Wikipedie

Organofluoridy: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
dokončení
m překlepy
Řádek 17:
Fluor se v několika ohledech liší od ostatních substituentů vyskytujících se v organických molekulách. Fyzikální i chemické vlastnosti organofluoridů jsou tak mnohdy odlišné od ostatních [[halogenderiváty|halogenderivátů]].
 
# Vazba uhlík–fluor je jednou z&nbsp;nejsilnějších v&nbsp;organické chemii, s&nbsp;průměrnou energií okolo 480&nbsp;kJ/mol<ref name=Kirsch>Kirsch, Peer ''Modern fluoroorganic chemistry: synthesis, reactivity, applications''. Wiley-VCH, 2004.</ref>. Je tak výrazně silnější než vazby uhlíku s&nbsp;ostatními halogeny (například energie vazeb C-Cl se pohybují kolem 320&nbsp;kJ/mol<ref name=Kirsch/>), čímž propůjčijepropůjčuje organofluoridům vysokou tepelnou a chemickou stálost.
# Tato vazba je krátká (kolem 140&nbsp;pm<ref name="Kirsch" />).
# [[Van der Waalsův poloměr]] fluorového substituentu je pouze 147&nbsp;pm,<ref name=Kirsch/>, tedy nejmeněínejmenší ze všech [[heteroatom]]ů a poměrně blízký [[vodík]]u (120&nbsp;pm). Toto společně s&nbsp;malou délkou vazeb C-F vysvětluje, proč se u polyfluorovaných sloučenin nevyskytuje sterické napětí a také je další příčinou tepelné stability. Fluorové substituenty u polyfluorovaných sloučenin účinně stíní uhlíkovou kostru a zabraňují tak atakům různých činidel, což jim dodává vysokou chemickou stabilitu.
# Fluor má nejvyšší [[elektronegativita|elektronegativitu]]: 3,98.<ref name=Kirsch/> Vazby C-F tak mívají velké [[dipólový moment|dipólové momenty]] (1,41&nbsp;[[debye|D]]<ref name=Kirsch/>).
# Atomy fluoru mají nejnižší polarizovatelnost: 0,56&nbsp;<math>\times</math>10<sup>−24</sup> cm<sup>3</sup>.<ref name=Kirsch/> [[disperzní síla|disperzní síly]] mezi polyfluorovanými sloučeninami jsou tak velmi slabé a při flouoracíchfluoracích tak často dochází ke snížení teploty varu a navýšení [[hydrofobie|hydrofobicity]] a [[lipofobie|lipofobicity]] oproti ostatním organohalogenidům, které jsou [[lipofilie|lipofilnější]].
 
NarozdílNa rozdíl od arylchloridů a arylbromidů arylfluoridy [[Grignard reagent]]s obtížně vytvářejí [[Grignardovo činidlo|Grignardova činidla]]. Arylfluoridy, jako jsou například fluoro[[anilin]]y a fluoro[[fenoly]], se mnohdy účastní [[nukleofilní substituce|nukleofilních substitucí]].
 
== Druhy organofluoridů ==
 
=== Fluorouhlíky ===
[[Fluorouhlíky]], neboli ''perfluorované uhlovodíky'', obsahují pouze atomy only uhlíku a fluoru. Mohou být, v&nbsp;závislosti na [[molární hmotnost]]i, plynné, kapalné i pevné. Nejjednodušším zástupcem této skupiny je plynný [[tetrafluormethan]] (CF<sub>4</sub>). KapoalnéKapalné skupenství mají například [[perfluoroktan]] a [[perfluordekalin]]. Fluorouhlíky s&nbsp;jednoduchými vazbami jsou stabilní, nenasycené vykazují vyšší reaktivitu, obzvláště pokud obsahují trojné vazby. Fluorourovodíky jsou chemicky i tepelně stálejší než [[uhlovodíky]], protože vazby C-F jsou málo reaktivní; také se vyznačují výraznou lipofobicitou. OomezenéOmezené [[Van der Waalsovy síly]] dodávají některým fluorouhlíkům využití v&nbsp;[[mazivo|mazivech]] a někdy i vysokou těkavost. Kapalné fluorouhlíky mají využití v&nbsp;lékařství jako přenašeče kyslíku.
 
