Verze z 26. 9. 2022, 21:25 editovat Hadonos (diskuse \| příspěvky) Zakladatelé účtů, Prověření uživatelé 70 859 editací m +infobox ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 12. 2022, 12:08 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m {{Autoritní data}}; formát zápisu šablon; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - politická strana}} '''Feuillanti''' ({{Vjazyce\|fr}} {{Cizojazyčně\|fr\|''feuillants''}}) byli členy [[Velká francouzská revoluce\|francouzského revolučního]] politického klubu, pojmenovaného podle místa jejich setkávání, bývalého [[Klášter Saint-Bernard\|kláštera feuillantů]] (reformovaných cisterciáků) v [[Paříž~~\|Paříži~~]]i. Klub vznikl 18. července 1791 po rozkolu v [[Jakobíni\|jakobínském]] klubu, ze kterého odešli umírnění členové, kteří prosazovali [[Konstituční monarchie\|konstituční monarchii]]. == Historie == === Kontext === Cílem ústavy vypracované [[Ústavodárné národní shromáždění\|Národním ústavodárným shromážděním]] nebyla od roku 1789 demokratická [[republika]], ale konstituční monarchie. Ústava sice nepočítala s [[Politická strana\|politickými stranami]], ale od roku 1791 se rychle vytvořily parlamentní a mimoparlamentní skupiny. Politické kluby získávaly stále větší vliv jako názorotvorné instituce. Nejdůležitější z nich byl [[Jakobíni\|Jakobínský klub]], který vznikl ze skupiny [[~~Bretaň\|bretaňských~~bretaň]]ských poslanců. Budoucí vůdci feuillantů - [[triumvirát]] [[Antoine Pierre Joseph Marie Barnave\|Antoine Barnave]], [[Adrien Duport]] a [[Alexandre de Lameth]] se setkali v Národním shromáždění. Řádek 17 ⟶ 18: Dne 18. července 1791, čtyři týdny po [[Útěk do Varennes\|králově neúspěšném útěku]] a večer po [[Masakr na Martově poli\|masakru na Martově poli]], umírnění členové opustili klub jakobínů. Triumvirát následovaný téměř všemi členy Národního shromáždění patřícími do klubu se přesunul ze sídla jakobínů na rue Saint-Honoré do opatského kostela feuillantů. Členům nově vzniklého klubu se říkalo „feuillanté“ podle místa, kde se scházeli. Mezi poslanci byli [[Le Chapelier]], spoluzakladatel [[Bretaňský klub\|Bretaňského klubu]], ale také příznivci [[Gilbert du Motier, markýz de La Fayette\|La Fayetta]], kteří se po králově pokusu o útěk připojili k politice triumvirů. Čtyři pětiny členů opustily jakobínský klub. Politická moc však již nebyla založena na samotném ústavním textu, ale na praktické schopnosti učinit ze sebe zastánce ústavy prostřednictvím politické lstivosti, rétorické bystrosti, prostřednictvím voleb či jakýmikoli jinými prostředky. Jakobín Robespierre, který zůstal v původním sídle, měl takové prostředky k dispozici. Vyhodnotil, že v létě 1791 již moc nezávisela na legalitě, ale na revoluční legitimitě. Během několika týdnů se mu podařilo vrátit většinu [[~~Disident\|disidentů~~disident]]ů zpět do lůna mateřské společnosti. Feuillanti jen pasivně čekali, že jakobínské hnutí brzy utichne. == Politická činnost == Řádek 28 ⟶ 29: == Externí odkazy == * {{~~commonscat~~Commonscat}} {{Autoritní data}} {{Portály\|Velká francouzská revoluce}}

Feuillanti: Porovnání verzí