Jean-François Lyotard: Porovnání verzí

V letech 1950 - 1952 působil jako profesor filozofie v [[Alžírsko|Alžírsku]], poté vyučoval na francouzských [[lyceum|lyceích]]. V roce 1971 obdržel doktorát z filozofie. Svůj čas dělil mezi univerzitní výuku na [[Sorbona|Sorboně]] a v [[Nanterre]] a působení v Národním centru pro vědecký výzkum ([[Centre national de la recherche scientifique]], [[CNRS]]).

 

Lyotard operuje s pojmem postmoderní situace (viz jeho slavné dílo ''La condition postmoderne''). Postmodernismus odlišuje od modernismu, v němž bylo vědění legitimizováno prostřednictvím velkých metavyprávění, metadiskurzů či [[Metanarace|metanarativních]] schémat (např. velkých teorií historického pokroku v 19. století), avšak tyto diskurzy se již vyčerpaly a v důsledku toho ztratily svou autoritu. V postmodernismu se tato velká metavyprávění v Lyotardově pojetí rozpadají na řadu dílčích jazykových her, na nichž je možno se shodnout pouze lokálně (koncept jazykových her přestavil již Ludwig [[Wittgenstein]], Lyotard jej však reinterpretuje). Je potřeba zachovávat čistotu jednotlivých jazykových her, aby nedocházelo k jejich vzájemné záměně. Každá hra má svá specifická pravidla, která mohou být analyzována podle způsobů, jakými lze mezi sebou propojovat jednotlivá tvrzení. Jazykové hry jsou tedy heterogenní a nesouměřitelné. Lidská svoboda přitom spočívá ve schopnosti hrát tyto hry stále novými způsoby, jejich konec je tedy otevřený.