Otevřít hlavní menu

Josef Bonaventura Piter

český římskokatolický duchovní

Josef Bonaventura Piter OSB (5. listopadu 1708, Třebechovice pod Orebem[1]15. května 1764, Rajhrad) byl český benediktinský kněz, probošt rajhradského kláštera, archivář a historik, který shromáždil veliké množství písemného materiálu ke starším českým i moravským dějinám.

Veledůstojný pán
Josef Bonaventura Piter
Řád svatého Benedikta
probošt rajhradského kláštera
Josef Bonaventura Piter (kreslil Josef Rupert Maria Přecechtěl 1862)
Josef Bonaventura Piter (kreslil Josef Rupert Maria Přecechtěl 1862)
Církev římskokatolická
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 5. listopadu 1708
Místo narození Třebechovice pod Orebem
České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí 15. května 1764 (ve věku 55 let)
Místo úmrtí Rajhrad
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbení Rajhrad
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z chudé chalupnické rodiny, ale jeho strýc, františkán z Hostinného, se ho ujal a naučil ho latinsky, takže mohl získat místo zpěváka v chlapeckém sboru broumovského kláštera. Přitom současně studoval humanitní obory a roku 1728 vstopil do benediktinského řádu v Břevnově, kde přijal jméno Bonaventura. Zde samostatně studoval filosofii a teologii a roku 1733 byl vysvěcen na kněze. Byl farářem v Břevnově a v Polici i učitelem resp. profesorem v Broumově a v Břevnově. Od roku 1742 byl představeným konventu v Polici nad Metují a od roku 1746 knihovníkem a archivářem benediktinského řádu v českých zemích se sídlem v Broumově. V této funkci si získal rozsáhlé a hluboké vědomosti z historie a zejména z diplomatiky. Roku 1756 byl vyslán do Vídně hájit zájem svého kláštera ve sporu s pražským arcibiskupem. Ve Vídni se spřátelil s řadou významných učenců a na přímluvu dvorní archiváře A. Taulova z Rosenthalu se stal „c. k. českým historiografem“, což znamenalo přístup do císařské knihovny a dvorního archivu. Marie Terezie jej jmenovala svým zpovědníkem a prosadila jeho volbu proboštem rajhradského kláštera (25. května 1756), jímž byl až do své smrti roku 1764. Praktické starosti a povinnosti spojené s klášterem mu zabíraly mnoho času, přesto se Pitter snažil pracovat i v historii. Zemřel po dvouleté nemoci 15. května 1764.[2]

DíloEditovat

Pitter byl mezi prvními českými historiky, kteří se věnovali hlavně shromažďování a kritice pramenů. Jeho nesmírně rozsáhlá sbírka, která zůstala v rukopisu v Rajhradě, obsahovala jednak nejstarší české kroniky, za druhé sbírku listin k dějinám českých a moravských klášterů a konečně kroniky moravských klášterů od 11. do 14. století. Zejména tu část, kterou opisoval sám, všichni čeští historikové vysoko cenili a obdivovali Pittrovu pracovitost a pečlivost.[2] Připravil dvě velké edice, jak českých historických vyprávěcích pramenů (Scriptores rerum bohemicarum), tak i sbírky opisů listin k starším dějinám Moravy (Monasticon Moraviense diplomatico-historico-chronologicum) a staročeského slovníku (Dictionarium Vetero-Bohemicum). Tato díla ovšem zůstala nevydána, ale stala se základem, na něž navazovaly další generace historiků (bezprostředně zejména piarista Gelasius Dobner).

Naproti tomu tiskem vydané Pittrovy spisy mají menší význam:

  • Hlas na výsosti (1748)
  • Pietas Benedictina (Benediktinská zbožnost, 1751)
  • Řehole aneb zákon sv. otce Benedikta opata (překlad, 1760)
  • Thesaurus absconditus in agro Břevnoviensi (Poklad skrytý na břevnovském poli, 1762)
  • Venceslai a Chwaletitz Benedictini Rejhradensis Tractatus de passione et morte Domin i Nostri Jesu Christi (Václava z Chvaletic Traktát o utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista, edice 1764).[2]

LiteraturaEditovat

  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 1087 s. ISBN 978-80-7106-402-2. S. 145-147. 
  • Uhl Karel, Bonaventura Piter, rajhradský probošt, moravský zemský prelát a český historik, "Moravan" na r. 1933, roč. 82, str. 39-50 a 51-52.
  • Jaromír Linda, Josef Bonaventura Piter. Zpráva o nálezu konceptů Pitrových kázání z let 1735-1752; in: Břevnov v českých dějinách, Praha 1997, s. 92-112;
  • Jaromír Linda – Alexandr Stich, Josefa Bonaventury Pitra relace o polickém bratrstvu křížové cesty z roku 1743, Historické listy 1992, č. 2, s. 26-30;
  • Alexandr Stich, Dvě benediktinské modlicí knížky z 18. století (Josef Bonaventura Pitr/Piter/ a Aemilian Malha), in: Břevnov v českých dějinách, Praha 1997,s. 73-91;
  • Alexandr Stich, Josef Bonaventura Pitr a střeva milosrdenství, Listy filologické 119, 1996, s. 70-87;
  • Alexandr Stich, K Jiráskovu pojetí českého baroka, in: týž, Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi, Praha 1996;
  • Alexandr Stich, O Šporkově a Pitrově "rytěřování“, in: Ars baculum vitae, Praha 1996, s. 208-214.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Třebechovice pod Orebem
  2. a b c Ottův slovník naučný, heslo Piter, Bonaventura Josef. Sv. 19, str. 804

Externí odkazyEditovat