Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 113 bajtů, před 11 lety
Typos, fmt, minus věta nedávající smysl
'''Ján Botto''', ([[pseudonym]]y '''Janko Maginhradský''' a jiné)aj., ([[27. leden|27. ledna]] [[1829]], [[Vyšný Skálnik]], [[Uhersko]] – [[28. duben|28. dubna]] [[1881]], [[Banská Bystrica]]) byl [[Slovensko|slovenský]] romantický [[básník]], autor [[balada|balad]] a [[pověst|pověstí]] inspirovaných lidovou [[poezie|poezií]].
 
== Životopis ==
Narodil se v zemědělské rodině otci Jurajovi Bottovi a matce Kataríně jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v [[Nižný Skálnik|Nižném Skálníku]], byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na [[latina|latinskou]] školu do [[Ožďany|Oždian]]. V Ožďanech mnohozískat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne [[9. září]] v roce [[1843]] se zapsal na evangelické [[lyceum]] v [[Levoča|Levoči]]. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V [[Levoča|Levoči]] ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: [[Rétorika|rétoriku]] a [[Filozofie|filosofii]].
odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na [[latina|latinskou]] školu do [[Ožďany|Oždian]]. V Ožďanech mnohozískat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne [[9. září]] v roce [[1843]] se zapsal na evangelické [[lyceum]] v [[Levoča|Levoči]]. Už tehdy byl absolventem 6. gymnaziálního ročníku. V [[Levoča|Levoči]] ukončil dva nejvyšší
gymnaziální ročníky resp. stupně : [[rétorika|rétoriku]] a [[filosofie|filosofii]].
 
Po studiích v [[Levoča|Levoči]] se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, [[inženýr]]-zeměměřič. Studium začal v [[Pešť|Pešti]] roce [[1847]] a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil [[báseň]] ''Nemzeti dal'' (slovensky: ''Národná pieseň'') a dal jí název ''Pochod''. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská [[policie]]. Ale jejího [[překladatel]]e naštěstí policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovi Ladislavovi Horváthovi do [[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul.
prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovi Ladislavovi Horváthovi do
[[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. V době této praxe ''vystruhuje Jánošíkove krpce( )'', jak se později přiznal v dopisech [[Pavol Dobšinský|Pavlovi Dobšinskému]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul.
 
V roce [[1853]] byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v [[Turiec|Turci]], jimiž se Ján Botto zabýval v [[Martin (město)|Martin]]ě až do ukončení prací v roce [[1854]]. Poté následuje dlouhá doba nezaměstnanosti. Tato doba působí na Jána Bottu velmi špatně, a proto už v roce [[1855]] utíká k [[inženýr]]ovi Bauerovi do [[Zvolen|Zvolenu]]. Zde pobývá do června a od prvního srpna [[1856]] pracuje u Jána Luptáka až do roku [[1858]]. Ján Botto usiloval o zaměstnání na správě dolů, lesů a majetku v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]], ale nebyl zde úspěšný. Znovu pobývá v [[Martin (město)|Martin]]e až do roku [[1860]]. Začátkem roku přebírá v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] samostatné práce správy [[katastr]]ů obcí [[Počúvadlo]], [[Dekýš]], [[Vysoká (Banská Bystrica)|Vysoká]], [[Banský Studenec]], [[Žakýľ]], [[Teplá (Banská Bystrica)|Teplá]] a v okolí [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. Od prvního května zde bydlí a setkává se zde se svým dávným kamarádem a spolužákem z [[Levoča|Levoče]] [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]],
u Jána Luptáka až do roku [[1858]]. Ján Botto usiloval o zaměstnání na správě dolů, lesů a majetku v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]], ale nebyl zde úspěšný. Znovu pobývá v [[Martin (město)|Martin]]e až do roku [[1860]]. Začátkem roku přebírá v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] samostatné práce správy [[katastr]]ů obcí [[Počúvadlo]], [[Dekýš]], [[Vysoká (Banská Bystrica)|Vysoká]], [[Banský Studenec]], [[Žakýľ]], [[Teplá (Banská Bystrica)|Teplá]] a v okolí [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. Od prvního května zde bydlí a setkává se zde se svým dávným kamarádem a spolužákem z [[Levoča|Levoče]] [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]],
který působí jako [[profesor]] na štiavnickém [[lyceum|lyceu]]. Dva horliví členové levočské Jednoty se po letech srdečné korespondence opět setkávají. [[Pavol Dobšinský]] začal vydávat časopis [[Sokol (časopis)|Sokol]]. Ale ke zklamání obou přátel [[Pavol Dobšinský]] po dvou školních rocích odchází na venkovskou chudobnou faru.
 
