Bitva u Uherského Brodu: Porovnání verzí

'''Bitva u Uherského Brodu''' či také '''Bitva na Hrubém Boru''' byla [[Bitva|válečným střetem]] mezi [[České království|českým vojskem]] pod velením [[Jindřich z Poděbrad a Minsterberka|Jindřicha z Poděbrad]], syna [[Seznam českých panovníků|českého krále]] [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], a [[Uhersko|uherským]] vojskem vedeným [[Seznam uherských králů|uherským králem]] a českým [[Vzdorokrál|vzdorokrálemvzdorokrál]]em [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]] v rámci [[Česko-uherské války|česko-uherských válek]]. Odehrála se [[2. listopad|2. listopadu]] [[1469]] na návrší [[Hrubý Bor]] mezi [[Bílovice (okres Uherské Hradiště)|Bílovicemi]] a [[Mistřice|Mistřicemi]]mi a skončila porážkou Korvínových oddílů, které byly zahnány na útěk směrem k nedalekému [[Uherský Brod|Uherskému Brodu]].

Legenda o útěku Maryáše Korvína po prohrané bitvě, údajně v [[Žena|ženském]] převleku, vešla ve zdejším regionu [[Slovácko|Slovácka]] v obecnou známost jako pravděpodobný základ utváření lidové slavnosti [[Jízda králů|jízda králů]].

Dne [[23. prosinec|23. prosince]] [[1466]] prohlásil papež [[Pavel II.]] [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]] jako [[Kacíř|kacířekacíř]]e za sesazeného z [[Trůn|trůnutrůn]]u a vyhlásil proti [[Husitství|kališnickým]] Čechám [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]]. Útokům houfů křižáků z okolních zemí, stejně jako akcím domácí katolické [[Jednota zelenohorská|Zelenohorské jednoty]], vojska Jiřího z Poděbrad úspěšně čelila. V březnu roku [[1468]] zahájil přímý boj vykonavatel papežské klatby uherský král Matyáš Korvín. Vpadl na [[Morava|Moravu]] a postupně likvidoval Jiřího pozice: postupně byla [[Bitva o Třebíč|dobyta Třebíč]],<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> opevněný [[klášter Hradisko]] u [[Olomouc|Olomouce]]e, posléze po půlročním obléhání také hrad [[Špilberk]] v [[Brno|Brně]]. Výprava Čechů proti Matyášovým vojskům skončila katastrofou, když v [[Bitva u Zvole|bitvě u Zvole]] bylo české vojsko rozprášeno a jeho velitel [[Zdeněk Kostka z Postupic]] byl smrtelně zraněn.

Začátkem února roku [[1469]] se Korvín se silným vojskem vydal na tažení do Čech znovu, byl však [[Bitva u Vilémova|obklíčen u Vilémova]] a po osobním jednání s Jiřím nucen slíbit, že akcí proti němu zanechá. Svůj slib však nedodržel a brojil proti Jiřímu dál. 3. května byl katolickými pány zvolen v [[Olomouc|Olomouci]] za českého krále. V červnu však [[český zemský sněm]] tuto volbu odmítl a na návrh Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] na český trůn. Zejména na [[Morava|Moravě]] a ve [[Slezsko|Slezsku]] se rozhořely boje mezi příznivci obou znesvářených táborů. Bojů ve Slezku a Lužici se jako velitel účastnil Jiřího mladší syn Jindřich, starší [[Viktorín z Poděbrad|Viktorín]] pak čelil uherskému náporu na jižní Moravě.

Ve vedení vojska nepříliš zručný a zbrklý vojenský velitel Viktorín po několika bojových konfronracích padl 27. června 1469 ve [[Veselí nad Moravou]] do uherského zajetí. Na moravsko-uherskou hranici byl následně vyslán úspěšný vojevůdce Jindřich z Poděbrad, který měl za úkol především pomoci Korvínovým vojskem obléhané opěrné pevnosti české královské moci v regionu, [[Uherské Hradiště|Uherskému Hradišti]]. Zatímco se blížil s vojskem na Moravu, zdejší fronta se rozpadala, mj. po přepadu oddílů [[Václav Vlček (kondotiér)|Václava Vlčka]] v [[Bitva na říčce Valové|bitvě na říčce Valové]]. Zde se českému vojsku koncem října podařilo v tzv. [[Bitva u Uherského Hradiště|bitvě u Uherského Hradiště]] prorazit obléhání města dobytím jednoho z uherských opevněných [[Srub|srubůsrub]]ů a zásobit jej touto cestou [[Potravina|potravinami]] a [[Střelivo|střelivem]].

