Istrorumunština: Porovnání verzí

Ještě v 19. stol. se mluvilo tímto jazykem od vrchu ''Čičarija'' (starověkého ''Mons Carusadius'') až k [[Terst]]u. Mluvčí byli nazýváni ''Vlahi'' (jménem, které jim dali Chorvaté), ale i ''Rumeni'', ''Rumeri'', ''Rumunji'', jakož i ''Ćići'' a ''Ćićibiri''. Dnes se dělí na dvě malé skupiny: ''Ćići'' v okolí obce Žejane (pod severním svahem vrchu ''Učka'') a ''Vlahi'' v okolí Šušnjevice (pod jižním svahem vrchu ''Učka''). Před druhou světovou válkou se jich mnoho vystěhovalo, zejména do USA, Argentiny, Švédska, Kanady a Německa. Počtem asi 500 mluvících se řadí mezi vymírající jazyky, Istrorumuni jsou nazýváni "nejmenší jazykovou skupinou v Evropě" a jsou zařazeni v [[UNESCO]] ''Red book of endagered languages '' (červené knize ohrožených jazyků). Obývají jen asi 8 samot a 2 vesnice (výše zmíněné Žejane a Šušnjevica), takže je Chorvatskáchorvatská vláda nepovažuje za dostatečně významné pro založení vlastního školství a kulturních institucí. Několik stovek mluvčích, kteří si dosud zachovali svůj mateřský jazyk, žije v [[New York]]u.