Časová tíseň: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorizace pahýlu |
sekce časová tíseň v šachu |
||
Řádek 1:
'''Časová tíseň''' je situace, v níž je člověk nucen aplikovat rychlé rozhodování a jednání v závažných věcech, aniž by měl dostatek času si své jednání promyslet a připravit. Důsledkem je nutnost plánovat a provádět bez dostatečné přípravy a časových rezerv (vykrývajících případná dílčí selhání v synchronizaci jednotlivých kroků) zásadní akce, často i s nedostatečnými zdroji (neboť není dost času zmobilizovat dostupné rezervy) a pouze dílčími a neověřenými informacemi. Časová tíseň z tohoto důvodu prudce zvyšuje pravděpodobnost drobných i závažných chyb a selhání. Extrémní význam má zejména v oblasti [[vojenství]], různých [[politika|politických]] a [[diplomacie|diplomatických]] jednáních a některých hrách, kde je čas na rozmyšlenou omezen, například v [[šachy|šachu]].
== Šachy ==
V šachu je časová tíseň, stejně jako všude jinde, postiženým dosti nevítaná okolnost, neboť pro něj představuje obrovskou nevýhodu. Základní rada vtloukaná do hlavy začátečníkům, je ta, že soupeř v časové tísni je dobrá věc, ale že nesmějí za žádných okolností připustit, aby z toho uměle udělali časovou tíseň i pro sebe - tahat musí dál svým tempem. Pokud se sami dostanou do časové tísně a čas je přidělován na tahy (např. klasické dvě hodiny na 40 tahů), mají se snažit maximálně šetřit čas - opakováním tahů a pozic a podobně. Turnajová pravidla [[FIDE]] umožňují hráči v časové tísni přerušit zapisování tahů do partiáře a doplnit zápis až poté, co časová tíseň odezní.
Přesto že je však časová tíseň obrovskou nevýhodou, existuje zde fenomén jakýchsi specialistů na časové tísně, kteří se do nich často dostávají (těžko říci nakolik dobrovolně) a používají je jako zbraň proti soupeři. Soupeři méně zkušení, či soupeři více emociální či příliš sebevědomí, totiž často podléhají tlaku touhy využít příležitosti a ještě více postiženému jeho úlohu ztížit a sami začnou tahat rychleji (aby nemohl přemýšlet v jejich čase), čímž ovšem sami riskují přehlédnutí. ''De facto'' tak mění klasickou partii na [[bleskový šach|blicku]], kde sice mají určitou výhodu aktuálních podmínek, ale zároveň poměrně zásadní nevýhodu v tom, že soupeř je zpravidla dalece převyšuje zkušenostmi a předpoklady pro takový druh hry (této zdánlivě banální psychologické chyby se dopouštějí i zkušení šachisté - pro nikoho není lehké připustit, že na takovou hru „pod tlakem“ nemá či že soupeř je v ní lepší). Příkladem šachisty pravidelně upadajícího do časové tísně a lovícího pak v kalných vodách skalpy soupeřů je český velmistr [[Jan Smejkal]].
{{Šachový pahýl}}
| |||