadnought (1906)|HMS Dreadnought]].]]Od doby [[bitva u Trafalgaru|bitvy u Trafalgaru]] britská námořní politika zastávala koncepci disponovat alespoň o jednu třetinu větší silou, než její největší rival na [[moře|moříc]]h a [[oceán]]ech. Tato strategie byla opuštěna v předvečer [[19. století]], kdy došlo v roce [[1889Parlament Velké Británie|britském parlamentu]] k přijetí ''Zákona o námořní obraně'' v ([[Parlament Velké Británie|britském parlamentu1889]]), předloženého vládou [[Robert Gascoyne-Cecil|lorda Salisburyho]], který zaručoval navýšení rozpočtu pro financování [[Royal Navy|britského královského námořnictva]] o 20 miliónů liber ročně po další čtyři léta. Cílem tohoto kroku byla nově formulovaná tzv. ''Zásada dvou přídí'', podle které měla [[Velká Británie]] disponovat významnou a trvalou převahou na mořích a oceánech světa, tedy měla mít takovou moc, aby její úderná síla byla větší než jakou mohou vyvinout jakékoli další dvě země dohromady (tehdy to bylo vztaženo k námořní síle druhé a třetí největší velmoci světa – [[Francie|Francii]] a [[Rusko|Rusku]].)