Ján Botto [[10. červen|10. června]] [[1861]] posílá už hotovou ''Smrť Jánošíkovu'' [[Jozef Viktorín|Jozefovi Viktorínovi]] do druhého ročníku [[almanach]]u |''Lípa'', kde v roce [[1862]] tato [[báseň]] poprvé vyšla. Na konci roku [[1868]] dostává Ján Botto od panstva v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] zakázku na rozsáhlé práce na [[Horehronie|Horehroní]] a ke konci roku [[1870]] se usazuje natrvalo v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]]. Rok před [[smrt]]í sesbíral básník téměř všechna svoje díla do ''Spevov'', kde představuje inovovanou, respektiveresp. vlastně jen pozměněnou ''Smrť Jánošíkovu''. Rok na to umírá v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]].
Ján Botto [[10. červen|10. června]] [[1861]] posílá už hotovou ''Smrť Jánošíkovu''
[[Jozef Viktorín|Jozefovi Viktorínovi]] do druhého ročníku [[almanach]]u |''Lípa'', kde v roce [[1862]] tato [[báseň]] poprvé vyšla. Na konci roku [[1868]] dostává Ján Botto od panstva v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] zakázku na rozsáhlé práce na [[Horehronie|Horehroní]] a ke konci roku [[1870]] se usazuje natrvalo v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]]. Rok před [[smrt]]í sesbíral básník téměř všechna svoje díla do ''Spevov'', kde představuje inovovanou respektive vlastně jen pozměněnou ''Smrť Jánošíkovu''. Rok na to umírá v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]].
 
== Charakteristika ==
Ján Botto patří společně se [[Samo Chalupka|Samo Chalupkou]], [[Andrej Sládkovič|Andrejem Sládkovičem]] a [[Janko Kráľ|Janko Kráľem]] mezi nejvíce vynikající slovenské poety z období literárního [[romantismus|romantismu]]. Byl nejmladším [[Štúrovci|štúrovským]] básníkem, jako jediný z nich nestudoval v [[Bratislava|Bratislavě]], nezúčastňoval se práce ''Ústavu řeči a literatury československé'' a ani není známo, zda se někdy s [[Ľudovít Štúr|Ľudovítem Štúrem]] osobně setkal. Ale setkalSetkal se však s myšlenkami [[Bratislava|bratislavské]] mládeže v [[Levoča|Levoči]] pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Jána Francisciho]] a svými díly se zařadil mezi nejlepší básníky [[Ľudovít Štúr|Štúrovy]] básnické školy. Celý život sledoval pozorně slovenské národní a kulturní úsilí a podporoval je. Agitoval a sbíral peníze na [[Matica slovenská|Matici slovenskou]]. S příspěvkemPříspěvkem dvě stastě zlatých se stal zakladatelem a patronem [[Revúca|revúckého]] slovenského gymnázia.
 
