Josef Bonaventura Piter
Josef Bonaventura Piter OSB (5. listopadu 1708, Třebechovice pod Orebem[1] – 15. května 1764, Rajhrad) byl český benediktinský kněz, probošt rajhradského kláštera, archivář a historik, který shromáždil veliké množství písemného materiálu ke starším českým i moravským dějinám.
| Veledůstojný pán Josef Bonaventura Piter | |
.svg){kind=small} | |
 Josef Bonaventura Piter (kreslil Josef Rupert Maria Přecechtěl 1862) | |
| Církev | římskokatolická |
|---|---|
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 5. listopadu 1708 |
| Místo narození |
Třebechovice pod Orebem  České království |
| Datum úmrtí | 15. května 1764 (ve věku 55 let) |
| Místo úmrtí |
Rajhrad České království |
| Místo pohřbení | Rajhrad |
| Vyznání | římskokatolické |
| Povolání |
 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah
ŽivotEditovat
Pocházel z chudé chalupnické rodiny, ale jeho strýc, františkán z Hostinného, se ho ujal a naučil ho latinsky, takže mohl získat místo zpěváka v chlapeckém sboru broumovského kláštera. Přitom současně studoval humanitní obory a roku 1728 vstopil do benediktinského řádu v Břevnově, kde přijal jméno Bonaventura. Zde samostatně studoval filosofii a teologii a roku 1733 byl vysvěcen na kněze. Byl farářem v Břevnově a v Polici i učitelem resp. profesorem v Broumově a v Břevnově. Od roku 1742 byl představeným konventu v Polici nad Metují a od roku 1746 knihovníkem a archivářem benediktinského řádu v českých zemích se sídlem v Broumově. V této funkci si získal rozsáhlé a hluboké vědomosti z historie a zejména z diplomatiky. Roku 1756 byl vyslán do Vídně hájit zájem svého kláštera ve sporu s pražským arcibiskupem. Ve Vídni se spřátelil s řadou významných učenců a na přímluvu dvorní archiváře A. Taulova z Rosenthalu se stal „c. k. českým historiografem“, což znamenalo přístup do císařské knihovny a dvorního archivu. Marie Terezie jej jmenovala svým zpovědníkem a prosadila jeho volbu proboštem rajhradského kláštera (25. května 1756), jímž byl až do své smrti roku 1764. Praktické starosti a povinnosti spojené s klášterem mu zabíraly mnoho času, přesto se Pitter snažil pracovat i v historii. Zemřel po dvouleté nemoci 15. května 1764.[2]
DíloEditovat
Pitter byl mezi prvními českými historiky, kteří se věnovali hlavně shromažďování a kritice pramenů. Jeho nesmírně rozsáhlá sbírka, která zůstala v rukopisu v Rajhradě, obsahovala jednak nejstarší české kroniky, za druhé sbírku listin k dějinám českých a moravských klášterů a konečně kroniky moravských klášterů od 11. do 14. století. Zejména tu část, kterou opisoval sám, všichni čeští historikové vysoko cenili a obdivovali Pittrovu pracovitost a pečlivost.[2] Připravil dvě velké edice, jak českých historických vyprávěcích pramenů (Scriptores rerum bohemicarum), tak i sbírky opisů listin k starším dějinám Moravy (Monasticon Moraviense diplomatico-historico-chronologicum) a staročeského slovníku (Dictionarium Vetero-Bohemicum). Tato díla ovšem zůstala nevydána, ale stala se základem, na něž navazovaly další generace historiků (bezprostředně zejména piarista Gelasius Dobner).
Naproti tomu tiskem vydané Pittrovy spisy mají menší význam:
- Hlas na výsosti (1748)
- Pietas Benedictina (Benediktinská zbožnost, 1751)
- Řehole aneb zákon sv. otce Benedikta opata (překlad, 1760)
- Thesaurus absconditus in agro Břevnoviensi (Poklad skrytý na břevnovském poli, 1762)
- Venceslai a Chwaletitz Benedictini Rejhradensis Tractatus de passione et morte Domin i Nostri Jesu Christi (Václava z Chvaletic Traktát o utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista, edice 1764).[2]
LiteraturaEditovat
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 1087 s. ISBN 978-80-7106-402-2. S. 145-147.
- Uhl Karel, Bonaventura Piter, rajhradský probošt, moravský zemský prelát a český historik, "Moravan" na r. 1933, roč. 82, str. 39-50 a 51-52.
- Jaromír Linda, Josef Bonaventura Piter. Zpráva o nálezu konceptů Pitrových kázání z let 1735-1752; in: Břevnov v českých dějinách, Praha 1997, s. 92-112;
- Jaromír Linda – Alexandr Stich, Josefa Bonaventury Pitra relace o polickém bratrstvu křížové cesty z roku 1743, Historické listy 1992, č. 2, s. 26-30;
- Alexandr Stich, Dvě benediktinské modlicí knížky z 18. století (Josef Bonaventura Pitr/Piter/ a Aemilian Malha), in: Břevnov v českých dějinách, Praha 1997,s. 73-91;
- Alexandr Stich, Josef Bonaventura Pitr a střeva milosrdenství, Listy filologické 119, 1996, s. 70-87;
- Alexandr Stich, K Jiráskovu pojetí českého baroka, in: týž, Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi, Praha 1996;
- Alexandr Stich, O Šporkově a Pitrově "rytěřování“, in: Ars baculum vitae, Praha 1996, s. 208-214.
ReferenceEditovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Třebechovice pod Orebem
- ↑ a b c Ottův slovník naučný, heslo Piter, Bonaventura Josef. Sv. 19, str. 804
Externí odkazyEditovat
Encyklopedické heslo Piter v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bonaventura Piter
- Bonaventura Piter v encyklopedii Co je co.
- J. Piter v Biographisches Lexikon Österreichs (německy)
