Pocházel z chudé rodiny hrnčíře a chalupníka Václava Pitera, radního města Třebechovic, a jeho první manželky Alžběty, dcery Jana Lochmana. Za základy literárního a hudebního vzdělání vděčil svému učiteli Josefu Vondrovi († 1730). Zároveň ho otec učil hrnčířskému řemeslu a vozil s sebou na trhy prodávat nádobí. Jeho strýc Antonín Lochmann, řeholním jménem Eleutherius, byl františkánem v Hostinném, ujal se ho a učil ho němčině a hudbě, takže dobře zpíval a dokázal hrát na varhany. K dalšímu studiu roku 1721 dovedl Josefa do Broumovského kláštera k opatu [[Otamr Zinke|Otmaru Zinkovi]], který jej vyzkoušel a přijal jako zpěváka altistu do chlapeckém sboru i ke studiu v latinském klášterním gymnáziu.<ref>Hawelka, 1838, s.50-52</ref> Tam současně studoval humanitní obory. Po absolutoriu roku 1728 přijal řeholní kutnu benediktina, jméno Bonaventura a vstoupil jako novic do řádu. Zkušební rok strávil zčásti v broumovském klášteře a zčásti v Polici, až se rozhodl 30. června 1729 složit sliby a stal se profesem. Odejel do kláštera v [[Břevnov]]ě, kde samostatně studoval filosofii a teologii a roku 1733 byl vysvěcen na kněze. Byl farářem v Břevnově a v [[Police nad Metují|Polici nad Metují]], profesorem gymnázia v [[Broumov]]ě a od roku 1737 profesorem filozofie v Břevnově. V říjnu 1742 tam zažil vpád francouzského vojska, které vyplenilo klášter. Od roku 1742 byl představeným konventu v Polici nad Metují a od roku 1746 knihovníkem a archivářem opata [[Benno Löbl|Bennona Löbla]], později také benediktinského řádu v českých zemích se sídlem v Broumově. V této funkci získal rozsáhlé a hluboké vědomosti z historie a zejména z diplomatiky. Roku 1756 byl vyslán do Vídně hájit [[exempce|exempci]] svého kláštera ve sporu s pražským arcibiskupem [[Jan Mořic Gustav z Manderscheid-Blankenheimu|Manderscheidem]]. Ve Vídni se spřátelil s řadou významných učenců a na přímluvu dvorního archiváře Antona Taula z Rosenthalu se stal „c. k. českým historiografem“, což znamenalo přístup do císařské knihovny a dvorního archivu ve Vídni. Císařovna [[Marie Terezie]] jej jmenovala svým zpovědníkem a prosadila jeho volbu [[Seznam proboštů a opatů benediktinského kláštera v Rajhradě|proboštem]] [[Benediktinský klášter Rajhrad|rajhradského kláštera]] (25. května 1756), jímž byl až do své smrti roku 1764. Našel klášter zadlužený, po jeho konsolidaci zažil vpád vojsk prusko-rakouské války, poznal polní maršály [[Leopold Daun|Dauna]] i [[Karel Tomáš z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu|Löwensteina]].<ref>Hawelka, 1838, s. 60-61</ref> Praktické starosti a povinnosti spojené s klášterem mu zabíraly mnoho času, přesto se Piter snažil pracovat i v historii. Zemřel po dvouleté nemoci 15. května 1764.<ref name="A">Ottův slovník naučný, heslo Piter, Bonaventura Josef. Sv. 19, str. 804</ref>
