Bitva u Lučence: Porovnání verzí

Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce [[Husitství|husitského hnutí]] v [[Bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa, tento český šlechtic původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého [[Seznam představitelů českého státu|českého]] a [[Seznam uherských králů|uherského krále]] [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] z rodu [[Habsburkové|Habsburků]], k čemuž byl pověřen jeho matkou [[Alžběta Lucemburská|Alžbětou Lucemburskou]], královnou vdovou po českém a uherském králi [[Albrecht II. Habsburský|Albrechtu II. Habsburském]]. Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) tím, že obsadili zdejší hrady a pevnosti. Uherský sněm však nároky krále Ladislava Pohrobka odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále [[Vladislav III. VarnenčíkVarnenčik|Vladislava III. Varnenčíka]]. Po smrti královny Alžběty Lucemburské v roce 1442 byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444 také král Vladislav III. Varnenčik. Po těchto událostech uherský sněm nakonec uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království se po dobu Ladislavovy nezletilosti stal vojevůdce, sedmihradský vojvoda [[János Hunyadi]]. Ten byl zaměstnán válkami s Turky a přitom se snažil ovládnout celé jemu svěřené [[Uherské království (1301–1526)|Uherské království]].