Struktury organofluoridů se mohou lišit. Perfluorované sloučeniny mají snahu se vyskytovat odděleně od uhlovodíků, tato vlastnost se využívá například u [[kyselinaKyselina poerfluoroktanováperfluoroktanová|kyseliny poerfluoroktanovéperfluoroktanové]] při zpracování fluoropolymerů. Aromatické perfluorované uhlovodíky narozdílna rozdíl od alifatických obvykle s&nbsp;nefluorovanými sloučeninami vytvářejí směsi, ve kterých se objevují donor-akceptorové interakce pí-systémů.
 
[[Soubor:Aliphatic Fluorocarbon.jpg|right|thumb|250px|Oddělení alkylových a perfluoralkylových sloučenin<ref>{{Citace periodika | autor1 = J. Lapasset | autor2 = J. Moret | autor3 = M. Melas | autor4 = A. Collet | autor5 = M. Viguier | autor6 = H. Blancou | titul = Crystal structure of 12,12,13,13,14,14,15,15,16,16,17,17,17-tridecafluoroheptadecan-1-ol, C<sub>17</sub>H<sub>23</sub>F<sub>13</sub>O | periodikum = Zeitschrift für Kristallographie – Crystalline Material | rok vydání = 1996 | strany = 945–946 | doi = 10.1524/zkri.1996.211.12.945 | bibcode = 1996ZK....211..945L}}</ref>]]
Řádek 37:
 
=== Fluoropolymery ===
Existuje řada fluzorovanýchfluorovaných polymerů, od plně fluorovaných, jako je [[polytetrafluorethylen]] (PTFE) po částečně fluorované, například [[polyvinylidenfluorid]] ([CH<sub>2</sub>CF<sub>2</sub>]<sub>n</sub>) a [[polychlortrifluorethylen]] ([CFClCF<sub>2</sub>]<sub>n</sub>).
 
=== Fluorované uhlovodíky ===
[[Fluorované uhlovodíky]], organické sloučeniny obsahující atomy fluoru a vodíku, jsou nejrozšířenější skupinou organofluoridů. Používají se nappříklad v&nbsp;[[klimatizace|klimatizačních přístrojích]] a jako chladiva,<ref>{{Citace elektronického periodika | autor = Oliver Milman | titul = 100 countries push to phase out potentially disastrous greenhouse gas | periodikum = [[The Guardian]] | datum vydání = 2016-09-22 | datum přístupu = 2016-09-22 | url = https://www.theguardian.com/environment/2016/sep/22/100-countries-phase-out-hydrofluorocarbons-greenhouse-gas}}</ref> kde nahrazují dříve používané [[chlor-fluorované uhlovodíky|chlorfluorované uhlovodíky]], jako je [[dichlordifluormethan]], a hydrochlorfluorované uhlovodíky, jako [[dichlorfluormethan]]. TMajíMají menší vliv na poškozování [[ozonová vrstva|ozonové vrstvy]], ovšem působí jako [[skleníkové plyny]].
 
Fluorouhlovodíky s&nbsp;nízkým počtem vazeb C-F se chovají podobně jako uhlovodíky, od kterých jsou odvozeny, ovšem mají odlišnou reaktivitu; například jak [[uracil]], tak i [[fluorouracil]] jsou bezbatvébezbarvé pevné látky s&nbsp;vysokými teplotami tání, ovšem druhá z&nbsp;těchto látek je účinným protinádorovým léčivem. Vazby C-F se do léčiv zavádějí právě za účelem pozměnění reaktivity.<ref name=Ullmann>G. Siegemund, W. Schwertfeger, A. Feiring, B. Smart, F. Behr, H. Vogel, B. McKusick "Fluorine Compounds, Organic" in "Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry" 2005, Wiley-VCH, Weinheim {{DOI|10.1002/14356007.a11_349}}</ref> Řada léčiv a agrochemikálií obsahuje pouze jeden fluorový nebo [[trifluormethyl]]ový substituent.
 