}}</ref> Aby uherské vojsko, rozložené v pěti šicích mezi Hradištěm a Bílovicemi, zmátl o počtu svých sil, vyslal směrem k uherským pozicím průzkumný oddíl o šesti stech jezdcích pod velením Oldřicha z Kounic, aby nepřítel propadl dojmu, že k Hradišti dorazily pouze české průzkumné oddíly a po stažení české jízdy ani nebyly uvedeny do bojové pohotovosti.

Jindřich poté nařídil vést hlavní útok s nasazením mnohem větší bojové síly, se kterými na nepřipravená uherská ležení udeřil. Útoku byl mj. účasten též moravský vojenský předák [[Leopold Krajíř z Krajku]]. Rozkaz k mobilizaci Uhrů byl vydán nedlouho před útokem a ti tak nebyli schopni českému útoku efektivně čelit. Ke střetu došlo při návrší Hrubý Bor rozkládající se mezi Bílovicemi a Mistřicemi. Uherské oddíly, včetně krále Matyáše, se následně obrátily na zmatený ústup směrem do Uherského Brodu. Odtud pak po čase zahájili evakuaci ustoupit do [[Horní Uhry|Horních Uher]]. České vojsko následně převzalo bojovou iniciativu a v dalších dnech a týdnech pronásledovalo ustupujícího nepřítele až do oblasti [[Pováží]].

Bitva znamenala pro české vojsko důležité strategické vítězství, která tak zakončila Korvínovy výboje v českých zemích a vypudila jej mimo jejich území, ba jej do Horních Uher i pronásledovala. Český výpad do Horních Uher pak trval až do roku 1470. Sám Korvín se po bitvě spěšně uchýlil na [[Trenčínský hrad]], kde byl mj. držen též zajatý Viktorín z Poděbrad. Ten byl pak propuštěn roku 1471, mj. poté, co konvertovatkonvertoval od [[Kališníci|kališnictví]] ke katolictví.

Další tažení na Moravu pak zahájil Korvín v létě 1470: 26. června obléhal [[Hodonín]], 12. července pak zvítězil při přepadu oddílů Václava Vlčka v bitvě na říčce Valové. Česko-uherské války pak pokračovaly i po smrti krále Jiřího z Poděbrad roku [[1471]], byť v menším rozsahu a intenzitě, kdy jej ve sporu o následnictví a legitimitu českého trůnu s Matyášem nahradil Vladislav Jagellonský. Spor mezi oběma panovníky formálně urovnala [[Olomoucká smlouva]], střety v dílčí míře však probíhaly až do smrtí Matyáše Korvína smrti roku [[1490]].

Nejpozději od [[19. století]] se na Slovácku pořádá lidová slavnost nazvaná Jízda králů, při které je vždy jeden vybraný dospívající chlapec oděn do dívčího kroje a na koni pak s průvodem prochází ulicemi. Prvky ceremonie jsou odvozeny od pověsti o útěku uherského krále přes Slovácko do [[Trenčín|Trenčína]]a. Matyáš Korvín se měl převléci za ženu, ozdobit se pentlemi, do úst vložit [[Růže|růži]], aby se hlasem neprozradil a jelikož utíkal z boje bez prostředků, musel (buď on samotný nebo zbytek jeho družiny) žádat vesničany o jídlo.<ref>{{Citace elektronického periodika

Od roku [[2011]] je Jízda králů zapsána organizací [[UNESCO]] na seznam [[Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva|Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva]].<ref>{{en}} [http://www.unesco.org/culture/ich/index.php?pg=00311&cp=CZ Czech Republic – Information related to Intangible Cultural Heritage]</ref>

Na kamenný kříž umístěný na Hrubém Boru byla roku [[1969]] u příležitosti 500. výročí bitvy přidána pamětní deska.<ref>{{Citace elektronického periodika