== Vliv Štúrovcůštúrovců ==
Jednou z nejdůležitějších a nejpodstatnějších věcí, které ho velmi ovlivnily, bylo právě studium v [[Levoča|Levoči]]. Ještě v roce [[1832]] založili v [[Levoča|levočském]] lyceu podle [[Bratislava|bratislavského]] vzoru Slovenskou společnost, ve které si národně uvědomělí studenti doplňovali vědomosti hlavně ze [[slovenština|slovenské]] [[gramatika|gramatiky]], [[literatura|literatury]] a [[historie]]. Učili se samostatně vystupovat, na společná zasedání přinášeli vlastní naučné a beletristické práce a sami si je vzájemně posuzovali. Většinou se zaobírali [[poezie|poezií]]. To také vysvětluje Bottův pozdější vztah k [[poezie|poezii]] a jeho zaměření na básnické skladby, nicméně básnicky se začal projevovat už v [[Levoča|Levoči]].
 
== Předrevoluční léta 1840-18471840–1847 ==
Tato společnost vydala v roce [[1840]] výběr ze své poezie v [[almanach]]u [[Jitřenka (almanach)|Jitřenka]]. Téměř okamžitě byl almanach zakázán, kvůli [[Slovania|slovanskému]] charakteru básní, [[Maďarsko|maďarským]] tiskem. Výsledkem této události byl zákaz [[Slovensko|slovenských]] společností na všech vyšších školách kromě [[Bratislava|Bratislavy]], [[Levoča|Levoče]] a [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. V roce [[1843]] zbavil [[Bratislava|bratislavský]] církevní konvent [[Ľudovít Štúr|Ľudovíta Štúra]] funkce zástupce profesora Katedry řeči a literatury československé. Na protest opustilo [[Bratislava|bratislavské]] lyceum dvacet studentů. Třináct jich odešlo do [[Levoča|Levoče]], nebot tamnější lyceum bylo prakticky ve slovenských rukou. Se studenty z [[Bratislava|Bratislavy]] odešel i [[Ľudovít Štúr|Štúrův]] spolupracovník [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]]. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] měl na Jána Bottu velký vliv, který kromě jiného sbíral s [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]] slovenské lidové [[píseň|písně]] a [[pohádka|pohádky]]. Ján Botto také začal sbírat [[lidová slovesnost|lidovou slovesnost]], čož se pak odrazilo i v jeho tvorbě. Jeho sbírka [[pověst|pověstí]] vyšla u [[Pavol Dobšinský|Pavla Dobšinského]]. I po posílení Společnosti bratislavskými studenty bylo její postavení nadále velice nejisté, dokud ji v roce [[1845]] opravdu definitivně nezakázali. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] v [[Levoča|Levoči]] zůstal a sdružil slovenskou mládež do soukromé [[Jednota mládeže slovenské|Jednoty mládeže slovenské]]. Mladý Ján Botto se už jako šestnáctiletý člen této Jednoty zřekl pití a kouření. Takovéto vlastenecké spolky působily i v jiných slovenských městech a všechny se posléze sdružily do celonárodní Jednoty mládeže slovenské pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] až do revolučního jara roku [[1848]], kdy Jednota zanikla. V roce [[1846]] se Ján Botto zúčastnil založení rukopisného časopisu levočských studentů [[Holubica (časopis)|Holubica]] s přílohou [[Sokol (časopis)|Sokol]].
[[Bratislava|bratislavský]] církevní konvent [[Ľudovít Štúr|Ľudovíta Štúra]] funkce zástupce profesora Katedry řeči a literatury československé. Na protest opustilo [[Bratislava|bratislavské]] lyceum dvacet studentů. Třináct jich odešlo do [[Levoča|Levoče]], nebot tamnější lyceum bylo prakticky ve slovenských rukou. Se studenty z [[Bratislava|Bratislavy]] odešel i [[Ľudovít Štúr|Štúrův]] spolupracovník [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]]. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] měl na Jána Bottu velký vliv, který kromě jiného sbíral s [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]] slovenské lidové [[píseň|písně]] a [[pohádka|pohádky]]. Ján Botto také začal sbírat [[lidová slovesnost|lidovou slovesnost]], čož se pak odrazilo i v jeho tvorbě. Jeho sbírka [[pověst|pověstí]]
vyšla u [[Pavol Dobšinský|Pavla Dobšinského]]. I po posílení Společnosti bratislavskými studenty bylo její postavení nadále velice nejisté, dokud ji v roce [[1845]] opravdu definitivně nezakázali. [[Ján Francisci-Rimavský|Ján Francisci]] v [[Levoča|Levoči]] zůstal a sdružil slovenskou mládež do soukromé [[Jednota mládeže slovenské|Jednoty mládeže slovenské]]. Mladý Ján Botto se už jako šestnáctiletý člen této Jednoty zřekl pití a kouření. Takovéto vlastenecké spolky působily i v jiných slovenských městech a všechny se posléze sdružily do celonárodní Jednoty mládeže slovenské pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] až do revolučního jara roku [[1848]], kdy Jednota zanikla. V roce [[1846]] se Ján Botto zúčastnil založení rukopisného časopisu levočských studentů [[Holubica (časopis)|Holubica]] s přílohou [[Sokol (časopis)|Sokol]].
 