=== Fluorokarbeny ===
Řádek 60:
=== Elektrofilní fluorace ===
{{Podrobně|Elektrofilní fluorace}}
Při [[elektrofilní substituce|elektrofilních]] fluoracích se používají zdroje fluoridových iontů (F<sup>+</sup>). Tyto zdroje, jako například [[selektfluor|F-TEDA-BF<sub>4</sub>]] často obsahují vazby N-F. [[Asymetrická syntéza|Asymetrické]] fluorace, kdy vzniká pouze jeden ze dvou možných [[enantiomer]]ů, vyžadují [[elkektrofilElektrofil|elektrofilní]]ní fluorační činidla.<ref>{{Citace periodika | autor1 = Vincent A. Brunet | autor2 = David O'Hagan | titul = Catalytic Asymmetric Fluorination Comes of Age | periodikum = [[Angewandte Chemie|Angewandte Chemie International Edition]] | rok vydání = 2008 | strany = 1179–1182 | doi = 10.1002/anie.200704700 | pmid = 18161722}}</ref>
 
Jako příklad lze uvést přípravu prekurzorů [[antiflogistikum|protizánětlivých léčiv]]:<ref>{{Citace periodika | autor1 = Stéphane Caron | autor2 = Robert W. Dugger | autor3 = Sally Gut Ruggeri | autor4 = John A. Ragan | autor5 = David H. Brown Ripin | titul = Large-Scale Oxidations in the Pharmaceutical Industry | periodikum = Chemical Reviews | rok vydání = 2006 | strany = 2943–2989 | doi = 10.1021/cr040679f | pmid = 16836305}}</ref>
Řádek 70:
 
=== Nukleofilní fluorace ===
Fluoraci lze provést nejen elektrofilně, ale také [[nukleofilní substituce|nukleofilně]] , s&nbsp;využitím zdrojů fluoridových (F<sup>−</sup>) iontů, které zpravidla nahrazují ionty chloridové nebo bromidové. Nejjednodušší jsou [[podvojná záměna|podvojné záměny]] s&nbsp;použitím fluoridů [[alkalické kovy|alkalických kovů]].<ref>{{OrgSynth | author = Vogel, A. I.; Leicester, J.; Macey, W. A. T. | title = n-Hexyl Fluoride | collvol = 4 | collvolpages = 525 | prep = cv4p0525}}</ref> U alifatických slouzčeninsloučenin se tento postup někdy nazývá [[Finkelsteinova reakce]], zatímco u aromatických jde o [[Halexův proces]].
 
:R<sub>3</sub>CCl + MF → R<sub>3</sub>CF + MCl (M = Na, K, Cs)
Řádek 91:
:RCO<sub>2</sub>H + SF<sub>4</sub> → RCF<sub>3</sub> + [[oxid siřičitý|SO<sub>2</sub>]] + HF
 
Místo SF<sub>4</sub> se může použít DAST, NEt<sub>2</sub>SF<sub>3</sub> nebo bis(2-methoxyethyl)aminorluoridaminofluorid síry. Tyto reaktanty se snadněji skladují a jsou selektivnější:<ref>{{Citace periodika | autor1 = Gauri S. Lal | autor2 = Guido P. Pez | autor3 = Reno J. Pesaresi | autor4 = Frank M. Prozonic | titul = Bis(2-methoxyethyl)aminosulfur trifluoride: a new broad-spectrum deoxofluorinating agent with enhanced thermal stability | periodikum = [[ChemComm|Chemical Communications]] | rok vydání = 1999 | strany = 215–216 | doi = 10.1039/a808517j}}</ref>
 
:[[Soubor:Deoxo-Fluor application.png|400px|center|Reakce bis(2-methoxyethyl)aminofluoridu síry]]
 
=== Z fluorovaných sloučenin===
Řada organofluorových sloučenin se vyrábí z&nbsp;reaktantů obsahujících perfluoralkylové a perfluorarylové skupiny; například jako zdroj [[trifluormethyl]]ových skupin může sloužit (trifluormethyl)trimethylsilan, CF<sub>3</sub>Si(CH<sub>3</sub>)<sub>3</sub>.<ref>{{OrgSynth | title = 1-trifluoromethyl)-1-cyclohexanol| author = Pichika Ramaiah, Ramesh Krishnamurti, and G. K. Surya Prakash | collvolume = 9 | pages = 232 | year = 1998 | prep = cv9P0711}}</ref> K&nbsonbsp;jiným používaným zdrojům patří CF<sub>3</sub>X (X = Br, I), C<sub>6</sub>F<sub>5</sub>Br a C<sub>3</sub>F<sub>7</sub>I. Tyto sloučeniny vytváří Grignardova činidla, která následně mohou reagovat that s&nbsp;mnoha různými [[elektrofil]]y. Rozvoj fluoračních metod je z&nbsp;velké části řízen vývojem sloučenin sloýužících k&nbsp;zavádění fluorovaných řetězců.
 
