Klient (chráněnec): Porovnání verzí

Klient byl sice svobodný, ale nemajetný člověk (bezzemek), který nebyl právní osobou. Patřil k rodu (případně i k hospodářství) svého patricijského patrona, nosil obvykle jeho rodové jméno a byl mu zavázán úctou a různými službami. Ve starších dobách s ním šel do boje a měl ho případně vykoupit ze zajetí, pracoval pro něho na poli a později ho podporoval politicky, například při volbách. Naopak patron své klienty ('''[[klientela|klientelu]]''') podporoval hmotně, poskytoval jim právní ochranu, případně jim dával do dočasného užívání kus půdy. Vztah patrona a klienta se pokládal za posvátný, oba si byli povinni být loajální a nesměli proti sobě svědčit u soudu. Za porušení vzájemné věrnosti hrozil oběma velmi přísný trest, podle [[Zákon dvanácti desek|Zákona dvanácti desek]] trest smrti. V &nbsp;pozdější době počet klientů rostl, jak přibývalo přistěhovalců a propuštěnců. V císařské době vojenský a politický význam klientely klesal a klienti postupně splynuli s [[plebej]]ci: byli to prostě nemajetní lidé, závislí obživou na svém patronovi nebo vůbec chudina.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Klientela. </ref>