Paříž ve dvacátém století: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Louperibot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: pt:Paris au XXe siècle
česká vydánbí
Řádek 3:
[[Jules Verne|Verne]] poté dílo založil mezi své ostatní rukopisy. Později byl [[román]] dokonce považován za ztracený. Jediným důkazem jeho možné existence byl seznam [[Jules Verne|Vernových]] nevydaných děl, který roku [[1905]] sestavil po smrti svého otce jeho syn [[Michel Verne]]. Roku [[1989]] rukopis náhodou objevil autorův pravnuk Jean v trezoru, o němž se [[Michel Verne|Michel]] domníval, že je prázdný. Když byl [[román]] roku [[1994]] ve [[Francie|Francii]] vydán, zaznamenal obrovský úspěch.
 
== Obsah románu ==
{{spoiler}}
Kniha je mistrovským dílem vědecko-technické předvídavosti. [[Intuice]] [[Jules Verne|Julese Verna]] ohledně dalšího technologického vývoje je až vizionářská. Zatímco jiní viděli v některých vynálezech své doby jen zábavné hračky, [[Jules Verne|Verne]] jim udělil důležitou roli v budoucnosti. Jako příklad lze uvést samohybné vozy poháněné v knize motorem [[Belgie|Belgičana]] [[Jean Lenoir|Jeana Lenoira]] ([[1822]]-[[1900]]) z roku [[1859]]. Tento motor čekal celých třicet let, než byl zdokonalen [[Německo|německými]] inženýry [[Gottlieb Daimler|Daimlerem]] a [[Karl Benz|Benzem]] a skutečně využit pro pohon [[automobil]]ů.
Řádek 12 ⟶ 13:
V následujících kapitolách knihy Michel hledá práci, marně obchází se svou básnickou sbírkou nakladatelství, a nakonec modernizuje divadelní klasiky v útvaru pojmenovaném ''„Velké skladiště dramat“'', jehož účelem je chrlit nenáročné [[komedie]], [[opereta|operety]] a [[vaudevill]]y s [[kuplet]]y a často i s oplzlými žerty. Tato práce jej však nemůže jako tvůrce uspokojit, a proto dává výpověď. Nakonec nemá už žádné peníze a je nucen jíst nejprve tzv. bramborový sýr, pak žaludový chléb a nakonec mourový chléb, vyráběný z [[uhlí]]. V hrozné zimě na počátku roku [[1962]] Michel zjistí, že Lucy s otcem byla pro dluhy vystěhovaná z bytu neznámo kam. V krutém mrazu bloudí ulicemi a výjevy dostávají až [[surrealismus|surrealistický]] nádech. Michel se dostane na ohlušující ''„Elektrický koncert“'', hraný dvěma sty propojenými [[klavír]]y, a vidí další odpudivé scény [[paříž]]ské společnosti [[20. století]], například stavbu popraviště, kde zjistí, že nyní se popravuje [[elektřina|elektrickým]] výbojem. Omdlí, ale vzpamatuje se ještě, utíká pryč, dostává se na hřbitov, odkud pozoruje zmechanizované a odcizené město a kde nakonec zřejmě umírá. [[Román]] končí slovy: ''„Ach! Paříži!“ zvolal s gestem zoufalého hněvu. „Ach! Lucy!“ zašeptal a ve mdlobách padl do sněhu''.
{{endspoiler}}
 
== Česká vydání ==
* ''Paříž ve 20. století'', [[Tichá Byzanc]], [[Praha]] [[1995]], přeložila [[Růžena Steklačová]].
 
[[Kategorie:Jules Verne]]