Dalším významným využitím fluorovaných reaktantů je průmyslová výroba [[tetrafluoroethylen]]u (přes difluorkarbenový meziprodukt). Tento proces začíná tepelnou (při 600-800&nbsp;°C) dehydrochlorací [[chlordifluormethan]]u:<ref name=Ullmann/>
Řádek 106:
 
=== Způsoby navazvání <sup>18</sup>F ===
[[Radiofarmaka]] obsahující fluor mají využití v&nbsp;<sup>18</sup>F-[[pozitronová emisní tomografie|pozitronové emisní tomografii]] a jejich potřeba podnítila vývoj nových způsobu tvorby vazeb C–F. Vzhledem ke krátkému [[poločas přeměny|poločasu přeměny]] <sup>18</sup>F můsímusí tyto syntézy být vysoce účinné, rychlé a snadno proveditelné.<ref>{{Citace periodika | autor = D. Le Bars | titul = Fluorine-18 and Medical Imaging: Radiopharmaceuticals for Positron Emission Tomography | periodikum = Journal of Fluorine Chemistry | rok vydání = 2006 | strany = 1488–1493 | doi = 10.1016/j.jfluchem.2006.09.015}}</ref>
 
Jako příklad lze uvístuvést přípravu [[(18F)-fludeoxyglukóza|(18F)-fludeoxyglukózy]] náhradou [[triflát]]ové skupiny nukleofilním <sup>18</sup>F<sup>-</sup>:
 
:[[Soubor:FDGprep.png|400px]]
Řádek 119:
Uměle vytvořené vazby C-F jsou časté v&nbsp;léčivech a [[agrochemikálie|agrochemikáliích]], protože zde stabilizují uhlíkaté řetězce; malý [[kovalentní poloměr]] atomu fluoru navíc umožňuje jeho funkci jako [[bioisoster]]u vodíku. Zavádění vazeb uhlík-fluor do molekul léčiv je jedním z&nbsp;hlavních úkolů [[farmaceutická chemie|farmaceutické chemie]], protože jejich přítomnost zvyšuje pravděpodobnost nalezení účinného léčiva přibližně desetkrát.<ref name=Thayer>{{Citace periodika | autor = Ann M. Thayer | titul = Fabulous Fluorine | periodikum = Chemical & Engineering News | datum vydání = 2006-06-05 | strany = 15-24 | url = http://pubs.acs.org/cen/coverstory/84/8423cover1.html | datum přístupu = 2009-01-17 | doi = 10.1021/cen-v084n023.p015}}</ref>
 
Kolem 20&nbsp;% léčiv a 30 až 40&nbsp;% agrochemikáliípatříagrochemikálií patří mezi organofluoridy.<ref name=Thayer/>
 
== Použití ==
Řádek 125:
 
=== Léčiva a agrochemikálie ===
Vazby uhlík-fluor jsese často vyskytují v&nbsp;léčivech a agrochemikáliích, protože jsou metabolicky stabilní a fluor funguje jako bioisoster vodíku. Jako příklady léčiv obsahujících fluor lze uvést [[fluoruracil|5-fluoruracil]], [[flunitrazepam]], [[fluoxetin]], [[paroxetin]], [[ciprofloxacin]], [[meflokin]] a [[flukonazol]]. Fluorované [[ethery]], například [[methoxyfluran]], [[enfluran]], [[isofluran]], [[sevofluran]] a [[desfluran]] se používají jako anestetika. Fluorovaná anestetika jsou méně hořlavá než [[diethylether]] a [[cyklopropan]]. Perfluorované alkany slouží jako [[krevní náhražka|náhražky krve]].
 
