Nicolai Hartmann: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidáno chybějící <references /> |
m rozdělení |
||
Řádek 1:
'''Nicolai Hartmann''' ([[20. únor]]a [[1882]] [[Riga]] – [[9. říjen|9. října]] [[1950]] [[Göttingen]]) byl německý filosof, který se zabýval [[etika|etikou]], [[ontologie|ontologií]] a [[metafysika|metafysikou]].
== Život==
Studoval filosofii v [[Petrohrad]]u, v estonském [[Tartu]] (Dorpat) a v [[Marburg]]u, kde roku [[1907]] promoval u [[Hermann Cohen|Hermanna Cohena]] a [[Paul Natorp|Paula Natorpa]]. Od roku [[1920]] byl profesorem v Marburgu, od roku [[1925]] v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]], od roku [[1931]] v [[Berlín]]ě a od roku [[1946]] v Göttingen. Zabýval se nejprve [[Platón]]ovou teorií skutečnosti a roku [[1921]] vydal knihu ''Základy metafysiky poznání'', kritiku [[idealismus|idealismu]], která ho proslavila.
== Myšlení a dílo ==
V navázání na [[Max Scheler|Maxe Schelera]] vypracoval obsahovou ("materiální") etiku hodnot, kde hájil zvláštní povahu, „ideální bytí“ hodnot, jež člověk vnímá hodnotovým cítěním. Velký význam má jeho ontologické schéma, kde – v navázání na [[Aristotelés|Aristotela]] - rozlišuje '''čtyři vrstvy''' skutečnosti:
* '''anorganickou'''
* '''organickou'''
* '''duševní'''
* '''duchovní'''
Každá z nich stojí na té předchozí, nedá se však na ni redukovat. V knize ''Výstavba reálného světa'' (1940) Hartmann stanovil ve vztahu k těmto vrstvám čtyři '''zákony komplexity''':
| |||