Ján Botto: Porovnání verzí

'''Ján Botto''', ([[pseudonym]]y '''Janko Maginhradský''' a jiné)aj., ([[27. leden|27. ledna]] [[1829]], [[Vyšný Skálnik]], [[Uhersko]] – [[28. duben|28. dubna]] [[1881]], [[Banská Bystrica]]) byl [[Slovensko|slovenský]] romantický [[básník]], autor [[balada|balad]] a [[pověst|pověstí]] inspirovaných lidovou [[poezie|poezií]].

== Životopis ==

Narodil se v zemědělské rodině otci Jurajovi Bottovi a matce Kataríně jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v [[Nižný Skálnik|Nižném Skálníku]], byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na [[latina|latinskou]] školu do [[Ožďany|Oždian]]. V Ožďanech mnohozískat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne [[9. září]] v roce [[1843]] se zapsal na evangelické [[lyceum]] v [[Levoča|Levoči]]. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V [[Levoča|Levoči]] ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: [[Rétorika|rétoriku]] a [[Filozofie|filosofii]].

Po studiích v [[Levoča|Levoči]] se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, [[inženýr]]-zeměměřič. Studium začal v [[Pešť|Pešti]] roce [[1847]] a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil [[báseň]] ''Nemzeti dal'' (slovensky: ''Národná pieseň'') a dal jí název ''Pochod''. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská [[policie]]. Ale jejího [[překladatel]]e naštěstí policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovi Ladislavovi Horváthovi do [[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul.

V roce [[1853]] byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v [[Turiec|Turci]], jimiž se Ján Botto zabýval v [[Martin (město)|Martin]]ě až do ukončení prací v roce [[1854]]. Poté následuje dlouhá doba nezaměstnanosti. Tato doba působí na Jána Bottu velmi špatně, a proto už v roce [[1855]] utíká k [[inženýr]]ovi Bauerovi do [[Zvolen|Zvolenu]]. Zde pobývá do června a od prvního srpna [[1856]] pracuje u Jána Luptáka až do roku [[1858]]. Ján Botto usiloval o zaměstnání na správě dolů, lesů a majetku v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]], ale nebyl zde úspěšný. Znovu pobývá v [[Martin (město)|Martin]]e až do roku [[1860]]. Začátkem roku přebírá v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] samostatné práce správy [[katastr]]ů obcí [[Počúvadlo]], [[Dekýš]], [[Vysoká (Banská Bystrica)|Vysoká]], [[Banský Studenec]], [[Žakýľ]], [[Teplá (Banská Bystrica)|Teplá]] a v okolí [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. Od prvního května zde bydlí a setkává se zde se svým dávným kamarádem a spolužákem z [[Levoča|Levoče]] [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]],

Ján Botto patří společně se [[Samo Chalupka|Samo Chalupkou]], [[Andrej Sládkovič|Andrejem Sládkovičem]] a [[Janko Kráľ|Janko Kráľem]] mezi nejvíce vynikající slovenské poety z období literárního [[romantismus|romantismu]]. Byl nejmladším [[Štúrovci|štúrovským]] básníkem, jako jediný z nich nestudoval v [[Bratislava|Bratislavě]], nezúčastňoval se práce ''Ústavu řeči a literatury československé'' a ani není známo, zda se někdy s [[Ľudovít Štúr|Ľudovítem Štúrem]] osobně setkal. Ale setkalSetkal se však s myšlenkami [[Bratislava|bratislavské]] mládeže v [[Levoča|Levoči]] pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Jána Francisciho]] a svými díly se zařadil mezi nejlepší básníky [[Ľudovít Štúr|Štúrovy]] básnické školy. Celý život sledoval pozorně slovenské národní a kulturní úsilí a podporoval je. Agitoval a sbíral peníze na [[Matica slovenská|Matici slovenskou]]. S příspěvkemPříspěvkem dvě stastě zlatých se stal zakladatelem a patronem [[Revúca|revúckého]] slovenského gymnázia.

== Vliv Štúrovcůštúrovců ==

== Předrevoluční léta 1840-18471840–1847 ==

Tato společnost vydala v roce [[1840]] výběr ze své poezie v [[almanach]]u [[Jitřenka (almanach)|Jitřenka]]. Téměř okamžitě byl almanach zakázán, kvůli [[Slovania|slovanskému]] charakteru básní, [[Maďarsko|maďarským]] tiskem. Výsledkem této události byl zákaz [[Slovensko|slovenských]] společností na všech vyšších školách kromě [[Bratislava|Bratislavy]], [[Levoča|Levoče]] a [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. V roce [[1843]] zbavil [[Bratislava|bratislavský]] církevní konvent [[Ľudovít Štúr|Ľudovíta Štúra]] funkce zástupce profesora Katedry řeči a literatury československé. Na protest opustilo [[Bratislava|bratislavské]] lyceum dvacet studentů. Třináct jich odešlo do [[Levoča|Levoče]], nebot tamnější lyceum bylo prakticky ve slovenských rukou. Se studenty z [[Bratislava|Bratislavy]] odešel i [[Ľudovít Štúr|Štúrův]] spolupracovník [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]]. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] měl na Jána Bottu velký vliv, který kromě jiného sbíral s [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]] slovenské lidové [[píseň|písně]] a [[pohádka|pohádky]]. Ján Botto také začal sbírat [[lidová slovesnost|lidovou slovesnost]], čož se pak odrazilo i v jeho tvorbě. Jeho sbírka [[pověst|pověstí]] vyšla u [[Pavol Dobšinský|Pavla Dobšinského]]. I po posílení Společnosti bratislavskými studenty bylo její postavení nadále velice nejisté, dokud ji v roce [[1845]] opravdu definitivně nezakázali. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] v [[Levoča|Levoči]] zůstal a sdružil slovenskou mládež do soukromé [[Jednota mládeže slovenské|Jednoty mládeže slovenské]]. Mladý Ján Botto se už jako šestnáctiletý člen této Jednoty zřekl pití a kouření. Takovéto vlastenecké spolky působily i v jiných slovenských městech a všechny se posléze sdružily do celonárodní Jednoty mládeže slovenské pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] až do revolučního jara roku [[1848]], kdy Jednota zanikla. V roce [[1846]] se Ján Botto zúčastnil založení rukopisného časopisu levočských studentů [[Holubica (časopis)|Holubica]] s přílohou [[Sokol (časopis)|Sokol]].