=== Hnací plyny v inhalátorech ===
Řádek 141:
 
=== Organofluorové reaktanty ===
Rozvoj organofluorové chemie přinesl řadu reagktantůreaktantů využitelných i v&nbsp;jiných oblastech. [[Kyselina trifluormethansulfonová]] (CF<sub>3</sub>SO<sub>3</sub>H) a [[kyselina trifluoroctová]] (CF<sub>3</sub>CO<sub>2</sub>H) mají v&nbsp;[[organicjá syntéza|organické syntéze]]. Jejich značná kyselost je způsobena [[elektronegativita|elektronegativitou]] atomů fluoru v&nbsp;[[trifluormethyl]]ových skupinách, která stabilizuje záporný náboj. Triflátový anion, [[konjugovaná zásada]] kyseliny trifluormethansulfonové, je dobrou [[odstupující skupina|odstupující skupinou]] v&nbsp;substitučních reakcích.
 
=== Fluorové fáze ===
Vysoce fluorované substituenty, jako je perfluorhexyl (C<sub>6</sub>F<sub>13</sub>), pozměňují vlastnosti molekul jako rozpouštědel, což usnadňuje přečišťování produktů v&nbsp;organické syntéze.<ref>E. G. Hopea, A. P. Abbotta, D. L. Daviesa, G. A. Solana and A. M. Stuarta "Green Organometallic Chemistry" in Comprehensive Organometallic Chemistry III, 2007, Volume 12, Pages 837-864. {{doi|10.1016/B0-08-045047-4/00182-5}}</ref><ref>J. A. Gladysz, [[Dennis Patrick Curran|D. P. Curran]], I. T. Horváth (Eds.) "Handbook of Fluorous Chemistry", Wiley–VCH, Weinheim, 2004. {{ISBN|978-3-527-30617-6}}.</ref> Sloučeniny bohaté na fluor se přednostně rozpouštějí v&nbsp;rozpouštědlech, které také obsahují více fluorových atomů. Vzhledem k&nbsp;nízké reaktivitě vazeb C-F lze tyto fluorová rozpouštědla použít i u jinak obtížně rozpustitelných látek. Příkladem může být použití fluoroalkylovaných hydridů cínů při redukcích, kde se produkty snadno oddělují od zbytků reaktantů extrakcí fluoriovanýmifluorovanými rozpouštědly.<ref>{{OrgSynth | author = Aimee Crombie, Sun-Young Kim, Sabine Hadida, and [[Dennis Patrick Curran|Dennis P. Curran]] | title =Synthesis of Tris(2-Perfluorohexylethyl)tin Hydride: A Highly Fluorinated Tin Hydride with Advantageous Features of Easy Purification | collvol = 10 | collvolpages = 712 | prep = CV79P0001}}</ref>
 
Hydrofobní fluorované [[iontová kapalina|iontové kapaliny]], jako například organické soli [[bistriflimidy|bistriflimidového]] a [[hexafluorfosforečnany|hexafluorfosforečnanového]] aniontu, mohou tvořit fáze, které nejsou rozpustné ani ve vodě, ani v&nbsp;organických rozpouštědlech, za vzniku vícefázových kapalin.
Řádek 153:
[[Soubor:Cp*Ti(FPh)+.png|thumb|200px|left|Struktura [(C<sub>5</sub>Me<sub>5</sub>)<sub>2</sub>Ti(FC<sub>6</sub>H<sub>5</sub>)]<sup>+</sup>, komplexu organofluorového ligandu]]
 
V&nbvspnbsp;oblastech, kde se překrývají organokovová chemie a materiálové vědy, mohou fluorované organické ligandy sloužit k&nbsp;upravování vlastností molekul. Míra a regiochemie fluorace metalovaných 2-fenylpyridinových ligandů v&nbsp;platnatých komplexech mají velký vliv na emisní vlastnosti komplexů.<ref>M.E. Thompson, P.E. Djurovich, S. Barlow and S. Marder "Organometallic Complexes for Optoelectronic Applications" Comprehensive Organometallic Chemistry III, 2007, Volume 12, Pages 101-194. {{DOI|10.1016/B0-08-045047-4/00169-2}}</ref>
 
[[Trifenylfosfin]] lze upravit navázáním perfluoralkylových substituentů, které mu dodávají rozpustnost v&nbsp;[[perfluorhexan]]u a [[superkritický oxid uhličitý|superkritickém oxidu uhličitém]]. Příkladem takového komplexu může být [(C<sub>8</sub>F<sub>17</sub>C<sub>3</sub>H<sub>6</sub>-4-C<sub>6</sub>H<sub>4</sub>)<sub>3</sub>P.<ref>J.C. Peters, J.C. Thomas "Ligands, Reagents, and Methods in Organometallic Synthesis" in Comprehensive Organometallic Chemistry III, 2007, Volume 1, Pages 59-92. {{doi|10.1016/B0-08-045047-4/00002-9}}</ref>
Řádek 166:
 
