Obrana jazyka českého: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Lei (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
m + odkaz
Řádek 7:
V době baroka se z jazykové obrany stává celý žánr. Například i předmluva ke gramatice [[Václav Jan Rosa|J. V. Rosy]] ''Čechořečnost'' (1672) obsahuje apologetickou část, v roce 1714 píše J. V. Ryvola ve stejném duchu předmluvu k puristickému slovníčku ''Slovář český'', obsáhlou jazykovou a národní obranu najdeme v anonymní ''[[Země dobrá, to jest země česká|Zemi dobré, zemi české]]'' (1754). Obranný ráz mají statě v ''Poselkyni starých příběhův českých'' ([[Jan František Beckovský]], 1700), dokonce i homiletická literatura se touto tematickou v předmluvách zabývá (Daniel Nitsch, ''Berla královská'', 1709; [[Ondřej František de Waldt]], ''Chvála jazyka českého'', 1729)
 
Na začátku [[Národní obrození|národního obrození]] se mezi obrozenci objevila skupina tzv. ''oprávců češtiny'' (či ''obránců českého jazyka a literatury''), kteří vydávali spisy, v nichž shromažďovali argumenty ve prospěch českého jazyka hlavně proti [[Němčina|němčině]] a snažili se povzbuzovat národní uvědomění. Zpravidla bohatě čerpali z obranných spisů minulosti, téměř s železnou pravidělnostípravidelností odkazovali na Husa, autory doby veleslavínské, zejména pak na [[jazykový zákon z r. 1615]], na nově vydaného Balbína, ale i na právě stále platnou literu [[Obnovení zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] (1627), kde byla němčina nově zrovnoprávněna s češtinou, ani pouhá rovnoprávnost obou jazyků nebyla přitom na konci 18. století v praxi uplatňována.
 
Nejvýznamnější obranou z doby národního obrození je patrně dílo [[Karel Ignác Thám|Karla Ignáce Tháma]] ''Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům'' ([[1783]]). Jednalo se o výrazný projev nacionalismu. Obracela se zejména proti šlechtě, a to proto, že zanedbává práva svatováclavského jazyka a nedostatečně podporuje národní zájmy.