Oskové: Porovnání verzí

'''Oskové''' ([[Latina|latinsky]]: ''Osci''), někdy též '''Opikové''' (''Opici'') byl [[Starověk|starověký]] [[Italikové|italický]] kmen, který žil, někdy od 1. tisíciletí př. n. l., v předřímské době, na jihu [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]], zhruba na území dnešní [[Kampánie]]. Mluvil jazykem zvaným [[oskičtina]], z níž se dochovalo asi 650 textů, ve speciálním písmu, patrně odvozeném ze západní řecké abecedy. Zajímavé je, že oskicky mluvily i jiné kmeny, například [[Samnium|Samnité]], ale Samnité se nikdy nepovažovali za Osky. Oskové měli k Samnitům zvláštní vztah a střídavě je podporovali v jejich proslulé rezistenci vůči Římu a naopak přebíhali na římskou stranu. Díky této strategii si udrželi dlouho autonomii. Suverenitu ale nakonec ztratili během druhé [[samnitské války]]. Po ní se rychle přizpůsobili římské kultuře. Jejich kulturní odkaz přežil pouze v místních jménech a literárních odkazech. Oskové byly patrně příbuzní [[Umbrové|Umbrům]] obývajícím střed poloostrova, spolu s nimiž tudíž vytvořili etnické jádro budoucího Říma ([[Latinové]] byli proto tomu poměrně malá skupina). Podle [[Aristotelés|Aristotela]] se Oskové též nazývali ''Ausones''. [[Strabón]] naopak rozlišoval mezi Osky a Ausony (Aurunci), [[Livius]] tvrdil, že jde o jeden kmen. Je zajímavé, že Strabón poznamenal, že Oskové vymizeli, ale Římané stále běžně používají jejich [[Nářečí|dialekt]]. V Římě měli Oskové pověst zhýralců a prostopášníků, což bylo uchováno v latinském sousloví ''osci loqui'' nebo ''obsci loqui'', které lze přeložit jako oplzlý jazyk - základ pojmu ''obscenus'', tedy obscenita, nechutnost, neslušnost, oplzlost.

 

 

[[Kategorie:Národy a etnika]]