=== Materiálové vědy ===
Organofluoridy mají rovněžřrovněž řadu využití v&nbsp;[[materiálové vědy|materiálových vědách]]. Vzhledem k&nbsp;nízkým koeficientům [[tření]] slouží kapalné fluoropolymery jako maziva. Fluorouhlíky jsou obsažeyobsaženy v&nbsp;některých mazivech do střelných zbraní. Díky své nehořlavosti jsou také složkami hasicích hmot. Organofluoridy se také nacházejí v&nbsp;[[displej z tekutých krystalů|displejích z&nbsp;tekutých krystalů]]. Polymer kyseliny trifluormethansulfonové se používá jako pevná kyselina, v&nbsp;membránách nízkoteplotních [[palivový článek|palivových článků]]. Monomer [[4,4'-difluorbenzofenon]] slouží na výrobu [[polyetherketonová vlákna|polyetherketonů]].
 
== Biosyntéza organofluoridů ==
Řádek 179:
Další rozvoj vycházel z&nbsp;poznatků získaných při výrobě [[fluorid uranový|fluoridu uranového]].<ref name=Ullmann/>
 
Od konce 40.&nbsp;let 20.&nbsp;století bylo vyvinuto několik postupů přípravy organofluoridů založených na elektrofilních fluoracích, u prvních se používal [[fluorid kobaltitý]] (CoF<sub>3</sub>). [[Joseph H. Simons]] objevil [[elektrofluorace|elektrofluoraci]], kterou se daly získat velmi stablilnístabilní perfluorované profukty.<ref name=Simons/> Tyto nové postupy umožnily tvorbu vazeb C-F bez používání elementárního fluoru a využívání podvojných záměn.
 
V&nbsp;roce 1957 byly popsány protinádorové účinky 5-fluoruracilu. Tento objev ukázal na jedno z&nbsp;prvních využití racionálního upravování léčiv.<ref>{{Citace periodika | autor1 = C. Heidelberger | spoluautoři = N. K. Chaudhuri, P. Danneberg, D. Mooren, L. Griesbach, R. Duschinsky, R. J. Schnitzer, E. Pleven, J. Schreiner | titul = Fluorinated Pyrimidines, A New Class of Tumour-Inhibitory Compounds | periodikum = [[Nature]] | rok vydání = 1957 | strany = 663-666 | doi = 10.1038/179663a0 | pmid = 13418758 | bibcode = 1957Natur.179..663H}}</ref>
 
Tento objev vedl k&nbsp;růstu zájmu o fluorovaná léčiva a agrochemikálie. Příprava prvních [[sloučeniny vzácných plynů|sloučenin vzácných plynů]], například [[fluorid xenoničitý|fluoridu xenoničitého (XeF<sub>4</sub>)]] poskytlo v&nbsp;60.&nbsp;letech další skupinu použitelných reaktantů. V&nbsp;70.&nbsp;letech 20.&nbsp;století bylo do [[pozitronová emisní tomografie|pozitronové emisní tomografie]] zavedeno používání [[(18F)-fludeoxyglukóza|fluorodeoxyglukózy]]. Za objev škodlivého vlivu chlorfluorovaných uhlovodíků na ozonovou vrstvu byla udělena NoblovaNobelova cena. Tento objev vedl k&nbsp;rozvoji organofluoridových náhražek, které ozonovou vrstvu nepoškozují. V&nbsp;roce 2002 byla popsána fluorináza jako první známý enzym vytvářející vazby C-F.<ref>{{Citace periodika | autor1 = D. O'Hagan | autor2 = C. Schaffrath | autor3 = S. L. Cobb | autor4 = J. T. Hamilton | autor5 = C. D. Murphy | titul = Biochemistry: biosynthesis of an organofluorine molecule | periodikum = Nature | rok vydání = 2002 | strany = 279 | doi = 10.1038/416279a | pmid = 11907567 | bibcode = 2002Natur.416..279}}</ref>
 
== Bezúečnost ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Organofluoridy“