František Antonín Kolovrat: Porovnání verzí

'''František Antonín Libštejnský z Kolovrat''' ({{Vjazyce2|de|''Franz Anton Graf von Kolowrat-Liebsteinsky''}}, [[31. leden|křtěn 31. ledna]] [[1778]] [[Praha]] – [[4. duben|4. dubna]] [[1861]] [[Vídeň]]) byl [[Češi|český]] [[Šlechta|šlechtic]] a [[Rakouské císařství|rakouský]] státník, jenž byl umírněným liberálem oproti stoupencům knížete [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternicha]] na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]], ačkoli oba dva zastupovali [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|rakouského císaře]]. [[Hrabě]] Kolovrat-Libštejnský byl nejvyšším purkrabím v Čechách, státním a konferenčním ministrem, 1. ministerským předsedou Rakouského císařství a členem Císařské rady císaře [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinanda I.]] Stal se držitelem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]], který mu udělil císař František II. dne 29. dubna 1830. Byl posledním mužským příslušníkem libštejnské větve Kolovratů. Proslavil se jako  zakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]] a [[mecenáš]] české vědy a kultury.

František Antonín II. hrabě Libštejnský z Kolovrat byl příslušníkem starobylého českého šlechtického rodu [[Kolovratové|Kolowratů]].

Byl jediným synem hraběte Františka Josefa II. (1747-18291747–1829), císařského komořího, skutečného tajného rady, čestného bailliho, velkokřižníka řádu maltézských rytířů a Kateřiny hraběnky Kolowrat-Krakowské (1747-18121747–1812).

Oženil se 8. června 1801 s Růženou hraběnkou [[Kinští|Kinskou]] z Vchynic a Tetova (1780 -18421780–1842), která byla dámou Hvězdného kříže a palácovou dámou. Manželé neměli potomky, a libštejnská větev rodu tak vymřela po meči.

Oba manželé byli pohřbeni v&nbsp;rodové hrobce Kolovratů v kryptě [[Kostel Nejsvětější Trojice (Rychnov nad Kněžnou)|kostela]] Nejsvětější Trojice v&nbsp;Rychnově nad Kněžnou, jejíž vchod zdobí [[alianční znak]]<nowiki/> manželů.

Od svých třiceti let se angažoval v&nbsp;české zemské politice. Byl zprvu pražským hejtmanem a v&nbsp;letech [[1807]]–[[1810]] policejním ředitelem. Od 13. dubna [[1811]] do roku 1826 byl [[Zemský úřad|nejvyšším purkrabím pražským]], tedy rakouským místodržícím v&nbsp;Čechách. Zde řešil mimo jiné následky [[Státní bankrot Rakouského císařství (1811)|státního bankrotu Rakouska]] z roku 1811, průchody rakouských a ruských vojsk do válek a z válek s [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]] v letech [[1813]]-–[[1815]], výstavbu a zvelebování českých lázní i jiných měst, stavby a údržbu státních silnic, podporu podnikání.

V&nbsp;letech 1839-18701839–1870 získala ulice V&nbsp; Alejích (dnešní ulice [[Na příkopě (Praha)|Na Příkopě]]) název Kolowratova třída, a to podle hraběte Kolovrat-Libštejnského. Také Kolowratova skála v bývalém krajském městě západočeských lázní [[Loket nad Ohří|Lokti nad Ohří]] dosud nese jeho jméno.