Ján Botto byl reprezentativním básníkem Jednoty a zde se ukázalo Bottovo nadání, když přispíval do studentských rukopisných zábavných listů [[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]] a [[Pováží (časopis)|Pováží]]. Do časopisů přispíval pod [[pseudonym]]em '''Janko Maginhradský'' (J. M-ski)''Janko Maginhradski''). Tento pseudonym si vybral podle vrchu nad jehosvým rodištěm. Jeho básnické začátky spadají do období, kdy slovenský literární [[romantismus]] nabyl vyhraněnější podobu. Hlásil sa k [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] ideově-uměleckému programu a usilovně tvořil. Až do svého odchodu z [[Levoča|Levoče]] roku [[1847]] patřil mezi nejusilovnější účastníky Jednoty. Mezi svými tehdejšími studentskými druhy byl patrně vůbec nejplodnější a nejnadanější. Jeho první tištěná [[báseň]] ''Hrob'' vyšla v časopisu [[Orol tatranský (časopis)|Orol tatranský]]. Prvotiny publikoval v rukopisných zábavnících levočského lycea ([[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]], [[Pováží (časopis)|Pováží]]), později přispíval do literárních časopisů [[Sokol (časopis)|Sokol]] a [[Orol (časopis)|Orol]].

Čerpal z lidové poezie, jejích námětů, obraznosti a symboliky. Obraz současného [[Slovensko|Slovenska]] promítal do [[alegorie|alegorického]] světa pověstí, svým [[pohádka|pohádkovým]] námětů dával vlastenecký podtext. Přes postavu lidového hrdiny se vyslovoval k dobovým problémům a situacím v národním životě, aktualizoval lidové tradice a zvýraznil v nich hodnoty živé i v tomto období. Z lidových tradic si vzal náměty pro [[balada|balady]], které nijak neaktualizoval, ale plně respektoval postupy a schemata baladického [[žánr]]u. Inspiroval se také slovenskou národní poezií, kterou volněji adaptoval. Největší úspěch dosáhl [[báseň|básní]] ''Smrť Jánošikova'' (česky: ''Smrt Jánošíkova'').

* [[1846]] -– ''Svetský víťaz''

* [[1846]] -– ''Povesti slovenské''

* [[1846]] -– ''Báj na Dunaji ''

* [[1847]] -– ''K mladosti ''

* ''Poklad Tatier''

* ''Obraz Slovenska ''

* ''Dva hroby ''

* ''Z vysokých javorov lístočky padajú ''

* ''Tajný šuhaj ''

* ''Práčka na Rimave ''

* ''Rimavín ''

* ''Žltá ľalia ''

* ''Ctibor ''

* ''Margita a Besná ''

* ''Lucijný stolček''

* ''Vojenské piesne ''

* ''Duma nad Dunajom ''

* ''K holubici ''

* ''Ohlas na „Hlas z Martina“, 6. lipeň ''

* [[1861]] -– ''Ku dňu 6. júna'' (vítání martinského [[memoerandumMemorandum|memorandového]] shromáždění)

* ''4. august 1863'', při příležitosti vzniku [[Matice slovenská|Matice slovenské]]

* ''Nad mohylou [[Ján Kollár|J. Kollára]]''

* ''Dumka na blahú pamäť [[Andrej Sládkovič|Sládkovičovu]]''

* ''Nad hrobom [[Andrej Sládkovič|Sládkovičovým]] pri sadení lipy ''

* ''K hodom Slávy ''

* ''12. január 1870 ''

* ''Vrahom''

* vítal ''Memorandum'', založení MS, Knihtiskařského učeného spolku, pozdravil Slovanský sjezd v [[Moskva|Moskvě]], vyslovil rozhořčení nad uzavřením slovenského gymnázia v [[Revúca|Revúci]]

* [[1846]] -– ''Pieseň Jánošíkova ''

* [[1858]] -– ''Krížne cesty ''

* [[1862]] -– ''Smrť Jánošíkova ''

* o ''Alžbete Báthoryčke'' – zůstala v rukopisu

* [[1846]] -– ''Báj na Dunaji ''

* ''Báj Maginhradu ''

* ''Báj Turca ''

* ''Povesť bez konca ''

* [[1880]] -– ''Spevy Jána Bottu'', soubor jeho [[poezie]]

* ''Ohlas ukrajinskej dumky ''

* ''Krakoviaky ''

* ''Pochod juhoslovanský ''

* ''Ohlas srbskej piesne ''

* ''Čachtická pani''

== Reference ==