Druhá makedonská válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m link fix
Řádek 37:
== Uzavření míru ==
 
V roce [[196 př. n. l.]] byla dojednána mírová smlouva, v níž Filip ztratil kontrolu nad strategicky důležitým [[Korint]]em, [[Eretrie|Eretrií]] a Demetriadou, stejně jako vládu nad Thesálií. Kromě toho se zavázal zaplatit Římanům 1000 [[talent (jednotka)|talentů]]ů jako odškodnění, rozpustit celou svou flotilu s výjimkou šesti lodí a poskytovat Římanům vojenskou pomoc. Nadále si však směl ponechat vládu nad Makedonií, poněvadž Římané považovali za mnohem vážnější hrozbu seleukovského krále Antiocha III. Makedonské království mělo tudíž posloužit jako nárazník proti případné expanzi [[Seleukovská říše|seleukovské Sýrie]].
 
Řím, jenž krátce po skončení druhé punské války stále ještě disponoval pouze omezenými lidskými zdroji, nebyl schopen trvale obsadit Řecko, nicméně bystrý Flamininus obrátil tento nedostatek ve výhodu, když na [[Isthmické hry|isthmických hrách]] v roce 196 př. n. l. prohlásil [[Řekové|Helény]] za osvobozené. Obyvatelé Řecka měli od nynějška žít svobodně podle vlastních zákonů a zvyků. Tímto vystoupením získal Flamininus obdiv a vděčnost Helénů, která trvala ještě po staletí, a zároveň tak dosáhl dalšího důležitého cíle: Řekové neschopní sami se ubránit okolním říším, pociťovali vůči Římanům náklonnost a loajalitu za to, že definitivně skoncovali s nenáviděnou makedonskou [[Hegemonie|hegemonií]]. Zasahováním do řeckých záležitostí tak Římané rozšířili sféru svého vlivu na východ, aniž by byli nuceni zde umístit jedinou legii. V roce [[194 př. n. l.]] opustili poslední římští vojáci Řecko, ve skutečnosti se však řecké obce staly faktickým římským [[protektorát]]em.