== Tvorba ==
Ján Botto byl reprezentativním básníkem Jednoty a zde se ukázalo Bottovo nadání, když přispíval do studentských rukopisných zábavných listů [[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]] a [[Pováží (časopis)|Pováží]]. Do časopisů přispíval pod [[pseudonym]]em '''Janko Maginhradský'' (J. M-ski)''Janko Maginhradski''). Tento pseudonym si vybral podle vrchu nad jehosvým rodištěm. Jeho básnické začátky spadají do období, kdy slovenský literární [[romantismus]] nabyl vyhraněnější podobu. Hlásil sa k [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] ideově-uměleckému programu a usilovně tvořil. Až do svého odchodu z [[Levoča|Levoče]] roku [[1847]] patřil mezi nejusilovnější účastníky Jednoty. Mezi svými tehdejšími studentskými druhy byl patrně vůbec nejplodnější a nejnadanější. Jeho první tištěná [[báseň]] ''Hrob'' vyšla v časopisu [[Orol tatranský (časopis)|Orol tatranský]]. Prvotiny publikoval v rukopisných zábavnících levočského lycea ([[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]], [[Pováží (časopis)|Pováží]]), později přispíval do literárních časopisů [[Sokol (časopis)|Sokol]] a [[Orol (časopis)|Orol]].
podobu. Hlásil sa k [[Ján Francisci-Rimavský|Francisciho]] ideově-uměleckému programu a usilovně tvořil. Až do svého odchodu z [[Levoča|Levoče]] roku [[1847]] patřil mezi nejusilovnější účastníky Jednoty. Mezi svými tehdejšími studentskými druhy byl patrně vůbec nejplodnější a nejnadanější. Jeho první tištěná [[báseň]] ''Hrob'' vyšla v časopisu
[[Orol tatranský (časopis)|Orol tatranský]]. Prvotiny publikoval v rukopisných zábavnících levočského lycea ([[Život (časopis)|Život]], [[Holubica (časopis)|Holubica]], [[Pováží (časopis)|Pováží]]), později přispíval do literárních časopisů [[Sokol (časopis)|Sokol]] a [[Orol (časopis)|Orol]].
 
Čerpal z lidové poezie, jejích námětů, obraznosti a symboliky. Obraz současného [[Slovensko|Slovenska]] promítal do [[alegorie|alegorického]] světa pověstí, svým [[pohádka|pohádkovým]] námětů dával vlastenecký podtext. Přes postavu lidového hrdiny se vyslovoval k dobovým problémům a situacím v národním životě, aktualizoval lidové tradice a zvýraznil v nich hodnoty živé i v tomto období. Z lidových tradic si vzal náměty pro [[balada|balady]], které nijak neaktualizoval, ale plně respektoval postupy a schemata baladického [[žánr]]u. Inspiroval se také slovenskou národní poezií, kterou volněji adaptoval. Největší úspěch dosáhl [[báseň|básní]] ''Smrť Jánošikova'' (česky: ''Smrt Jánošíkova'').
respektoval postupy a schemata baladického [[žánr]]u. Inspiroval se také slovenskou národní poezií, kterou volněji adaptoval. Největší úspěch dosáhl [[báseň|básní]] ''Smrť Jánošikova'' (česky : ''Smrt Jánošíkova'').
 
Vyslovoval se i k aktuálním dobovým otázkám, zaujímal k nim postoje a společensky se angažoval. Psal vlastenecké a příležitostné básně, ve kterých reagoval na důležité události v národním životě. Vzdal v nich i hold významným osobnostem národní kultury – [[Ján Kollár|Jánu Kollárovi]] a [[Andrej Sládkovič|Andreji Sládkovičovi]]. Kromě vlastní tvorby a sbírání lidové slovesnosti též překládal ze [[Slované|slovanské]] a [[maďarština|maďarské]] [[poezie]].
== Dílo ==
=== Alegorické skladby ===
* [[1846]] - ''Svetský víťaz''
* [[1846]] - ''Povesti slovenské''
* [[1846]] - ''Báj na Dunaji ''
* [[1847]] - ''K mladosti ''
* ''Poklad Tatier''
* ''Obraz Slovenska ''
 
=== Balady ===
* ''Dva hroby ''
* ''Z vysokých javorov lístočky padajú ''
* ''Tajný šuhaj ''
* ''Práčka na Rimave ''
* ''Rimavín ''
* ''Žltá ľalia ''
* ''Ctibor ''
* ''Margita a Besná ''
* ''Lucijný stolček''
 
=== Vlastenecké a příležitostné básně ===
* ''Vojenské piesne ''
* ''Duma nad Dunajom ''
* ''K holubici ''
* ''Ohlas na „Hlas z Martina“, 6. lipeň ''
* [[1861]] - ''Ku dňu 6. júna'' (vítání martinského [[memoerandumMemorandum|memorandového]] shromáždění)
* ''4. august 1863'', při příležitosti vzniku [[Matice slovenská|Matice slovenské]]
* ''Nad mohylou [[Ján Kollár|J. Kollára]]''
* ''Dumka na blahú pamäť [[Andrej Sládkovič|Sládkovičovu]]''
* ''Nad hrobom [[Andrej Sládkovič|Sládkovičovým]] pri sadení lipy ''
* ''K hodom Slávy ''
* ''12. január 1870 ''
* ''Vrahom''
* vítal ''Memorandum'', založení MS, Knihtiskařského učeného spolku, pozdravil Slovanský sjezd v [[Moskva|Moskvě]], vyslovil rozhořčení nad uzavřením slovenského gymnázia v [[Revúca|Revúci]]
 
=== Skladby ===
* [[1846]] - ''Pieseň Jánošíkova ''
* [[1858]] - ''Krížne cesty ''
* [[1862]] - ''Smrť Jánošíkova ''
* o ''Alžbete Báthoryčke'' – zůstala v rukopisu
 
=== Lidové pověsti ===
* [[1846]] - ''Báj na Dunaji ''
* ''Báj Maginhradu ''
* ''Báj Turca ''
* ''Povesť bez konca ''
 
=== Další tvorba ===
* [[1880]] - ''Spevy Jána Bottu'', soubor jeho [[poezie]]
* ''Ohlas ukrajinskej dumky ''
* ''Krakoviaky ''
* ''Pochod juhoslovanský ''
* ''Ohlas srbskej piesne ''
* ''Čachtická pani''
 
== Externí odkazy ==
* [http://zlatyfond.sme.sk/autor/49/Jan-Botto/ Ján Botto (zlatyfond.sme.sk)]
 
== Reference ==
{{překlad|sk|Ján Botto}}
 
[[Kategorie:Narození 1829|Botto, Ján]]
[[Kategorie:Úmrtí 1881|Botto, Ján]]
[[Kategorie:Slovenští spisovatelé|Botto, Ján]]
[[Kategorie:Slovenští básníci|Botto, Ján]]
[[Kategorie:Narození 1829|Botto, Ján]]
[[Kategorie:Úmrtí 1881|Botto, Ján]]
 
[[sk:Ján Botto]]
9 815

editací